Virtuální recepční používají vlastní oči, uši i ústa. Umí ohlásit návštěvu i převzít zásilku

Na recepci firmy Artin mě u pultu nevítá člověk, ale velký monitor a na něm a avatar ženy. „Dobrý den. Co pro vás mohu udělat?“ ptá se. Ohlašuji se jako návštěva Tomáše Ondráčka a žena na monitoru hned pohotově reaguje: „Mám vám zavolat Tomáše Ondráčka?“

Čtěte také

Virtuální asistenti jsou čím dál dokonalejší. Čeština jim ale dává zabrat

Netrvá dlouho a muž, který má v této brněnské firmě po technické stránce na starost vývoj, mě přichází přivítat. Mezitím si můžu s počítačovou postavou tmavovlasé ženy jménem Rona popovídat.

„Rona na kameře vidí, že před ní někdo stojí, detekuje jeho obličeji a v té chvíli si s ním začne povídat,“ vysvětluje Tomáš Ondráček.

Ze zvuku na text a zpět

Tato recepční je jakousi nadstavbou virtuálních asistentů, se kterými občas komunikujeme po telefonu nebo při chatování.

„Naše virtuální recepční je vlastně chatbot, kterému jsme ale dali tvář, taky uši v podobě mikrofonu a ústa v podobě reproduktorů,“ usmívá se můj hostitel. „Takže když přijdete a něco povíte, Rona převede vaši řeč na text, chatbot klasicky vyhledá odpověď a tu zase pošle zpátky recepční a ona ji přečte.“

Umělá inteligence se pořád učí

„Když se zeptáte celou větou, bude to mnohem lepší,“ radí mi Rona, jak se s ní lépe dorozumět. Opakuji tedy otázku a ptám se, kolik obyvatel má Brno. „Přemýšlím,“ informuje mě virtuální recepční a záhy dodává: „Už to asi mám: 379526.“

Je to jen malá ukázka, s čím vším si poradí. Dokáže třeba i přijmout zásilku od kurýra. Samozřejmě má ale také své limity. Funguje totiž na základě předem připravených scénářů, a když si neví rady, tak vás videohovorem spojí s reálným člověkem.

Hlavní myšlenka je, aby živí lidé nemuseli dělat práci, která je rutinní a která je nebaví, a mohli se věnovat něčemu, co má větší smysl.
Michal Chodák z firmy eReception

„Pokud lidé přijdou s dotazem, který umí, je úspěšnost rozhodně daleko přes 90 %. Když ji někdo pozve na rande, na to ještě zareaguje, ale třeba kávu, tu vám teď ještě neuvaří,“ usmívá se Tomáš Ondráček.

„Rona se vlastně pořád učí a tím, že se jí ptáme na další nové otázky, tak vlastně rozšiřujeme databázi možných odpovědí,“ dodává s tím, že ty musí následně ještě editovat operátor.

Co zvládne stroj, nemusí dělat člověk

Rona je avatarem mladé ženy. Každý takový virtuální asistent ovšem může vypadat úplně jinak. „Jsme schopni tam dát libovolného avatara včetně různých celebrit. A dokonce pokud byste měl zájem, tak můžu vzít vaši fotku a do toho avatara ji převést,“ nastiňuje Tomáš Ondráček možnosti stávající aplikace.

Rona je avatarem mladé ženy, ale na jejím místě můžete potkat libovolnou tvář, třeba i oblíbenou celebritu|foto:Ondřej Vaňura, Český rozhlas

S virtuální recepční se můžete kromě různých soukromých technologických podniků potkat například v sídle Hospodářské komory v Brně nebo v brněnských knihovnách, vědeckých centrech – třeba v jihomoravském inovačním centru.

„Hlavní myšlenka je, aby živí lidé nemuseli dělat práci, která je rutinní a která je nebaví, a mohli se věnovat něčemu, co má větší smysl,“ Michal Chodák z firmy aReception, kde zatím podobní asistenti „pracují“.

Sama nemyslí, jen opakuje

A co Rona vzkazujete posluchačům Českého rozhlasu? „Zdravím posluchače Českého rozhlasu. Budu ráda, když se za mnou někdy stavíte na kus řeči. A nezapomeňte si pustit rozhovor se mnou,“ odpovídá bez zaváhání. To proto, že ji to vývojáři před naší návštěvou naučili.

„Věděli jsme, že přijdete, tak jsme ji naučili tuto repliku. Stejným způsobem se Rona učí odpovědi na všechny další otázky. Odpovědi jsou vždycky předchystané. Až si umělá inteligence začne vymýšlet, pak se asi i já začnu trošku bát,“ připouští Tomáš Ondráček. „Zatím to ale máme pod kontrolou,“ dodává.

Cesta k tomu, aby jednou podobní asistenti uvažovali úplně samostatně, bude nejen podle brněnských vývojářů ještě dlouhá.