V Hanojském Hiltonu se mučilo i umíralo. Američtí zajatci tu ale mohli hrát i basketbal
Říká se, že málokterý národ na světě dokázal tak velkoryse odpustit svým nepřátelům, jako Vietnamci. Přitom jako nezvaní hosté tam v minulosti přišli Mongolové, Číňané, Francouzi i Američané. A nikdo z nich tam nakonec válku nevyhrál. Jedna velmi mrazivá vzpomínka na zlé časy stojí dodnes přímo v centru Hanoje. Takzvaný Hanojský Hilton navštívil zpravodaj David Jakš.
„Chtěla jsem toho dneska ještě hodně vidět, měla jsem nabitý program. Ale po návštěvě tohoto muzea už nějak nemám sílu na další běhání po městě,“ vysvětluje Japonka Mičiko a sedá si rezignovaně ve vstupním tmavém tunelu muzea v hanojské ulicie Hoa Lo.
Stavba železnice smrti stála život desítky tisíc lidí. Krví poznamenaný most přes řeku Kwai dnes láká hlavně turisty
Byla to stavba, která sice mohla ovlivnit dílčí bitvy druhé světové války, ale její konečný výsledek by určitě nezměnila. Přesto na ní zemřely desítky tisíc lidí. Trpěli v nepředstavitelných podmínkách tropické džungle a stali se symbolem odporu a hrdosti. Mluvíme o legendárním mostu přes řeku Kwai na thajsko-barmské hranici. A třebaže je tam celý rok mimořádné horko, většinu návštěvníků tam spíše mrazí.
V roce 1896 tady Francouzi postavili studené cihlové vězení pro vietnamské odbojáře. A dali si obzvlášť záležet – cihly musely bez problémů nasávat vodu, a přitom vydržet. Mříže, zámky i dráty – to všechno přivezli vojáci z Francie. Také okovy, řetězy, hole a rákosky. Z pevnosti nesměl nikdo utéct a heslem stavitelů bylo: Nikdo dovnitř – nikdo ven.
Hanojský Hilton
„Francouzi tu vykonali i několik rozsudků smrti. Měli tu dvě gilotiny – jedna byla záložní, kdyby se ta první náhodou porouchala. Jenže ona se nikdy neporouchala. Useknuté hlavy potom koloniální armáda vystavila v koších na ulici pro výstrahu,“ popisuje šokovaným korejským turistům vietnamský průvodce.
Podle francouzských předpisů měl vězeň nárok maximálně na jeden metr čtvereční plochy. Voda byla často zkažená, ryby a maso plné červů. A místem, plným bolesti se Hoa Lo stalo i během americko-vietnamské války.
Od roku 1964 do roku 1972 sestřelila severovietnamská armáda přes čtyři tisíce amerických letadel. Někteří z pilotů skončili jako vězni právě v Hoa Lo. A začali to místo nazývat hanojským Hiltonem.
Basket a šachy místo mučení
„Vy jste proti mě ještě mladý, nepamatujete tu dobu, ale tehdy byla média touhle válkou doslova živá. Hltali jsme zprávy, ale hlavně proto, že jsme s válkou nesouhlasili. Dnes se procházím po Hanoji a žasnu, jaká je to úžasná země. A v ní úžasní lidé," pokyvuje hlavou přímo v někdejších vězeňských kobkách dánský důchodce Chris.
Hanojským Hiltonem prošel i známý americký senátor John McCain nebo pozdější první americký velvyslanec ve Vietnamu Pete Peterson.
Třebaže některé zajaté Američany vietnamští vojáci mučili, podmínky v Hoa Lo měli nesrovnatelně lepší než vězni v dobách Francouzů. Na vězeňském dvoře hráli basketbal i šachy, občas se promítal film. A na začátku roku 1973, v duchu Pařížské dohody, Vietnamci všechny vězně definitivně propustili.
Vietnamská velkorysost
Vyfotil ji, zachránil a získal Pulitzerovu cenu. Ikonický snímek z vietnamské války vznikl před 45 lety
Fotografie vietnamskémo děvčátka popáleného napalmem se kdysi málem nedostala do médií kvůli nahotě. Ze stejného důvodu skoro o půlstoletí později fotku dočasně cenzuroval Facebook. Přes všechny peripetie se momentka Nicka Uta z války ve Vietnamu stala jedním ze symbolů moderní doby.
„Stydím se. Těžko se mi o tom mluví, ale moje země stála na straně Spojených států, a tedy i její armády. Těžko se mi hledají slova, promiňte…" říká mi před hanojským Hiltonem britská turistka Jenny.
Ještě víc než nad příběhem téhle věznice, žasne nad velkorysostí, s jakou Vietnamci odpustili všem svým nepřátelům. Francouzi i Američané jsou tu dnes jedni z nejoblíbenějších turistů.
Související
-
Nejstarší vietnamská univerzita slaví téměř 1000 let....
Ve Vietnamu je už samo přijetí na univerzitu spojeno s velkou prestiží. A podobně jako v dalších zemích jihovýchodní Asie, i ve Vietnamu lidé chovají ke svým učitel...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.