Jak vypadala móda za socialismu? Drželi jsme krok se západem, trendy přicházely s odstupem jednoho roku, líčí spisovatelka

Knížka je rozkročená mezi módu, životní styl a kulturu a balancuje na hraně mezi amatérskou rovinou a populárně naučnou literaturu. Komu je vlastně určena?

Je určena těm, kteří nedosáhnou nějakých sociologických průzkumů módy nebo pohledu na módu. Takže jsem ji takto hodně rozkročila, aby byla pro každého. Cílová skupina je ale hlavně 50 plus. 

Z jakých zdrojů jste čerpala?

Čtěte také

Móda 50. let byla líbivá, dnes na ulici potkáte cokoliv, říká módní návrhářka

Napřed jsem čerpala při těch knižních rozhovorech z bohatých fondů těch, které jsem zpovídala, to znamená modelek, módních návrhářů, ženy, která založila úžasnou Bertramku, takový festival módy v roce 1979. A to jsem si myslela, že stačí. Ale ukázalo se, že tato knížka je velký, nenasytný otesánek, a těch fotografií bylo potřeba strašně moc.

Kde jste nacházela tyto mnohdy unikátní fotografie?

Měla jsem velké štěstí, protože mi při mých krocích k této knize pomáhala Milada Karasová, dřívější modelka a ředitelka Czechoslovak Models. A ta mi jednou řekla, že na Hradčanech bydlí módní návrhářka, které její muž chce vyhodit archivní materiály, protože se jí tam nevejdou. Takže jsem byla na Hradčanech a při druhé návštěvě jsem si odvezla skutečně kufr fotografií s popisky. To byl základ této knížky.

‚Nedali jsme se‘

Jací jsme tedy byli?

V šedesátkách jsme byli chtiví všeho nového, protože to bylo pro nás poprvé. Já jsem s tou knihou dorůstala. Byli jsme takový rebelští, nedali jsme se. 

Čtěte také

Čapkův svědek, Poláčkův mecenáš a rádce. Příběh rodu Firtů je úžasná sága, vypráví spisovatel Vacek

A jak moc jsme tehdy, třeba v 60. letech, drželi krok se světovou módou?

Načetla jsem si u francouzského sociologa Gillesa Lipovetského, že jsme krok drželi. Přestože byla jakási opona a ty politické záležitosti nebyly úplně snadné, tak jsme drželi odstup nanejvýš jeden rok od západu.

A odkud nebo kudy k nám zpoza železné opony přicházely informace o módních trendech?

Každý měl doma nebo snažil se mít doma Neckermanna nebo Otto katalog. A byly šikovné švadleny, které podle toho obrázku dokázaly ušít. Když se našla dobrá látka, když se našel zip a knoflíky, tak přišel na svět nový model.

Šicí stroj v každé domácnosti

Asi ne náhodou začínáte celou knížku kapitolou o domácím oděvnictví. Jak rozšířený to byl fenomén?

V každé domácnosti mladé ženy byl stroj. Protože jsme – myslím, že to můžu zobecnit – šily hlavně na své děti, a když zbyl čas, tak taky na sebe.

Byla to z nouze ctnost, ale jiná než třeba za druhé světové války, kdy se přešívalo ze starého nové. Teď se imitovalo.

Byla to z nouze ctnost?

Byla to z nouze ctnost, ale jiná než třeba za druhé světové války, kdy se přešívalo ze starého nové. Teď se imitovalo. Imitovaly jsme ty modely, imitovaly jsme to nejnovější, nejžhavější.

Čtěte také

Když se neomluvíme, navždy hledíme na svět optikou naší viny, říká spisovatel a novinář Milan Tesař

A jaký vliv měl na odívání a obecný vkus ÚBOK? To byl Ústav oděvní a bytové kultury a mě zaujalo, že vznikl už v roce 1959.

Měl vliv velmi dobrý, protože vytvářel dvě kolekce – jarní a podzimní, a ta se měla rozesílat po všech národních podnicích, které podle toho měly šít. Nějak to tam ale drhlo v mezičláncích.

Jinak si myslím, že ÚBOK měl zůstat. Jeho konečný osud po roce 1990 byl tragický a nový majitel, který tam udělal kasino, zřejmě vyházel ty archivní věci z okna.

Proč o sobě Michaela Zindelová mluví jako o „sběratelce času“? Jak se jí psalo v tandemu s dcerou Barborou? A jak se podle ní proměnila pánská móda? Poslechněte si celý rozhovor!