Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat. Nejoblíbenější komedie Divadla Járy Cimrmana Záskok se hraje už 30 let

Divadlo Járy Cimrmana hraje legendární vesnické drama Záskok už 30 let. Hra je mezi diváky nejoblíbenější a také vždy nejrychleji vyprodaná. Jak ke hře přistupují herci a jak vznikala postava Vavrocha? Poslechněte si reportáž.

„Je to jedno z nejlepších představení,“ pochvaluje si herec Jan Hraběta, který v Záskoku hraje zvědavého invalidu Jirku Karáska. Toho, bez kterého by se tato hra neobešla, neboť původní text hry Vlasta neustále kazí Karel Infeld Prácheňský, věhlasný plzeňský herecký bard, kterého vesničtí kočovní herci pozvou na záskok.

To není váš text, člověče, to říká Bárta!

Prácheňského v roli Vavrocha si už 30 let užívá Zdeněk Svěrák: „Když jsme začali hru psát, neviděli jsme, jak na to. Nejdřív jsme to napsali, jako by to ten host nekazil. A teprve když to bylo hotové, takové vesnické drama, tak jsme zjistili, kde by to tak mohl kazit.  Ukázalo se, že to tak vděčná věc, že nakonec je to naše nejúspěšnější komedie a vždycky je nejdřív vyprodaná,“ popisuje Svěrák.

Cena Alfréda Radoka

Ty naše hry nejsou vlastně dramata, pokud jde o výstavbu, ale tady je to skutečně taková perzifláž vesnického dramatu, která má svou zápletku a rozuzlení. Takže to je divadlo, jak má být,“ hodnotí Svěrák.

Záskok si nese taky dvě prvenství. Jako jediná hra Divadla Járy Cimrmana dostal cenu Alfréda Radoka, stal se hrou roku 1994, a jako jedinou hru největšího Čecha ji taky soubor uvedl, a to hned dvakrát na prknech Národního divadla. Stalo se tak na Silvestra 1997.

Řekni Rumburk, srabe!

K premiéře se ale nepojí jen radostné vzpomínky. V týž den, kdy jsme měli premiéru, mi umřel táta. Já byl rád, že na to na chvíli můžu zapomenout. Měl jsem možná o to větší z toho strach, ale pokud vím, tak to dobře dopadlo,“ vzpomíná Miloň Čepelka, který jedinečným způsobem hraje šikovatele Vogeltanze. Stejně jako Zdeněk Svěrák v této hře nemá alternaci, protože – jak si asi říká většina diváků – to prostě nikdo jako on zahrát nedokáže.

A verše, nimiž se dvouhodinové představení uzavírá, neumí jen jejich autor a recitátor Zdeněk Svěrák, ale stále i mladší a mladší generace diváků, jako třeba patnáctiletý Vítek.

autoři: Tomáš Maleček , agf
Spustit audio

Související