Silní, rychlí, vytrvalí a nenároční. Sobi jsou pro obyvatele ruského severu nenahraditelní

Život obyvatel mrazivého ruského severu už tisíce let určují hlavně ryby a sobi

• Upravit
• Smazat

Ruský sever za polárním kruhem láká stále víc a víc turistů. Přijedou na pár dní, vyfotí se na břehu Severního ledového oceánu a pak rádi zamíří do teplejších končin. Na okraji Arktidy ovšem už několik tisíc let žijí původní obyvatelé. Drsnému severu rozumějí a naučili se s ním vycházet. Do mrazivých končin se za nimi vydal zpravodaj Martin Dorazín.

S Michailem se vydáváme na krátkou objížďku kolem sobího stáda. Na saních je potřeba se pořádně držet. Podle Michaila se sice není čeho obávat, pokud je řidič zkušený. Jinak by se ale sáně mohly klidně převrhnout.

Sobí kovbojové

Výhled mám neopakovatelný – přímo na pozadí čtyř mladých sobů. Čumák i parohy mají trochu pokryté ledem a sněhem, ale když běží, zahřejí se. Po rovné cestě mohou se saněmi dosáhnout až rychlosti 50 kilometrů v hodině. O to se ale dnes raději pokoušet nebudeme.

Silně vytrénované šlachovité sobí nohy jsou zakončené nepoměrně velkými kopyty. To aby si dokázali vyhrabat potravu pod sněhem. Ze sobí kůže se vyrábí tenké, asi 3,5centimetrové lano, které pastevci používají k odchytu zvířat ze stáda. Zkušeně hodí smyčku a velmi přesně s ní zachytí sobí parohy.

Volání rodu

Maxim se narodil v jurtě – v čumu a házení lasem má v malíčku, učil se to od dětství. Popisuje mi správnou techniku, samozřejmě to není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Toto umění se po tisíce let předává z pokolení na pokolení.

Maxim teď studuje střední školu a chtěl by získat hasičskou specializaci. Po jejím absolvování má ale v plánu vrátit se zpátky a stát se pastevcem a lovcem sobů jako generace jeho předků.

Teploty hluboko pod bodem mrazu, zasněžené pláně a sobí stáda, to je zima na Jamalském poloostrově|foto:Martin Dorazín,Český rozhlas