Vážná hudba začíná tam, kde slovo končí, říká kytarový virtuos Lubomír Brabec

Hra na hudební nástroj, to je něco jako sport. Potřebujete svaly, potřebujete výdrž a potřebujete pravidelné tréninky. „Proto s sebou všude tahám kytaru. Každý den si musím zacvičit a protáhnout prsty,“ popisuje známý český kytarista. 

Jak sám říká, v uplynulých desetiletích měl obrovské štěstí. Potkával se se skvělými muzikanty a téměř se všemi si zahrál. „A muzika mě překvapuje pořád, hodně je toho i v archivech,“ upozorňuje.

Mimochodem, napadlo vás někdy, proč vlastně milovníci vážné hudby tak rádi chodí na stále stejné koncerty? Důvod je jednoduchý: nic se nedá zahrát jen jedním způsobem. A každý koncert je tak úplně jiný. „Někdo dostane nápad, druhý zareaguje…“ popisuje kytarista.

Vážná hudba je pro mě vším. Začíná tam, kde slovo končí.
Lubomír Brabec

On sám si na svůj velký „pětašedesátkový“ koncert, který se koná v Rudolfinu 5. června, pozval osobnosti, s nimiž si podobnou improvizaci může dovolit. „Vybral jsem si lidi, které považuju za své kamarády. A lidi, od kterých jsem se toho hodně naučil,“ říká.

Vážná hudba souvisí s křesťanstvím

Vážnou hudbu považuje za jedinečnou. A to i z historických důvodů. „Jde o důsledek křesťanství, my jediní se honosíme tím, že máme vážnou muziku. Když se kdysi Antonína Dvořáka ptali, zda věří v Boha, odpověděl: Jak jinak bych něco podobného mohl napsat?“