Do vody v šatech a v děravé loďce? Pobyt na pláži v 18. století měl k dnešní dovolené daleko

Z Heilligendammu se lázeňská myšlenka šířila nejen po Baltském pobřeží, ale i dál k Severnímu moři

Písčité pláže Baltského moře bývají v letních měsících někdy nesnesitelně zaplněné. Jak to ale v přímořských letoviscích vypadalo třeba před dvěma stoletími, kdy se s odpočinkem u moře teprve začínalo? K samým kořenům oblíbené zábavy se nejlépe dostaneme v historicky prvních mořských lázních na břehu Baltského moře – v Heilligendammu.

Je březen, na pláži leží sníh a od moře docela silně fouká. Kdybychom sem přijeli v březnu před dvěma sty lety, stáli bychom tady sami. Ale ani v létě roku 1793 tady moc lidí nebylo.

„Ten rok se v Baltu smočil mecklenburský vévoda Friedrich Franz I. s místní šlechtou, aby tak slavnostně založil přímořské lázně,“ říká i Susann Ehrlichová, která mě lázněmi v Heilligendammu provází.

Čtěte také

Jeho osobní lékař se totiž v odborném tisku dočetl, že v Anglii měl pobyt na čerstvém mořském vzduchu údajně blahodárný vliv na onemocnění dýchacích cest a také na další zdravotní potíže.

Koupání byla složitá procedura

„Od sedmé hodiny ranní vozily kočáry lázeňské hosty z nedalekého Bad Doberanu k moři sem do Heilligendammu,“ popisuje moje průvodkyně. Šlechta nebydlela u moře, ale ve městě pár kilometrů od pobřeží. Koneckonců panstvo se jelo jenom koupat.

Koupací sezóna trvala od června do září. Domy na pobřeží se využívaly jenom v létě, stejně jako kolonáda s obchody

„Koupací sezóna trvala od června do září. Domy na pobřeží se využívaly jenom v létě, stejně jako kolonáda s obchody,“ dodává Susann Ehrlichová.

Samotné koupání byla v té době dost složitá procedura. „Kdo se šel koupat, byl hodně zahalený. Neexistovaly žádné plavky, jenom koupací oblečení,“ vysvětluje Susann.

Čtěte také

Do vody v děravé loďce i ve vozech s plentou

Zpočátku se muži a ženy při koupání ani neviděli – koupali se odděleně.

„K tomu účelu se používaly takzvané koupací loďky s malým domečkem uprostřed, ve kterém se panstvo převlékalo,“ popisuje Susann Ehrlichová.

„Potom si sedli do dřevěného žlabu děravého jako řešeto a nechali se navijákem spustit do moře. Pak je zase vytáhli a bylo po koupání.“

Dnes jezdí lidé za mořským ovzduším celoročně. Procházka po pláži působí blahodárně i v chladném březnovém počasí

Koupací loďky byly velmi nepohodlné. Houpaly se na vlnách, panstvu se dělalo zle. Inženýři proto vymysleli koupací povozy s velkými koly, aby mohly dobře zajet do moře.

„Měly převlékací kabinu, schůdky a zatahovací plentu, aby na toho, kdo se koupe, nikdo neviděl,“ dodává průvodkyně.

Dvě stě let poté

Z Heilligendammu se lázeňská myšlenka šířila nejen po Baltském pobřeží, ale i dál k Severnímu moři. Právě tady má tedy německá přímořská turistika své kořeny.

Na průčelí lázeňského domu to připomíná velký latinský nápis, který v překladu znamená: „Zde se tě zmocní radost, až uzdraven vystoupíš z lázně.“

Je evidentní, že byl napsaný před dvěma sty lety. Tehdy lidé vůbec netušili, že se sem hosté budou v budoucnosti jezdit rekreovat i v zimě.

Čtěte také

Jako dnes. Procházejí se tu po pláži, vdechují svěží mrazivý vzduch a podle mého se i jich zmocňuje radost. Přestože se nekoupají. Nebo spíš možná právě proto, že se nekoupají.