Na masopust v tyrolském Imstu se těší zejména muži. Karnevalová horečka se tu dědí z otce na syna
Masopustní průvod v městečku Imst v Tyrolsku má téměř 500letou tradici. Účastnit se ho mohou jen muži nad šestnáct let, ženy pomáhají s maskami a kostýmy. Prý jim to nevadí, poskakovat celý den v ulicích je totiž pěkná dřina. Město tak ovládnou ježibaby, medvědi nebo důstojní muži v barokních kostýmech. Tanec hlavních postav má symbolizovat souboj zimy a jara. Podle jiných interpretací znázorňuje střet generací nebo namlouvání milenců.
Kam se člověk rozhlédne, tam je masopustní rej. Tisíce diváků lemují hlavní ulici v Imstu, uprostřed promenádují postavy medvědů. Jsou sice na řetězech, ale i tak škádlí diváky, občas se na někoho vrhnou a rozcuchají ho. Je tu také zástup čarodějnic, které tančí s košťaty na hlavou.
Obléct se do masky není nic jednoduchého, ukazuje mi na svém manželovi paní Brigette: „Zašívat jsme začali v 7 hodin ráno. Všechno se musí přišít. Třeba tady ta stuha kolem pasu musí pevně držet. Oni v tom pak musí vydržet celý den. Pomáhám taky nasadit rukavice, límec nebo podvazky pod sukní.“
Rodinné stříbro i s podpisem
Manžel Martin znázorňuje ženskou postavu – má na sobě sukni, na kterou padlo 18 metrů látky, korzet, šátek, stuhy a pentle. Všechno pevně přišité. V ruce drží velký měch nebo obušek, který rozhání dav a dělá místo průvodu.
Přes obličej má dřevěnou masku škaredé babizny. Vyrobili ji místní umělci a dědí se prý z generace na generaci. Na vnitřní straně masky o tom jsou záznamy. „Tady je vyryto, kdy byla maska vyrobena – 1981. Každý masopust se tam dopíše, kdo s ní šel. Tady je zapsaný můj strýc, můj otec a pak ji předali mně. Je to čest, že ji mohu za naši rodinu nést v průvodu,“ říká Martin hrdě.
Na karneval někdy musíte trénovat a posilovat i půl roku. Scheller má na sobě rám s velkými kravskými zvonci, který váží až 30 kilogramů.
Když sundá masku, vidím, jak mu z karnevalového veselí svítí oči radostí: „Je to jen jednou za čtyři roky, pokaždé je to výjimečné a nemůžeme se dočkat. Říká se, že pár dní před průvodem dostanete karnevalovou horečku.“
Roller, Scheller a ti druzí
Svůj tanec předvádí hlavní postavy Roller a Scheller. Jedna mužská s výrazným knírem a obočím, druhá uhlazená, ženská. Na hlavách mají honosné vysoké čelenky zdobené květinami. Roller se pokloní a začne poskakovat. Tanec doprovází spousta rámusu.
„Tomu tanci tady v Imstu říkáme Gangl. Já jsem Roller a symbolizuji jaro. Můj protějšek Scheller znázorňuje zimu. Gangl je takovou hrou na vyhánění zimy a démonů,“ přibližují Niko a Max. Jsou to mladí kluci, ale už se stihli pěkně zadýchat.
„Na karneval někdy musíte trénovat a posilovat i půl roku. Hlavně když je vám už víc než 30 let. Roller to má jednodušší, má kolem pasu jen rolničky, ale zase musí víc skákat a tančit,“ vysvětluje Niko. „Scheller má na sobě rám s velkými kravskými zvonci, který váží až 30 kilogramů. Prostě potřebujete výdrž.“
„Kostým vás tlačí, je těžký. Ale když si nasadíte masku, už na to nemyslíte. Dostanete se do proudu a už to jde vlastně samo. Můžete úplně vypnout mozek,“ popisuje příznaky karnevalové horečky Max.
Šedesátníci Floria A Bertl mají taky párovou postavu, i když zdaleka ne tak zdobnou. Zblízka je vidět, že třeba namísto rolniček si k pásu přilepili kukuřičné klasy.
„Jsme parodií na hlavní postavy. Naše pohyby jsou elegantní, ale pomalé a křehké. Cílem je vypadat trochu směšně,“ vysvětlují. „Tyhle masky jsme chtěli už jako kluci, vybrali jsme si je a podařilo se nám je získat.“
Poledne za všech okolností
Součástí průvodu jsou i obrovské alegorické vozy. Jeden patří medvědům a čarodějnicím, znázorňuje řeznictví a porcování medvěda do salámu. Jak mi říká jeden z jeho autorů Thomas, se stavbou začali už v říjnu. Uvnitř vozu je bar, kam osazenstvo zatahuje diváky a nabízí jim šnaps.
Hlavní část karnevalu začíná až v pravé poledne. I kdyby se dopolední program protáhl, hodiny na kostelu se prý přetočí na dvanáctou, aby zásadní část masopustu začala na čas.
Na náměstíčku se mačkají tisíce lidí. Vedlejší postavy udržují ulici volnou – nejen údery obušků, ale i stříkáním vody nebo sypáním navoněného pudru na diváky. Kdo stojí v cestě, musí počítat se zásahem. Já už jsem schytal všechny tři varianty.
Průvod teď před sebou má hodiny veselí.
Nejsilnější chvíle na konec
Tradice karnevalu sahá až do 16. století. „Je to ústní tradice a předává se ze starých na mladé, z otců na syny. Já jsem už také otec a předávám to klukům,“ říká jeden z hlavních organizátorů Nikolaus Larcher.
„Masopust se časem vyvíjí a zušlechťuje, používáme například kvalitnější látky. Ale jinak je stejný, jako byl před stovkami let. Podílí se na něm tisíc účastníků, městská hudba, masky, ale těch zapojených je daleko víc. Za každou maskou jsou další lidé. Celé rodiny, manželky, maminky, kamarádky, které pomáhají s přípravou.“
Na závěr dne se všechny masky i hudebníci shromáždí na náměstí. V emotivní chvíli naráz sundají masky a vítají se se svými blízkými.
„Je to prostě nádhera, nesmírně emotivní a krásná chvíle. Když sundáte masku a sejmete tu tíhu z ramen. Prostě nejkrásnější okamžik pro účastníka karnevalu. Jsem vyčerpaný, od skákání mě bolí koleno. Člověk se někdy dostane až na hranici sil, ale pro karneval uděláte cokoliv,“ uzavírá potem zbrocený Nikolaus.
Související
-
Létající krvavé pomeranče a pochod obřích klobouků. Karneval v belgickém Binche se teroristům ubrání
Hlavním lákadlem nejslavnějšího belgického karnevalu jsou průvody takzvaných gillů, břichatých chlapíků v kostýmech v národních barvách s bílými čapkami na hlavách.
-
Karneval si vzít nenecháme! řekli si v New Orleans a začali zdobit své domy a zahrady
Koncem roku hrozilo, že karneval Mardi Gras kvůli pandemii neproběhne. Jenže to by nebylo New Orleans, aby si s nastalou situací neporadilo a nevyšlo z ní nakonec vítězně.
-
Masopustní veselí nemají v Rusku spojené s masem, ale s máslem
V Rusku o víkendu vyvrcholil jeden z nejoblíbenějších lidových svátků, takzvaná maslenica – poslední období hodování a veselí před velikonočním půstem.
