Homolkovy si o Vánocích pouštíme místo pohádek. Je tam zachycena hluboká pravda, smějí se Formanovi

Dnes se bude v Karlových Varech promítat digitalizovaná verze legendárního filmu Ecce Homo Homolka od Jaroslava Papouška, kde jste hráli kluky. Jak jste se vlastně ve filmu jmenovali?

Matěj: Jmenovali jsme se Máťa a Péťa, i když to tam moc často nezazní. Helenka Růžičková nám hodně říkala kluci. A to nám zůstalo až dodnes...

Jak jste se k roli dostali? Byla to protekce, protože Jaroslav Papoušek se znal s vaším tátou?

Petr: Mám k tomu kratší a delší historku. Ta kratší vypráví o tom, že jsem šel jednou po mnoha a mnoha letech, bylo to někdy kolem roku 2000, na večírek, kde mě maminka nebo partnerka oslavence řekla: Můj syn přišel kvůli vám o roli.

Spočítal jsem si v hlavě ty tři filmy, ve kterých jsem hrál... a upřímně mě to naštvalo, protože jsem se nikdy nikam necpal ani jsem nikdy nikoho o roli neprosil. Zeptal jsem se jí, o jakou roli šlo. A ona řekla: No, o Homolkovy. Mně bylo tenkrát pět let, nic si nepamatuju. Ale prý tenkrát někdo přišel za panem Papouškem a řekl mu, že by bylo bezvadný, kdyby tu roli hrála dvojčata, tedy já a brácha.

Antonie: Mě by zajímalo, kdo chodil vlastně v tom filmu s holkama pod stůl. Všichni známe: Deset, dvacet Péťa s holkou. Ale když jsme se táty ptali, tak říkal, že to nebyl on, ale strejda Matěj.

Petr: My jsme si jména prohodili. Dělali jsme si takovou srandu. Byl to Máťa...

Matěj: Já si tohle moc nepamatuju. Ale pamatuju si historku asi ze třetí třídy, kdy jsme ještě mohli sedět spolu. Měli jsme přísnou paní učitelku, a ta jednou řekla, že jeden z nás má jít k tabuli, a že je jedno, kdo to bude.

Čtěte také

Série Dcera národa mi změnila pohled na národní obrození. Příběh Zdeňky Havlíčkové je fascinující říká herečka Antonie Formanová

My jsme seděli, žádný z nás se nezvedal, až to brácha vyřešil tak, že se zvedl, šel k tabuli, ale vzal si s sebou moji žákovskou. Asi si umíte představit, jak to dopadlo.

Toničko, když ty se podíváš na Ecce Homo Homolka nebo na kterýkoli z těch filmů Homolkových. Co to říká tvé generaci? Dokážeš mi říct, o čem Ecce Homo Homolka je?

Antonie: Já se k tomu moc ráda vracím. Na Vánoce si to pouštíme místo pohádek. Oni dva jsou takoví naši skřítci.

Mám to ale ráda i z filmového hlediska, protože je to vlastně zachycení nějaké strašné pravdy. Věřte, nebo nevěřte, ale spíš věřte, že u nás doma je to trošku jako u Homolkových. Pro mě je to, jako kdybych se koukala na náš život.

Hlavně mě baví, jak jsou tam vykreslené charaktery. Není moc filmů, které by tak hezky vypovídaly o české nátuře.

Jak vás režíroval pan režisér Papoušek?

Matěj: Pamatuju si to matně, ale spíš než pan Papoušek nás režírovali aktéři rodiny – František Husák, Helenka Růžičková, pan Šebánek a paní Motlová. Vím, že to byl silný zážitek.

Čtěte také

Matěj Forman: Svoboda je umět se rozhodnout i proti vlastnímu komfortu a zisku

Dneska by to u filmu už nešlo anebo by tam seděl dětský psycholog, ale tenkrát se to tak nebralo. Nikdo nám neřekl, rozbrečíte se. Ale Helenka Růžičková nás prostě popadla, když jsme hodili ty čepice do záchodu, zacloumala s námi, dostali jsme přes zadek, a prostě nám ty slzy vyhrkly. A bylo natočeno.

Pak si s námi pan Šebánek s pomocným režisérem panem Muchnou hráli na indiány a na kovboje a všechno zahladili. Na trauma se zapomnělo a jelo se dál. Motali jsme se v tom úplně přirozeně.

Petr: Ono se sice říká dětský herec. Normálně to z vás ale vymlátí...

Co baví Petra Formana ještě víc než hraní? A jaké pro ně bylo setkání s Michaelem Douglasem? Poslechněte si celý rozhovor.