Křupou a voní, ale je za nimi tvrdá práce. Ochutnejte nejlepší croissanty pod Eiffelovkou

Je osm hodin a pekárna za chvilku otevírá. Všechno je precizně uklizené, čerstvě upečené chleby odpočívají na dřevěných poličkách a křupavé bagety jsou našťouchané v košíku hned vedle pultu. U něj se ladně pohybuje spolumajitelka pekárny Nina: „Všechno je připravené. Zákazníci můžou přijít. Ještě tady chybí několik chlebů, ale to je normální, doplníme je během dne.“

Voňavá rodiná tradice

Nina vstává každý den mimo pondělí v 5 hodin ráno. V obchodě bývá i se svým partnerem Armandem. Ten prý dnes ale ještě vyspává, protože je trochu nemocný. Každé ráno musí Nina zkontrolovat, jestli pekařům něco nechybí, a potom vykládává pečivo do poliček a na pult.

Ulicemi Štrasburku voní čerstvé pečivo už od tří od rána. Manželé Gonzalesovi se nebojí jít zákazníkům vstříc

• Upravit
• Smazat

V pekárně na okraji francouzského Štrasburku se každý den, svátek nesvátek, pečou křupavé bagety a čerstvé sladké pečivo. Na pultě jsou už ve tři hodiny ráno. Pekařská dvojice Stefanie a Maximo Gonzalesovi jsou hodně ranní ptáčata.

„Máme tady hned několik různých druhů pečiva. Najdete u nás jak tradiční francouzské chleby a bagety, tak i celou řadu ovocných koláčů. Ty se prodávají vůbec nejlépe. Připravujeme také domácí sladké pečivo s medem z oblasti Cantal na jihu Francie. Všechno je jen velmi málo doslazované, takže je to i zdravé,“ dodává.

Na pultu jsou i další koláče s grepem, červeným pomerančem a s indickým kořením. Nina má lásku k pečení v genech. Svou vlastní pekárnu na severu Francie měli totiž i její prarodiče. „Dědeček, strýcové i můj táta tam pracovali, když byli mladí. Bohužel po smrti mé babičky pekárna v padesátých letech skončila. V naší rodině ale zůstala tradice domácího pečení,“ popisuje Nina.

Mladý, ale šikovný

Pekařovi Terrymu je teprve čtyřiadvacet a už peče jedny z nejlepších croissantů široko daleko|foto: Martin Balucha,Český rozhlas

V suterénu mě vítá mladý pekař Terry. Před sebou má připravené těsto, které brzy zamíří do rozehřáté trouby. „Pekárna je poměrně malá. Je tady snížený strop, takže musím dávat pozor, abych se nepraštil do hlavy,“ usmívá se. „Žitný chleba se peče hodinu. Bageta je v troubě zhruba 18 nebo 20 minut,“ popisuje.

Terrymu je 24 let. Každý den mimo pondělí vstává v půl třetí ráno. Je to podle něj únavné, ale dá se na to zvyknout. Odpočinek si mladý pekař vynahrazuje odpoledne.

Práce v pekárně je zápřah i pro Armanda. Mladý spolumajitel kavárny a zároveň snoubenec Niny nemá ráno čas ani na pořádné jídlo. A nesnídal prý ještě ani dnes: „Každý den pracujeme od tři čtvrtě na šest do půl deváté večer. Buď na snídani zapomínáme, nebo si dáme něco tady. Nejraději mám čokoládové rolky, nejlepší jsou ještě teplé.“

Skočím pro něco k snídani…

V okolí pekárny je i spoustu dalších podniků, kde si lidé můžou koupit pečivo. Podle Armanda se jejich pekařství liší především v kvalitě výrobků a taky v nabídce – hlavně ve speciálních druzích chleba, v koláčích a sladkém pečivu.

Chleba s příměsí zvířecí krve? Seznamte se s „bratrancem“ oblíbeného skandinávského knäckebrödu

• Upravit
• Smazat

Knäckebröd, tedy skandinávský křupavý chleba, je v Česku známý už řadu let. Neobvyklých druhů pečiva ovšem ze severu Evropy pochází více. Ve švédské oblasti Höga Kusten na pobřeží Botnického zálivu se peče i takzvaný tunnbröd, tedy tenký chléb. Redaktor Jakub Lucký se vydal do nejstarší továrny na toto pečivo.

Za pravdu mu dává paní s černými vlasy svázanými, která se právě chystá odnést si čtyři sáčky plné pečiva: „Vzala jsem si jednu čokoládovou rolku, protože jsou výborné. Pak tady mám jeden dýňový chleba a jednu focacciu, což je italský chleba. Bydlím hned vedle pekárny a chodím sem každou neděli, to mám trošku času,“ svěřuje se.

V bílých pantoflích a ještě s tak trochu povislými víčky nakupuje pečivo i jeden postarší pán. „Většinou si kupuju bagetu a pak něco sladkého k tomu. Majitelé jsou tak hodní a milí, že si vždycky vezmu trochu víc,“ směje se. „Dcera ještě spí, takže jí pak udělám snídani. Rád si dávám bagetu jenom s máslem a k tomu pomerančový džus a dobrou kávu.“

Otevřeno je pár minut a už se u pultu tvoří fronta|foto: Martin Balucha,Český rozhlas