Práce reportéra se v USA a Evropě výrazně liší. Ale lidé jsou otevření, srovnává zpravodaj Balucha
V Zápisníku zahraničních zpravodajů nově vysíláme speciální vydání, ve kterém se nepravidelně jednou za pár týdnů či měsíců věnujeme některému z našich zahraničních zpravodajů. Tentokrát přišla řada na Martina Baluchu, který v současnosti působí ve Francii. Ale jako reportér byl i ve Spojených státech a dalších zemí Evropy.
Za reportážemi cestuje Martin Balucha po Evropě i po Spojených státech, nyní působí v Paříži. Tam se také vydal na jednu ze svých prvních reportážních cest do uprchlického střediska.
Čtěte také
„Tehdy to bylo náročné natáčení, dostal jsem se do situace, kdy jsem byl okolnostmi přivedený vystoupit z čistě pozorovatelské reportážní práce a pomáhal jsem mladým klukům a rodinám stavět stany a přístřešky,“ vzpomíná s tím, že z role reportéra vystoupil ještě několikrát, naposledy na Moravě při tornádu.
Otužování v Seině
V Paříži ale přišel mimo jiné na to, že lidé tam hledají místa, kde by se i v hlavním městě mohli vykoupat ve volné přírodě, bez ohledu na úřední zákazy. Skupina otužilců se pravidelně schází u kanálu na severovýchodě Paříže, který svádí vodu do Seiny. Tohle setkání bylo loni v prosinci.
„Ten, kdo se otužuje, tak ví, že to je mix adrenalinu, je to překonávání sama sebe, ale i velká legrace. Bohužel v Paříži takových příležitostí není, pro mě je to trošku nepochopení, protože voda v Seině je čistá, v létě jsem si tam koupal nohy, seděl jsem na nábřeží, kolem proplouvaly ryby,“ popisuje.
Reportér ze střední Evropy
Francie není jedinou zemí, kde natáčel, byly to i Spojené státy. V čem se liší reportérská práce ve Spojených státech a v Evropě? „Výrazně. Byl jsem tam před čtyřmi lety na kongresových volbách a měl jsem ambici se představovat jako reportér z České republiky, postupně jsem ustupoval, říkal jsem, že jsem reportér ze střední Evropy, a pak jenom z Evropy. Jméno Český rozhlas nikomu nic neříkalo,“ říká.
Čtěte také
Lidé ve Spojených státech jsou ale podle Baluchy otevření, například v El Pasu na hranicích s Mexikem, kam vycestoval za reportáží.
„Obecně můžu říct, že natáčení ve Spojených státech bylo příjemné,“ pochvaluje si, zároveň přiznává, že byl překvapený, co všechno ve Spojených státech nefunguje. „V Česku spousta věcí krásně funguje, akorát si toho neumíme vážit.“
Volby v Itálii
Ale zpátky do Evropy, tentokrát do Itálie, kde pokrýval pád Morandiho mostu v Janově, záplavy v Benátkách nebo parlamentní volby. Jsou Italové také ochotní odpovídat na otázky novinářů?
„Můžu říct, že na všech místech byli velmi ochotní, odpovídali, i když to nebylo domluvené. Ve Francii se mi stává, že to musí být domluvené několik dní dopředu. Byli ochotní odpovídat i přesto, že moje Italština není tak dobrá jako Francouzština. Ale za ty roky, co tam cestuji, jsem se spousty věcí naučil a učím se pořád,“ pochvaluje si cesty za zápisníky do Itálie.
Vzpomínka na Velíška
A jaká jsou vyhlédnutá další zajímavá témata do dalších Zápisníků? Natočené už jsou reportáže třeba o francouzských pivařích, protože „loni to bylo poprvé, co Francouzi vypili na hlavu víc piva než vína“. Můžeme se těšit i na neobvyklou prohlídku Paříží v hybridním voze.
„Chtěl bych se také věnovat tématům na předměstí Paříže, která točil svého času i Zdeněk Velíšek, kterého jsem si velmi vážil a který točil velmi dobře,“ uzavírá Martin Balucha.
Související
-
Projeďte se s Martinem Dorazínem saněmi se sobím spřežením
Divokými cestami ruského polárního severu se vydá jen dobrodruh. Tím spíš, že tam žádné cesty nejsou. Původní národy severu po tisíciletí využívají soby.
-
Palmy jsou naší druhou matkou, tvrdí v libyjské oáze
V severní Africe vrcholí sklizeň datlí. Sbírají se na pobřeží i v saharských oázách. Datlovníky se sem dostaly z Indie přes Mezopotámii a Blízký východ, kde s nimi...
-
Do léčivých gruzínských lázní jedině střízliví a nalačno, radí místní
Původní název gruzínské metropole Tbilisi zní Tiflis a odkazuje ke starobylým lázním, které jsou dodnes místem společenského života. Místní se v nich někdy i poperou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.