Pojď si se mnou psát… Seriál Radiožurnálu odkrývá podoby internetových sexuálních útoků

Panuje mýtus, že jde o odpudivé starce. Predátoři často nejsou o moc starší než jejich oběti, varuje odborník na kyberbezpečnost

3. březen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kdo se skrývá za virtuální identitou? (ilustrační snímek)

Sexuální predátoři se dají rozdělit do dvou skupin. V první jsou muži, kteří si chtějí s dětmi on-line psát o sexuálních tématech a případně se před nimi uspokojují. Druhá skupina může být daleko společensky nebezpečnější – používají falešné profily, školáky vydírají intimními fotkami nebo je zvou na osobní schůzky. Na oba typy útočníků se dá až nebezpečně snadno narazit v nejrůznějších chatovacích místnostech nebo na sociálních sítích.

„Mám klasický Instagram a Messenger a občas používám Discord, ten je hlavně známý ve světě hráčů videoher,“ vyjmenovává žák deváté třídy Lukáš a potvrzuje, že si ho tam kdykoli mohou dohledat i cizí lidé.

Čtěte také

Jeho spolužačka Michaela přidává ještě Facebook a aplikaci Snapchat, přes kterou se posílají fotky, a přiznává, že jí už přišly i intimní snímky od neznámých mužů: „Nebyly to normální fotky, ale sprosté fotky mužského přirození. Po těchto zážitcích šli tito lidi takzvaně do bloku, ale furt mi píšou další a další.“

Sex jako zboží

Vedoucí projektu E-bezpečí a vysokoškolský pedagog z Univerzity Palackého v Olomouci Kamil Kopecký vysvětluje, že posílání pornografie dětem je manipulační trik. Predátoři chtějí, aby si na sexuální obsah zvykly.

Kamil Kopecký, Vedoucí projektu E-bezpečí a vysokoškolský pedagog z Univerzity Palackého v Olomouci

„Řada pachatelů posílá dětem intimní a pornografické materiály, aby zvýšili jejich toleranci vůči sexuálnímu obsahu. Protože dítě samo od sebe je vůči sexu citlivé. Když se s ním baví rodič nebo učitel, tak se stydí,“ vysvětluje.

Pachatelé se proto snaží udělat z citlivějších témat naprosto běžnou věc. „Pokud začnete dítě pravidelně masírovat pornografií, tak na jedné straně vzbudíte jeho zvědavost, ale na druhé straně začne dítě postupně akceptovat, že je běžné bavit se s dospělým člověkem, který mu nabízí porno.“

Přímý útok nebo rafinovaná past

Predátory lze rozdělit na dvě skupiny. Většina z nich není nebezpečná, odborníci jim říkají „masturbátoři“. Snaží se s dítětem rychle zkontaktovat, uspokojí se a přestanou komunikovat. „Používají masové tapetování. Osloví naráz stovky, možná tisíce dětí a čekají, které z nich zareaguje,“ popisuje Kopecký.

Zákeřnější predátoři používají falešné profily. Pachatel může předstírat, že je mladá dívka, která se nově přestěhovala do města a hledá kamarády. Jednou ze strategií, jak si získat důvěru dítěte, je podle Kamila Kopeckého takzvané zrcadlení, kdy pachatel přesně napodobuje to, co mu dítě říká.

Máme toho hodně společného…

„To mu třeba napíše, že je z Prahy a on reaguje, že je to náhoda, protože on taky. Pachatel se zeptá na oblíbená domácí zvířata a dítě odpoví, že má rádo psy. Na to opět řekne, že to je perfektní, protože on taky, a že psa dokonce má,“ nastiňuje.

Dítě začne predátorovi důvěřovat, protože má pocit, že mají společné zájmy a že si můžou sdělovat nejrůznější věci. Pachatel pak postupně na dítě tlačí, aby si psali tajně, s cílem izolovat ho od rodiny. Následovat můžou dárky – peníze, dobití kreditu, mobilní telefon, oblečení nebo počítačové hry. Za ně pak chce predátor intimní fotky nebo videa, přes které dítě vydírá.

Čtěte také

Nikdy a s nikým

Kamil Kopecký přitom vyvrací mýtus, že pachatelé bývají pokaždé starší úlisní muži. Naopak, můžou to být i útočníci jen o něco starší než jejich oběti, jak dosvědčuje i zkušenost protagonistek dokumentu V síti. „Stále častěji narážíme na predátory, kteří jsou velice mladí, je jim třeba jen 18 nebo 20 let,“ upřesňuje expert.

Nejdůležitější choulostivé snímky nikdy s nikým nesdílet, zdůrazňuje Kopecký a varuje před jakýmikoli osobními schůzkami: „Takzvaní kybergroomeři se snaží dítě vylákat na schůzku. V Česku tyto děti často na schůzku opravdu dorazily. Kluci třeba uvěřili, že si píšou s dívkou, která se chce osobně seznámit.“

Stalker Zdeněk

Mladé chlapce kontaktoval přes internet také 60letý Zdeněk D., který je momentálně v detenčním ústavu v Opavě, odkud Radiožurnálu poslal svůj příběh. Je chorobný stalker, kterého přitahují dospívající kluci.

„Jsem homosexuál s efebofilní deviací. Kontaktoval jsem 23 chlapců na sociálních sítích a požadoval, co se nesmí – neustálý kontakt, erotické fotky a SMS. Nikdy nedošlo na sexuální zneužití. Vždycky jsem si jen představoval to, co by snad mohlo být. Pociťuji závislost na sextingu a stalkingu. Svoji velmi závažnou činnost jsem si prakticky neuvědomoval,“ píše v dopise.

Odborná pomoc je nutná

Pak ve vysílání Radiožurnálu slyšel informace o dokumentu V síti a rád by se na něj podíval. „Odvysílané příspěvky mi otevřely oči. Při potížích je potřeba se obrátit na odbornou pomoc psychologa, psychiatra nebo sexuologa,“ dodává.

V detenčním ústavu v Opavě, kam se umisťují osoby nebezpečné společnosti, je aktuálně asi 50 chovanců. Další pachatelé jsou v zabezpečovací detenci v Brně.

autoři: Veronika Hlaváčová , and | zdroj:
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...