Ryby na mořských farmách jsou náchylné k infekcím. „Od antibiotik jsme přešli k očkování,“ popisuje virolog

Co ohrožuje ryby chované na mořských farmách?

Jako u každého zvířete, které člověk chová hromadně, musíme počítat s tím, že se objevují infekce. Zejména když je to velkochov. V akvakulturách se na malém prostoru drží velký počet mořských živočichů, víc než v případě skotu nebo prasat.

Znamená to, že jsou náchylnější k přenosu infekcí?

Zvláštnost akvakultur je v tom, že se virové nákazy přenášejí vodou. Je to kontaktní přenos, který je velmi účinný. Ale ještě zajímavější je to, že viry, obzvláště u ryb, se jen málo replikují. To znamená, že se množí, aniž by na sebe příliš upozorňovaly.

Čtěte také

Oceán je vytěžený a poptávka po rybách z farem roste. Jenže čím je krmit?

Takže ve volném moři to problém není…

Když ale máte spoustu ryb pohromadě a vystavíte je stresu – akvafarmy znamenají život v nahuštěném prostředí, stres o získání potravy –, pak se z virů může stát opravdový problém. Opakuje se to znovu a znovu. Intenzivní akvakultury začaly někdy v osmdesátých letech a od té doby se objevilo několik vln, ve kterých propukly virové nákazy. U ryb i u korýšů. Částečně to mělo katastrofální následky.

Co viry u ryb například způsobují?

Je to problematické, pokud chceme ryby využívat k lidské spotřebě. V chovu lososů se objevují viry, které se množí ve svalovině a způsobují šednutí tkání. Jsou to tři různé viry. Norové a Skotové zkoušejí všechny možné strategie, aby potlačili jejich množení.

Co se proti tomu dá dělat?

Nejdůležitější je, jakým způsobem se akvakultury provozují. Záleží také na tom, jak se viry a bakterie monitorují. Abychom věděli, do jaké míry jsou ryby napadené a abychom mohli zabránit propuknutí nákazy.

Potíž je v tom, že u ryb zpravidla máme co do činění s viry, které se jen málo množí. Přirovnal bych to k tomu, že se nám replikují pod radarem. A pak se najednou v podmínkách vystresované akvakultury namnoží natolik, že to vede k onemocnění ryb.

Dá se tomu vůbec předejít?

Samozřejmě se snažíme o to, aby byly ryby bez infekcí od jikry až do dospělosti. Tomu říkáme biobezpečnost nebo biozabezpečení. Proti bakteriím jsme původně používali antibiotika. Potom jsme se ale stále více přeorientovávali na očkování, které bylo velmi úspěšné. Spotřeba antibiotik díky tomu výrazně poklesla. Zbývá už jen několik málo bakterií, které jsou ještě problémem.

Čtěte také

Záleží nám na každé rybě, tvrdí největší norský producent lososů

Proti virům jsme také vyvinuli očkovací látky, ale tady je problém to, že nejsou takzvaně sterilizující. I když jsme ryby naočkovali, tak nemůžeme počítat s tím, že jsou stoprocentně před viry chráněné.

A z toho může vzniknout nákaza?

Otevírá se tu zajímavé hřiště pro evoluci. Je tu tlak ze strany očkování, které není stoprocentní. Některé ryby jsou navíc rezistentní. V případně viru IPNV, který napadá lososy, jsme ukázali, že tento virus podléhá tlaku všech opatření, postupně se vyvíjí a proměňuje.

Hra mezi opatřeními lidské kultury a virovou evolucí neustále pokračuje. Člověk musí být pořád ve střehu a sledovat, co se zrovna děje. V budoucnu se pak budou muset očkovací látky přizpůsobit, anebo musíme vyzkoušet úplně jiné strategie, například šlechtění ryb přirozeně rezistentních vůči nákaze.