V Misse brevis jsem se vypsal z nejranějších vzpomínek dětství. Její premiéra byla až osudově nezapomenutelná, vzpomíná Pavlica

Už dneska večer odvysílá nejenom Česká televize, ale taky Český rozhlas Zlín, Brno, Olomouc a Ostrava v přímém přenosu 26. slavnostní koncert Dnů lidí dobré vůle na Velehradě. O čem ten dnešní večer bude?

Hlavním tématem letošního koncertu je jakýsi vztah svobody k totalitě, dva protipóly. Ostatně připomínáme si 80 let od konce druhé světové války. A to je trošku leitmotivem tohoto večerního koncertu. Proto tam vedle sebe vystoupí v trošku kontrastních polohách kupříkladu Ondřej Ruml se svojí skupinou a také s Hradišťanem.

Čtěte také

Všichni muzikanti, kteří hráli na našem festivalu, byli nadšení. Česko má nejlepší obecenstvo na světě, říká Rudy Linka k Bohemia JazzFestu

Po něm pak bude Rudy Linka, Čechoameričan, který šel za svobodou a teprve až poté, kdy u nás byla svoboda, tak se z Ameriky začal vracet domů a znovu nacházet kořeny. Pak tam bude Siebeneichener Quartett. Jsou to mladí chlapci, smyčcové kvarteto, kteří vyhráli všechno, kam přišli. A vedle toho tam bude smíšený pěvecký sbor z Cambridge. Je tam pořád připomínka druhé světové války, protože RAF, to není něco, na co bychom měli zapomínat.

No a vedle těch stabilních hostitelů, ať už je to akademický sbor Žerotín, ať už je to slovácký orchestr mladých Jiřího Pospíchala anebo Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, tak vedle toho tam vystoupí, řekl bych, jako dva vrcholy toho večera: nejdříve pan Jiří Suchý...

Ne...

Tento 93letý génius a obrovská legenda vystoupí a zazpívá píseň... Vždyť on ještě pamatuje tu druhou světovou válku jako dítě.

Co bude zpívat?

Co jiného než protiválečný song Jo, to jsem ještě žil. A pak závěr bude patřit tématu Ave Maria, protože ten koncert je před bazilikou Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje na Velehradě. S Ave Maria jsme končívali už několikrát a letos tam bude Ave Maria Williama Gomeze, rodáka z Gibraltaru, ale evropského skladatele s našimi kořeny. Jeho Ave Maria vlastně vzniklo těsně před jeho smrtí a stalo se nejznámější. Otevřenost a svoboda proti totalitě by měly přinést nějaký výsledný tvar všech lidí dobré vůle. 

Ty jsi, Juro, v půlce června dostal cenu OSA a oficiálně je tím potvrzeno, že jsi nejúspěšnějším autorem v zahraničí v oblasti vážné hudby. Která ze skladeb, co jsi napsal, ti toto způsobila?

Neměl jsem o tom ani tušení, protože to jsou jenom tvrdá data. Nějakým způsobem v součtu provedení se to sešlo v Praze a odtud mi oznámili: Ano, jste nejhranějším nebo nejúspěšnějším žijícím autorem vážné hudby v zahraničí.

Cítím se tím velmi poctěn. Myslím si, že na tom asi největší zásluhu má skladba, kterou jsem napsal už před více než 25 lety, je to Missa brevis, tedy malá mše. Vím, že ji interpretují sbory a sólisti a orchestry ať už v Německu, v Rakousku, v Belgii nebo ve Švýcarsku. Odtud, nejčastěji po mně chtějí ty noty, ale nevylučuji, že tam mohou být i jiné skladby, třeba smyčcové kvartety nebo Moravské tance pro orchestr. Nebo těžko říct.

Čtěte také

Skácelovy básně jsou nadpozemsky moudré, a přitom si na nic nehrají, říká muzikant Pavlica

Já jsem moc ráda, že jsi zmínil Missu brevis, protože to je skladba, do které já se zachumlávám. Kromě tvých písní s Hradišťanem. Mám ji velice ráda, protože mám – a teď řeknu jenom pocit a ty mi řekni, s jakým pocitem jsi to psal – já mám pocit, že jsem někde u babičky na dvorku a někdo se o mě hrozně hezky stará, že mě tak zavinul do nějakého teplého kabátu a pak mě posadil ke kamnům... Já v tom slyším dětství.

Já taky. (smějí se) Nechávám na každém posluchači, aby měl svoji imaginaci. A pravda je, že jsem se tímto vypsal z nejranějších vzpomínek z dětství, kdy jsme ráno s maminkou, tenkrát mrzlo, capkali ve sněhu na roráty. To je vzpomínka z předškolních let. Vzpomínám si, že když jsem pak z těch rorátů ranních přišel domů, mohl jsem se zachumlat zpátky do ještě teplého pelíšku.

Zcela jistě se v této malé mši objevují reminiscence a představy z mého dětství na všechny ty lidi, až trochu archetypální osoby, které jsem v té době jako dítě vnímal. Někde se to promítne do hudební řeči, ale při psaní jsem měl velkou radost, úctu a poděkování k tomu, že jsem to mohl zažít, že jsem vyrůstal v harmonickém prostředí.

A jako bonbonek navíc prozradím, že když jsem dopisoval část Sanctus, bylo to v době, kdy jsme s mojí ženou Martinou očekávali narození naší dcery Aničky. A představ si, že ona se skutečně narodila v den premiéry Missy brevis. Ta premiéra byla 22. prosince 1999 v brněnském Besedním domě, brněnský orchestr, Ars Brunensis chorus a sólisti. A já jsem na tu premiéru šel přímo z porodnice. Pro mě naprosto, až osudově nezapomenutelné.

Zajímalo by mě, jestli je něco, co sis ještě v hudbě nevyzkoušel a rád bys?

Ještě před covidem jsem se dostal do stadia, období, kdy jsem měl pocit, že všechno už bylo napsáno a že ta tvorba, ať už moje a mnohých jiných, vlastně nic nového nepřináší a že je to jenom další množení smogu na této planetě. To bylo takové období, kdy jsem ani nechtěl psát. Já si myslím, že každý, kdo se někdy něco pokoušel dělat, zažil základní pochybnost, jestli to, co dělal a dělá, má smysl. Ale pro mě je asi největším lékem z těchto negativistických nálad vyjít mezi lidi, mít živé koncerty a vidět lidem do očí. A pakliže tam člověk zjistí, že to lidem něco předává, nějakou emoci, poznání, poselství, tak pak to má smysl a pak zapomenu na ty chmury, že by něco nemělo smysl. A říkám si, už kdybych nic nenapsal, tak to stálo za to a mnoha lidem to leccos přineslo.

Která setkání na Dnech lidí dobré vůle byla pro Jiřího Pavlicu nezapomenutelná? A jak se skládají „lidové“ písně? Poslechněte si celý rozhovor.