Mistry staré české hudby známe jen jmény, krom Dvořáka a Smetany, říká zakladatelka festivalu Rosa Bohemica

Dnešním hostem je Gabriela Eibenová, sopranistka, zakladatelka hudebního festivalu Rosa Bohemica, v jehož rámci se dnes koná koncert v barokním kostele v Cítolibech na Lounsku. Oživujete pozoruhodná, pro někoho možná poprvé objevená historická místa se silným geniem loci. Je tam některé, které jste sama objevila teprve nedávno?

Ano, například dnešní Cítoliby. O tomto místu jsem dozvěděla asi tak ve 14, 15 letech, když jsem nastoupila na pražskou konzervatoř. V rámci dějin hudby jsme se učili o tzv. cítolibských českých mistrech, ale vůbec jsem nevěděla, kde takové Cítoliby leží.

Teď, když letos máme čtvrtý ročník Rosy Bohemica, už si programově jezdím prstem po mapě a říkám si: co by tam tak asi mohl mohlo být? A Cítoliby, vždyť to není tak daleko. Tak jsem se tam jela podívat a najednou vidím nádherný barokní kostel, sochy Matyáše Bernarda Brauna, krásný barokní zámek. Pak jsem si říkala: aha, tak tady to žilo. V 18. století, v takové malé obci, byly čtyři hudební kapely: na zámku, v kostele, ve škole – a teď nevím, kde ta poslední.

Čtěte také

Z Nového světa. Jak vznikala Dvořákova legendární Novosvětská symfonie?

Představujete duchovní hudbu raně barokní Moravy. Co tam bude?

Máme rok české hudby, celý náš festival se k němu také hrdě hlásí a nechceme se hlásit pouze těmi velkými jmény, jako je Bedřich Smetana nebo Antonín Dvořák, byť se tomu nebráníme a máme je tam zařazené. Chceme také poukázat na mistry staré české hudby a moravské.

Posluchačům jsou jistě známá jména, jako je Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a Adam Václav Michna z Otradovic, ale kdo vlastně zná jejich hudbu? Známe je většinou jenom podle jmen, tak jako já jsem znala podle jména cítolibské mistry, ale vlastně jsem neznala Cítoliby, ani pořádně tu hudbu. Takže v tomto kostele zazní tato hudba.

Co je takový oslí můstek, proč jsem si pozvala Societas Inkognitorum do toho pozoruhodného místa: je to právě proto, že tento soubor z Moravy se velice intenzivně věnuje prohledávání archivů kostelních kúrů a nacházejí neobjevené skladby, mnohé anonymní skladby, které znovu přivádějí k životu.

A právě v Cítolibech se narodil jakýsi Zdeněk Šesták, významný muzikolog a hudební skladatel. Jako malý chlapec tam hrál na varhany, a když tam tak šmejdil na tom kúru, objevil noty právě těchto těchto cítolibských mistrů, kterým pak zasvětil celý svůj život. Podobný proces podnikají hudebníci, které jsem si pozvala do Cítolib.

Cit pro hudbu

Vy jste sama interpretkou staré hudby. Vystudovala jste pražskou konzervatoř, teorii a provozování praxí staré hudby na Masarykově univerzitě historickou interpretaci na JAMU, jste lektorkou zpěvu na mistrovských kurzech specializovaných právě na interpretaci staré hudby. Čím vás oslovila?

Čtěte také

Magdalena Kožená: ZUŠ vychovávají profesionální umělce, ale také publikum a kulturnost národa

Asi možná přirozeností, já jsem se v tom cítila jako ryba ve vodě. Je to také dáno hlasovým fondem a možná i charakterem, jestli jste operní diva, dramatická osobnost, anebo člověk s menšími gesty a spíš lyrická povaha. Potom také cit pro vedení melodie – a hlavně to musíte mít rádi, musíte do toho být zapálení.

Já jsem na začátku nebyla úplně přesvědčená, že to chci dělat, ale mnohými oblouky jsem se k tomu vždy nakonec vrátila a jsem za to ráda.

Jak mám starou hudbu poslouchat?

Ve druhé polovině 18. století začal takový boom vzdělanců, specialistů, což přišlo trochu s osvícenstvím, že jsme si museli všechno vysvětlit, všechno pochopit. Najednou ke každému oboru byla metodika.Třeba už tatínek Wolfanga Amadea Mozarta napsal učebnici, jak hrát na housle, jeho vrstevníci psali, jak zpívat, syn Bacha zase napsal, jak hrát na klávesové nástroje. Začalo se strašně moc všechno sepisovat.

Čtěte také

Klasická hudba jako pastva i pro oči? Prostředí Českého Krumlova dotváří zážitek, věří ředitelka festivalu

My jsme za to rádi, protože se můžeme přiblížit tomu, jak o hudbě přemýšleli, takže je to pro nás cenný historický doklad. Na druhou stranu, když se jako dostanete příliš do slov a neodkoukáváte to opravdu jako pod rukou, můžete být úplně vedle.

Je zájem o tuto starou hudbu?

Rozhodně ano.

Takže kvete, kvete jako růže?

To jo. Vy jste narazila na růži, ale Rosa Bohemica se nevěnuje jenom staré hudbě. Ale tím, že oživujeme ta historická místa, tak historická hudba tam samozřejmě patří. Takže v nějakých 80 % to o staré hudbě asi je.

Kterého českého skladatele obdivoval ve své době Johann Sebastian Bach? A jak pomohla Gabriele Eibenové dechová technika s astmatem i sebevědomím? Poslechněte si cleý rozhovor.