V Hanojském Hiltonu se mučilo i umíralo. Američtí zajatci tu ale mohli hrát i baketbal

„Chtěla jsem toho dneska ještě hodně vidět, měla jsem nabitý program. Ale po návštěvě tohoto muzea už nějak nemám sílu na další běhání po městě,“ vysvětluje Japonka Mičiko a sedá si rezignovaně ve vstupním tmavém tunelu muzea v hanojské ulicie Hoa Lo.

Stavba železnice smrti stála život desítky tisíc lidí. Krví poznamenaný most přes řeku Kwai dnes láká hlavně turisty

• Upravit
• Smazat

Byla to stavba, která sice mohla ovlivnit dílčí bitvy druhé světové války, ale její konečný výsledek by určitě nezměnila. Přesto na ní zemřely desítky tisíc lidí. Trpěli v nepředstavitelných podmínkách tropické džungle a stali se symbolem odporu a hrdosti. Mluvíme o legendárním mostu přes řeku Kwai na thajsko-barmské hranici. A třebaže je tam celý rok mimořádné horko, většinu návštěvníků tam spíše mrazí.

V roce 1896 tady Francouzi postavili studené cihlové vězení pro vietnamské odbojáře. A dali si obzvlášť záležet – cihly musely bez problémů nasávat vodu, a přitom vydržet. Mříže, zámky i dráty – to všechno přivezli vojáci z Francie. Také okovy, řetězy, hole a rákosky. Z pevnosti nesměl nikdo utéct a heslem stavitelů bylo: Nikdo dovnitř – nikdo ven.

Hanojský Hilton

„Francouzi tu vykonali i několik rozsudků smrti. Měli tu dvě gilotiny – jedna byla záložní, kdyby se ta první náhodou porouchala. Jenže ona se nikdy neporouchala. Useknuté hlavy potom koloniální armáda vystavila v koších na ulici pro výstrahu,“ popisuje šokovaným korejským turistům vietnamský průvodce.

Hlavní vstup do někdejšího vězení Hoa Lo v Hanoji|foto: David Jakš,Český rozhlas

Podle francouzských předpisů měl vězeň nárok maximálně na jeden metr čtvereční plochy. Voda byla často zkažená, ryby a maso plné červů. A místem, plným bolesti se Hoa Lo stalo i během americko-vietnamské války.

Od roku 1964 do roku 1972 sestřelila severovietnamská armáda přes čtyři tisíce amerických letadel. Někteří z pilotů skončili jako vězni právě v Hoa Lo. A začali to místo nazývat hanojským Hiltonem.

Basket a šachy místo mučení

„Vy jste proti mě ještě mladý, nepamatujete tu dobu, ale tehdy byla média touhle válkou doslova živá. Hltali jsme zprávy, ale hlavně proto, že jsme s válkou nesouhlasili. Dnes se procházím po Hanoji a žasnu, jaká je to úžasná země. A v ní úžasní lidé," pokyvuje hlavou přímo v někdejších vězeňských kobkách dánský důchodce Chris.

Hanojským Hiltonem prošel i známý americký senátor John McCain nebo pozdější první americký velvyslanec ve Vietnamu Pete Peterson.

Skupina posledních amerických vězňů z Hoa Lo odlétá 29. března 1973 z Vietnamu domů|foto: autor neznámý, repro

Třebaže některé zajaté Američany vietnamští vojáci mučili, podmínky v Hoa Lo měli nesrovnatelně lepší než vězni v dobách Francouzů. Na vězeňském dvoře hráli basketbal i šachy, občas se promítal film. A na začátku roku 1973, v duchu Pařížské dohody, Vietnamci všechny vězně definitivně propustili.

Vietnamská velkorysost

Vyfotil ji, zachránil a získal Pulitzerovu cenu. Ikonický snímek z vietnamské války vznikl před 45 lety

• Upravit
• Smazat

Fotografie vietnamskémo děvčátka popáleného napalmem se kdysi málem nedostala do médií kvůli nahotě. Ze stejného důvodu skoro o půlstoletí později fotku dočasně cenzuroval Facebook. Přes všechny peripetie se momentka Nicka Uta z války ve Vietnamu stala jedním ze symbolů moderní doby.

„Stydím se. Těžko se mi o tom mluví, ale moje země stála na straně Spojených států, a tedy i její armády. Těžko se mi hledají slova, promiňte…" říká mi před hanojským Hiltonem britská turistka Jenny.

Ještě víc než nad příběhem téhle věznice, žasne nad velkorysostí, s jakou Vietnamci odpustili všem svým nepřátelům. Francouzi i Američané jsou tu dnes jedni z nejoblíbenějších turistů.