Umělá inteligence jako nástroj moderní války. Dokáže identifikovat munici i lokalizovat střelce, přibližuje expert

„Systém umí kvalifikovaně odhadnout, z čeho výstřel vyšel. Umíme identifikovat druh munice. Používáme k tomu postupy umělé inteligence,“ říká Jan Holub z Fakulty elektrotechnické ČVUT a dodává, že u samoučící se neuronové sítě je potřeba databáze výstřelů natočená nebo snímaná akusticky.

Podobné systémy používají například školy, úřady a jiné veřejné instituce v USA pro případ teroristických útoků. Armády zdokonalují odposlechy střelby více než sto let. A o nové systémy s umělou inteligencí by mohly mít zájem.

I zaměřovač na pušce má speciální optiku a je schopen přenášet obraz do štábu|foto: 43. výsadkový prapor Chrudim

„Prvním krokem vyhodnocení signálu je rozhodnutí, jestli může pocházet od výstřelu, nebo jestli je to jenom zabouchnutí dveří automobilu nebo prasklá větev, na kterou někdo šlápl. Tam je spolehlivost detekce nad 99 %,“ pokračuje Jan Holub.

„Dalším krokem je přesnější identifikace zdroje, tedy z jaké zbraně nebo jakým nábojem, jakou municí se střílelo. Stacionární systémy, kterými se zabýváme, umějí i lokalizovat polohu střelce,“ dodává.

Jiné vstupy i výstupy, ale podobné zpracování

Zatímco v době studené války byly vojenské technologie napřed oproti těm civilním, v současnosti je to často naopak. Podle odborníků by se armády měly více věnovat přelomovým objevům a nově se vyvíjejícím technologiím.

„Určitě jsou to kvantové technologie, využití kosmického prostoru, umělé inteligence a několik dalších oblastí. Ale tohle jsou ty hlavní, kde je ten vývoj hodně pokročilý oproti aplikaci,“ říká rektor ČVUT Vojtěch Petráček.

Čtěte také

Virtuální realita pro lékaře a pacienty. Technologie může pomáhat při rehabilitaci i úzkostech

Vojenské a civilní technologie mají mnoho společného. Roboti na průzkum neznámého terénu nebo digitální pomůcky k ošetřování raněných mohou být stejné na bitevním poli i po přírodní katastrofě. Odposlouchávací systémy převádějící zvuk na text mohou pomáhat tělesně postiženým. I umělá inteligence je v jádru stejná pro armádu i pro civilní sektor.

„Máme pořád velká data, velké objemy toho, co je potřeba zpracovat, vytřídit, rozpoznat to, co je důležité, a předat to lidem v takové formě, aby nebyli přehlceni. Je potřeba redukovat data, zvýraznit to důležité,“ upřesňuje Vojtěch Petráček.

To, co civilní a vojenské oblasti využití moderních technologií odlišuje, je charakter využívaných vstupních dat a způsob, jakým se na konci procesu zobrazují. Samotná technologie zpracování informací je ale velice podobná.

Izrael jako vzor

Když se spojí výzkumné instituce s armádou, může to přinést užitek jak bezpečnosti státu, tak rychlejšímu rozvoji technologií, říkají odborníci. Jako příklad uvádějí Ukrajinu, kde se univerzity poměrně rychle zapojily do vývoje obranných systémů. Podobné to je desítky let v Izraeli.

I v Česku má řada civilních výzkumných projektů svou druhou tvář určenou pro vojenské účely.
Vojtěch Petráček

„Po celou historii je tam model spolupráce průmyslu, vývojového sektoru, vzdělávacího sektoru a armády propojený. To už je v konstrukci státu,“ vysvětluje Vojtěch Petráček s tím, že v tomto směru nejde izraelský model aplikovat ani u nás, ani na Ukrajině, kde se momentálně bojuje.

„Ale základní principy úzké spolupráce, komunikace o tom, co je potřeba, spojit mozky, které umí to a ono a dokážou to dohromady, to je něco, co se dá převzít okamžitě. A také se to děje,“ dodává.

I v Česku má podle něj řada civilních výzkumných projektů svou druhou tvář určenou pro vojenské účely. Kvůli utajení se o ní ale nemluví.