Přijímačem z roku 1958 jsme dobyli svět. Největší úspěch měl ve Velké Británii, přibližuje kurátor sbírek René Melkus

Budeme slavit daleko dřív než onoho 18. května, kdy se v roce 1923 rozběhlo první rozhlasové vysílání v našich zemích. Ale kdo mohl mít tehdy vysílač?

Tehdy to mohl mít jenom stát. Stát určoval, kdo může vysílač používat.

Jsme u druhého vysílače, který jsme v naší zemi měli. Jenomže s přijímači to nebylo o moc jednodušší. Nevím, kolik bylo licencovaných lidí, když se začalo před sto lety v Československu vysílat, ale byly jich tak možná desítky. Jak mohl člověk získat rádio?

René Melkus|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Máte pravdu, bylo to docela komplikované. Ti, co chtěli s rozhlasem začít, byli označeni za blázny, protože v té době nebyl nikdo, kdo mohl rozhlas poslouchat. Nebyly zákonné normy. Legálně jste nemohla koupit přijímač nebo ho vyrobit a prodat ani ho poslouchat.

To všechno podléhalo rakousko-uherskému telegrafnímu regálu z roku 1847, který se prokopíroval do československých právních norem a tento zákon určoval, kdo co může poslouchat. Stát měl monopol na příjem i na vysílání telegrafu. Jenomže tím, že je to sdělovací prostředek, vztahoval se i na rádio.

Jinými slovy ten, kdo měl první radiopřijímač, teoreticky mohl odposlouchávat i jiné než rozhlasové vysílání...

Jistě, s tím se počítalo. Ten, kdo získal takovou koncesi, musel podepsat, že to, co uslyší, nesmí nikde šířit dál.

Bylo to ostré až do roku 1924? Co se stalo?

Čtěte také

Dokumentace uložená do archivu. Miloslav Turek přibližuje objevení nahrávky s TGM

Tehdy už se na to nemohl prezident Masaryk dívat a udělil všem těmto černým posluchačům amnestii a abolici. To znamená, že zastavil veškeré soudní pře a spory, které vznikly, a lidi si mohli oddechnout. A byly to tisíce lidí, kteří měli „máslo na hlavě“ – poslouchali rádio, měli nataženou anténu a riskovali, že je kdokoliv může udat, a četník to potom musel řešit. Prvně domluvou, potom pokutou. Když někdo nemohl zaplatit, šel si na pár dní sednout.

V roce 1925 měl Radiojournal už 15 000 koncesionářů, došlo k prudkému nárůstu. Možná to bylo taky proto, že zakázané ovoce nejlíp chutná?

To víte, že jo! A hlavně to zakázané ovoce chutnalo mladým. Viděli ušlechtilou myšlenku a zároveň to zakázané ovoce. Tento průsečík, průnik vlastností tohoto úžasného vynálezu byl mimořádně přitažlivý.

Je ještě něco, na co byste tady rád poukázal? Co se na té výstavě určitě objeví jako perla, zlatý hřeb?

Čtěte také

iROZHLAS

Sto let je jen začátek. Český rozhlas oslaví své jubileum řadou koncertů a akcí pro posluchače

Tahle nepatrná, malá věc. To je první tranzistorový přijímač z výzkumného ústav A. S. Popova, jeden z prvních zkušebních. Bylo jich vyrobeno asi pět, tento jediný se k nám dostal. Byl na výstavě v Brně v roce 1958. Všichni ho obdivovali. Bohužel se tento přístroj v této velikosti nezačal vyrábět, protože v té době nebyly součástky, byly experimentální.

Výsledkem těchto pokusů byl trošku větší přijímač T58 z roku 1958. To je přijímač, kterým jsme opravdu dobyli svět. Vyvážel se do celého světa. Největší úspěch měl ve Velké Británii.

Jak vypadal první rozhlasový vysílač? Jaký přístroj věnoval muzeu František Křižík? Co všechno uvidí návštěvník Národního technického muzea na výstavě připravované ke 100letému výročí rozhlasového vysílání? A jak zní dnes rozhlasové vysílání z mikrofonu z 50. let? Poslechněte si celý rozhovor.