Polsko oslavilo tlustý čtvrtek – den, kdy je jedna kobliha málo

„Tlustý čtvrtek slavíme tak, že jíme koblihy. Velmi dobré jsou s vaječným koňakem, s růžovým džemem,“ říká paní Elżbieta, kterou potkávám po cestě do pekárny.

„Já se vždycky na tlustý čtvrtek snažím sníst jeden pączek. Ale jak narazím na dobrý, málokdy se mi podaří u toho jednoho skončit. Ono taky záleží na tom, jakou koblihu koupíte. Protože koblihy se od sebe liší nejen cenami, ale i chutí. Přitom to není jen o náplni, je to i o těstu. Proto je těžké narazit na dobrý pączek. Takže jakmile se mi to povede, málokdy odolám,“ směje se.

Pączki s malinovou nebo pistáciovou náplní už na pultech zdomácněly|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Loučíme se na další křižovatce, kde se naše cesty rozcházejí, a já pokračuji ještě několik set metrů k pekárně Dej. Ta sídlí v rodinném domku naproti hodně modernímu kostelu Sv. Zygmunta na varšavských Starých Bielanech.

Plot je porostlý přečťanem, který skoro zakrývá nenápadnou ceduli s názvem pekárny. Ale určitě jsem tu správně, nad plotem totiž visí světýlka. Jak jsou v Polsku někde světýlka, znamená to zahrádku gastronomického podniku.

Aspoň dvě kynutí a vynechat sádlo

Vstupní dveře jsou přepásané velkou červenou mašli a uvnitř to hezky voní pečeným těstem. Je tu opravdu rušno – a při pohledu do vitríny se sladkým pečivem chápu proč.

„Pekárna Dej funguje už tři a půl roku. Prodejnu máme malinkou, celý zbytek přízemí je výrobna,“ popisuje prostory spolumajitelka pekárny Justyna Roszkowska, se kterou si sedáme ke kulatému stolku na dohled od vitríny.

Čtěte také

Vzduch provoněný ořechy a máslem: bratislavské rohlíčky se pečou podle více než čtyři sta let staré receptury

Za tři a půl roku se vegetariánská pekárna vypracovala do žebříčků deseti nejlepších výroben pączků (koblih) ve Varšavě. „Spoustu věcí si připravujme sami, jako třeba náplně, polevy, posypy, a to nejen do koblih, ale do všech koláčů, závinů… Tak máme pod kontrolou kvalitu ingrediencí,“ popisuje cestu k úspěchu majitelka.

„U pączků je vždy základem kynuté těsto. Připravujeme ho dřív, aby nám dvakrát vykynulo. Pak ho dáváme odpočinout do ledničky. Naposledy ho necháváme kynout, když už je rozdělené na kusy,“ pokračuje.

„Tradičně se pączki smaží na sádle. To my ale nepoužíváme, smažíme na řepkovém oleji. Taky se tradičně nadívají ještě před smažením, ale my náplň dodáváme až pak, protože jí dáváme hodně a to by nevydrželo pohromadě.“

Cukrárny a pekárny se snaží přicházet i s jinými, často netradičními příchutěmi|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Veganská neznamená dietní

A teď přijde to hlavní. Tlustý čtvrtek totiž není jenom o tom vyrobit koblihu, ale taky zaujmout příchutěmi. Kromě tradičních s růžovým džemem, cukrovou polevou a kandovaným pomerančem na vrchu si tak na pulty pekáren našly cestu koblihy s pistáciovým krémem, s mascarpone a borůvkou, s čokoládou, s malinovým rozvarem, s povidly...

Čtěte také

Kardamom, pořádná dávka šlehačky a fika, to je ve zkratce kouzlo typického švédského mlsání

„Každý rok představujeme šest příchutí, dva druhy jsou veganské. Kobliha s náplní malina-růže a druhá je s krémem z lískových ořechů nahoře ozdobená sušenými a potom nakládanými višněmi. To jsou ty veganské. Další čtyři příchutě jsou: boston cream, pistácie, bílá čokoláda s černým rybízem a pak máme maracuju s polevou z mléčné čokolády a trochou earl grey,“ vyjmenovává Justyna Roszkowka.

V loňském roce se fronta od pekárny Dej táhla několik set metrů – až za náměstí před kostelem. Justyna se směje, že tlutý čtvrtek je v Polsku blázinec. „Lidi ho milují. I já ten svátek vždycky milovala – i v době, kdy jsem ještě neměla nic společného s pekařstvím,“ dodává.

Koblihy s růžovou náplní, cukrem a kandovanou pomerančovou kůrou jsou tradiční|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Ten den chtějí koblihu snad všichni. Každý Polák sní v průměru dva a půl kousku tohoto sladkého pečiva. Zpravodajské portály proto s předstihem vydávají články, jak se s tlustým čtvrtkem popasovat v případě, že držíme dietu. Uklidňují například, že snězení jedné nebo dvou koblih nepřivodí podle dietetiků člověku žádné negativní následky.

Když jsou tisíce málo

Jakákoliv jiná pekařská výroba jde těsně před tlustým čtvrtkem v pekárně Dej stranou.

„Máme jenom koblihy. Plánování takového dne, to je práce na týdny. Plánujeme už od ledna. Letos chceme usmažit 8 tisíc pączků. Uvidíme, jak dlouho nám vydrží, protože loni jsme už kolem jedné odpoledne měli poslední kusy. Proto jich letos smažíme víc,“ vysvětluje Justyna Roszkowska.

Čtěte také

Křupou a voní, ale je za nimi tvrdá práce. Ochutnejte nejlepší croissanty pod Eiffelovkou

Zatímco se bavíme, kontroluju koutkem oka vitrínu, kde rychle mizí zásoby koblih. Když jsem přišla, byla jich plná přihrádka, teď jich je tam posledních pět. Mám štěstí, nakonec kupuju předposlední pączek tohoto dne. Slečna za pultem mě ujišťuje, že je skvělý – lísková pasta je domácí výroby a sušené višně si taky v pekárně nakládají sami.

Kavárna Dej má i vlastní zahrádku, kde si sedám se svým úlovkem i kávou. Asi nikdy jsem nejedla veganskou koblihu, tak jsem zvědavá, jestli bude její chuť výrazně jiná než u běžné koblihy. A je skvělá – čerstvá, těsto krásně křupe. Není příliš sladká, bohatá náplň chutná po lískových oříšcích a višně tomu dávají příjemnou sladko-kyselou tečku.