Turecký kebab dobyl Německo
Přemýšlíte, co dnes k obědu? Co takhle dobré grilované maso – döner kebab? Mohutný kužel voňavého masa, ze kterého šikovný chlapík odřezává grilované kousky, je dnes v Evropě jedním z nejrozšířenějších fast foodů. V sousedním Německu se takhle denně spořádá na 300 tun masa. Podíváme se proto do jedné berlínské restaurace, kde bylo maso v rozkrojeném chlebu před 40 lety naservírováno poprvé.
Stánků, bufetů nebo restaurací s kebaby jsou v Berlíně stovky. Člověk by skoro váhal, zda je berlínskou specialitou currywurst, nebo döner kebab. Najít v době oběda místo v restauraci Hasir v Kreuzbergu přesto není nijak snadné. Právě tady před 40 lety, 2. března 1971, naservíroval Mahmut Aygün údajně vůbec první döner.
„Dnes máme reklamu v 72 zemích. Přicházejí sem všichni, místní i turisté,“ potvrzuje jeden z kuchařů. „Četl jsem o zdejším kebabu v průvodci a chtěl jsem ho ochutnat. Jedl jsem kebab na spoustě míst, ale tenhle je skutečně dobrý,“ pochvaluje si návštěvník restaurace.
U otáčivého rožně se s nožem ohání Mustafa a z voňavého kužele mi ukrajuje tenké kousky telecího masa. „Je tu velká konkurence, ale náš kebab je nejlepší. Maso máme každý den čerstvé, stejně jako zeleninu a omáčky,“ zdůrazňuje a dává mi na výběr z bylinkové, česnekové nebo pálivé s curry. Vše pak nakládá do rozkrojeného chleba. I ten je čerstvě upečený, rovnou z pece.
Kebab se dělá v Turecku po staletí, je to národní jídlo. Asi nejznámější je iskender kebab. Rád si na něm pochutnává prý také turecký premiér Erdogan. I iskender mají v restauraci Hasir na jídelním lístku, döner kebab je tu však žádanější. „Každý den ogrilujeme kolem 60 kil telecího masa,“ chlubí se další z místních kuchařů.
Vojensky Turci Evropu nedobyli, ale dnes to za ně udělal jejich döner kebab. Turečtí kuchaři v restauraci Hasir se mají co ohánět. „Musíme pracovat, jinak to přece nejde,“ směje se Mustafa, který sem přišel před pětadvaceti lety. Dlouhé roky tu pracoval s mužem, který pro západní Evropu kebab objevil.
Pan Mahmut Aygün se na odpočinek vrátil do Turecka, kde před dvěma lety zemřel. V Berlíně má celkem pět restaurací. Ta vůbec první se stále nachází ve čtvrti Kreuzberg. Její interiér v osmanském stylu zdobí fotografie různých významných hostů i rodinných přátel, kteří sem během její čtyřicetileté existence zavítali.
„Tohle je Karagöz,“ ukazuje mi číšník známou postavu tureckého stínového divadla. To už ovšem odbíhá k vedlejšímu stolku, aby anglické turistce předpověděl budoucnost z kávového lógru. Já se mezitím pouštím do döneru. Chutná opravdu moc dobře. „Je nejlepší, že?“ konstatuje při placení číšník.
Zajímá mě, jak budou v restauraci Hasir slavit čtyřicáté výročí ode dne, kdy Berlíňanům nabídli první kebab. „Slavím každý den,“ říká s úsměvem číšník. A döner si dáte? „Dávám si ho taky každý den,“ potvrzuje. Ani se nedivím. Až budete někdy v Berlíně, určitě si taky tuto specialitu, kterou už dnes leckdo zařazuje mezi tradiční „německá“ jídla, dopřejte.
