Pojď si se mnou psát… Seriál Radiožurnálu odkrývá podoby internetových sexuálních útoků

Čtěte také

Většina mužů útočících na děti na internetu nemá žádnou sexuologickou diagnózu, potvrzuje sexuoložka

„Ze zahraničních studií víme, že ve vzorku je asi 60 procent lidí, kteří by nedostali sexuologickou diagnózu. Jsou psychosexuálně normální a ideálním sexuálním objektem je pro ně dospělá žena. Ale v některých situacích, když se k ní nemohou dostat, použijí dívku jako náhradní objekt,“ říká sexuoložka Renáta Androvičová z Národního ústavu duševního zdraví, která se celého projektu účastnila coby odborná konzultantka.

Pedofilů je mezi sexuálními útočníky jen asi pět procent

Proč je pro dospělé zdravé muže představa takové komunikace se sexuálním podtextem vůbec lákavá? Kontaktování dětí přes internet nabízí prvek anonymity a na rozdíl od pornografie také interaktivity, nebo alespoň zárodku vztahovosti.

Lidí s pedofilní preferencí je mezi sexuálními predátory jen asi pět procent, vyvrací sexuoložka zažitý mýtus. A její slova potvrzuje i vedoucí projektu E-bezpečí Kamil Kopecký, podle kterého lze internetové sexuální predátory rozdělit na dvě skupiny:

Čtěte také

Panuje mýtus, že jde o odpudivé starce. Predátoři často nejsou o moc starší než jejich oběti, varuje odborník na kyberbezpečnost

„Většina z nich není nebezpečná, odborníci jim říkají „masturbátoři“. Snaží se s dítětem rychle zkontaktovat, uspokojí se a přestanou komunikovat. „Používají masové tapetování. Osloví naráz stovky, možná tisíce dětí a čekají, které z nich zareaguje.“

Past na Moniku

Zákeřnější predátoři používají falešné profily. Pachatel například předstírá, že je mladá dívka, která se právě přistěhovala do města, nebo sympatický 15letý kluk, který má třeba „shodou okolností“ stejné koníčky jako jeho oběť. S takovým jednáním má zkušenost dnes 22letá Monika.

Čtěte také

Monika: Naboural se mi do webkamery a sledoval, jak se převlékám

Když jí bylo 12, psala si asi půl roku s jen o něco starším klukem a myslela si, že prožívá svou první velkou lásku. „Vlastně jsme ani nevěděly, co to znamená s někým chodit. Pro nás to bylo jako sen – to, že se někomu líbíme a že nás někdo má rád,“ popisuje, jak postupně získávala k neznámému mladíkovi na internetu důvěru.

„Měl to hrozně promakané – jeden a ten samý člověk si vytvořil plno profilů, vytvořil celou propracovanou rodinu. Ta si vzájemně psala na zeď Facebooku. Každý profil měl svoji minulost, svoje fotky z dětství…“

Ne každý kontakt sexuálního predátora je trestný čin

„Skutečně nebezpečné jsou diagnózy, kde je nějak důležitá sexuální agrese nebo násilí, sadismus,“ konstatuje Renáta Androvičová. Jedinci s těmito sexuálními preferencemi nejčastěji páchají nejzávažnější mravnostní trestné činy, mezi něž patří znásilnění nebo sexuální nátlak, případně trestný čin pohlavního zneužití.

Čtěte také

Prvopachatel může dostat podmínku, někteří ale i 12letý žalář. Záleží na okolnostech, vysvětluje právník

Pokud jde o projevy sexuální agrese na internetu, klasifikuje je české právo nejčastěji jako šíření pornografie, výrobu a jiné nakládání s dětskou pornografií nebo nejzávažnější zneužití dítěte k výrobě pornografie, vysvětluje Lukáš Blahoslav, odborník na mravnostní kriminalitu z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Neplatí však, že za každé protiprávní jednání v rozporu s normami trestního práva v sexuální oblasti putuje delikvent za mříže, upozorňuje. „Ne každé laškovné chatování nebo konverzace v sexuální oblasti bude nutně trestným činem. K tomu dochází, pokud dospělá osoba ukazuje dítěti svoje přirození, požaduje po něm zaslání fotek a vydírá ho.“

Trestní zákoník umožňuje za mravnostní delikty uložit i vysoké trestní sazby, a to až 12 let. „Ale pokud se jedná o prvopachatele, který se dopustí méně závažného sexuálního deliktu, nelze předpokládat, že půjde ihned do vězení. Bude mu spíše uložen podmíněný nebo nějaký alternativní trest,“ upozorňuje právník.

Čtěte také

Predátoři můžou u dětí rozvinout deprese, úzkosti i trauma, varuje psycholožka

Co by měli vědět rodiče?

„Od chvíle, kdy se dítě začíná seznamovat s kyberprostorem, by mělo mít informace o tom, jaká existují rizika. Občasná kontrola počítače by měla být součástí vzájemné dohody rodičů a dětí,“ radí psycholožka Zora Dušková, ředitelka Dětského krizového centra a upozorňuje, že sexuální atakování v kyberprostoru se netýká jen dívek. Podobnou měrou jsou ohrožení i chlapci.

„Rodiče by měli velmi citlivě odečítat změny toho, jak se dítě celkově projevuje – ať už v jeho chování, nebo v náladách. Měli by si všímat zlomových změn, kdy se dítě najednou začne chovat jinak,“ doporučuje Dušková. Rodiče totiž podle její zkušenosti s dětmi o jejich starostech velmi často nemluví a nezajímají se dostatečně o to, co jejich potomek dělá na internetu.