Turci mají o večerním mlsání jasno. Místo zmrzliny okurku, pak pichlavý citrón a mušlí, co hrdlo ráčí
Večerní procházka po tureckém městě může mít na svědomí tisíce kalorií navíc. Turci jsou gurmáni a rádi se nechávají obklopovat různými chuťovkami. Člověk tak při brouzdání městem natrefí na všechny chody, od předkrmu až po dezert. Čeká tu na vás plněné pečivo, sladkosti, voňavá káva i křupavá zelenina a exotické ovoce.
V ulicích tureckých měst narazíte na všechno. Místní obchodník ví, jak nejlépe nalákat zákazníka, a tak mu předkládá své zboží přímo pod oči.
Prodavači čehokoliv jsou v Turecku známými firmami, se svými pojízdnými stoly anebo skládacími stolky s velkým tácem obcházejí město a zastavují na oblíbených místech – u parků, před mešitou nebo na břehu moře.
Čtěte také
Pichlavá pochoutka
„Jsou čerstvé?“ ptá se žena, která si právě objednala adžur, zeleninu podobnou okurce. „Kdyby nebyly čerstvé, tak by po nich můj nůž takhle lehce neklouzal,“ ukazuje asi šedesátiletý prodavač Vasfi Tufa při loupání zeleniny. Ještě ji posype solí a přeje dobrou chuť.
Tyhle světle zelené okurky má na svém stolku krásně vyskládané a celý večer dbá na to, aby na nich bylo dost ledu. Dobře vychlazená je tato zelenina podle Vasfiho lepším osvěžením než zmrzlina.
Vedle adžuru prodává pan Vasfi ještě opuncie – plody kaktusů, které sbírá přímo na své zahradě. Ovoce, které vypadá jako přerostlé citróny obalené trny, servíruje obratně. S nasazenými rukavicemi plod nařízne po obvodu a pichlavou slupku rychle odloupne.
Najednou u stolku slyším slovenštinu: „Tak ochutnejte, nic moc podle mě. Kostky, takové bez chuti.“ Paní Martinu Opuncie nenadchly, zato já si dávám hned dvě a zaplatím v přepočtu dvacet korun.
Čtěte také
Cukr, káva, mušle
Čekají na mě další lahůdky, a tak se za zvuků svolávání k večerní modlitbě vydávám dál městem. Procházím kolem kavárny, kde se přímo na ohni připravuje silná turecká káva, a míjím i malé cukrárny s desítkami druhů lokumu – sladkého želé s oříšky.
Kousek od hodinové věže, místa nad přístavem, kde si spousta obyvatel Antalye dává po celý den sraz, stojí sotva patnáctiletý chlapec a prodává snad nejoblíbenější večerní pochoutku – midye dolma, plněné slávky.
Okolo kulatého tácu se tísní pětičlenná turecká rodinka a vychutnává jednu slávku za druhou. „Kolik už jsme jich snědli?“ ptá se otec rodiny. „Tak dvacet šest?“ odhaduje.
Schopný prodavač Sahit hned začne správně po turecku nabízet, aby to dorovnali do třiceti. „Tak ano,“ přitakává otec, „jestli to rodinka ještě zvládne.“
Slávky jako od maminky
Přesně takhle se mušle v Turecku jí. Neřeknete předem, kolik chcete, prodavač vám bude nabízet jednu za druhou, každou zvlášť otevře a pokape citrónem. Teprve až řeknete stop, spočítá skoro obřadně prázdné skořápky a stanoví cenu.
Sahit na tomhle místě prodává tuto tureckou specialitu každý večer od jara do podzimu. Je to práce, do které je zapojená celá rodina.
Čtěte také
Jak říká, tatínek shání čerstvé slávky, většinou se vozí z Istanbulu nebo Izmiru, a společně se synem je čistí. „Maminka připraví náplň z rýže a koření a vaří je. Já pak večer vyrážím do města prodávat,“ dodává.
Pokaždé má na tácu okolo tří set plněných slávek a většinou je prodá všechny. Pokud ne, zbytek někdy pojídá cestou domů se svými kamarády. Za svou práci si odměnu zaslouží.
Související
-
Chorvatské ústřice strčí prý ty francouzské do kapsy
Kdo z milovníků mořských plodů by nesnil o tom mít neustalý přísun čerstvých slávek, škeblí nebo ústřic. Třiatřicetiletý Nikša si takový sen splnil. V zálivu u paty...
-
Je libo opuncii?
Dali byste si jako zákusek po jídle nebo k odpolední kávě kaktus? Asi ne, že. A co takhle opuncii? Pravděpodobně také ne. V Sýrii je to ale vyhlášená delikatesa, kterou si dopřávají snad všichni Syřané - a nejen oni.
