Pojď si se mnou psát… Seriál Radiožurnálu odkrývá podoby internetových sexuálních útoků

Predátoři můžou u dětí rozvinout deprese, úzkosti i trauma, varuje psycholožka

5. březen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Internet zcela smíchal svět dětí a svět dospělých bez bariér a to je veliké riziko, upozorňuje Zora Dušková z Dětského krizového centra

Pokud někdo náctileté vydírá, můžou mít velmi silné pocity, že jsou v absolutní pasti, ze které není cesta ven. Dítě se často uzavírá do sebe, přestává se vídat s kamarády a nezajímají ho koníčky, popisuje ředitelka Dětského krizového centra Zora Dušková varovné signály, které by žádný rodič neměl ignorovat.

Terapeutické místnosti v pražském Dětském krizovém centru připomínají spíš hernu. Děti se tu mají cítit dobře…

Terapeutické místnosti DKC jsou určené pro práci s dětmi mladšího věku, zhruba od školky do deseti let. Pracujeme s dětmi traumatizovanými. Je tu velké množství hraček, ale třeba i malé pískoviště. Máme tu domeček pro přehrávání rodinných situací, využíváme symboly ohrožení nebo naopak ochránce.

Nezisková organizace Dětské krizové centrum zřídila pro děti čelící nějakému online útoku a jejich rodiče nonstop linku s názvem Rizika kyberprostoru. Nejrůznější situace můžete konzultovat na telefonním čísle  778 510 510.

Celá terapie je založena na hře. Při ní totiž může dítě udělat cokoli – může vyjadřovat touhy a sny, může v ní ale taky přehrávat a odžívat si to, čemu bylo vystaveno. Záleží, jaké hračky dítě využije. Jestli symboly ohrožující, symboly zla jako třeba plastového aligátora, nebo naopak symboly obrany. Děti tady mají odložit veliký kus svých trápení.

Jaké jsou signály, že se dítě vnitřně necítí dobře?

Bohužel se setkáváme především s dětmi, které se vnitřně dobře necítí. Navíc z velké části to jsou děti, kterým trápení působí jejich nejbližší rodina. Řešíme případy fyzického a psychického týrání a také sexuálního násilí na dětech.

Chodí k vám i děti, které sexuálně zneužili internetoví predátoři?

Ano, i to je problematika, se kterou Dětské krizové centrum už mnoho let pracuje a na kterou se také snažíme dlouhodobě poukazovat jako na velké riziko pro dnešní děti. Případů postupně a dlouhodobě přibývá.

Čtěte také

Z poslední doby si vybavím příběh 13leté dívenky, se kterou navázal přes sociální sítě kontakt muž, který se vydával za 15letého mladíka. Asi měsíc si s ní velmi intenzivně a mile chatoval. Pak na ni ale velice nátlakově a hrubě nastoupil s vydíracími praktikami a vynutil si osobní schůzku.

Takové případy jsou velmi nebezpečné. Dochází k nim bez vědomí rodičů, takže nikdo neví, že dítě vychází na schůzku s někým podezřelým. Důležité je říct, že sexuální atakování v kyberprostoru se netýká jen dívek. Podobnou měrou jsou ohrožení i chlapci, ale velmi často se na ně zapomíná.

Jak se na takové případy obtěžování dětí na internetu většinou přijde?

Bývá to velmi různé. Vždycky je tady možnost, že se dítě svěří svým rodičům, někomu blízkému, staršímu sourozenci nebo širší rodině. Ale leckdy je potřeba velmi citlivě odečítat změny toho, jak se dítě celkově projevuje – ať už v jeho chování, nebo v  náladách.

Je dobré si všímat zlomových změn, kdy se dítě najednou začne chovat jinak – ztrácí zájem o kamarády, uzavírá se, je sklíčené. Najednou ho nebaví jeho zájmové aktivity, selhává ve škole a podobně. Je vždycky dobré přemýšlet o tom, co to spustilo. Tyhle změny nepřicházejí úplně samy od sebe. Všechno se nedá vysvětlit tím, že je to nastupující puberta.

Z natáčení dokumentu V síti

Proč se někdy děti bojí svěřit se svým trápením rodičům a říct si o pomoc?

Tohle téma má mnoho různých úhlů pohledu a ve hře bude spousta faktorů. Zčásti to je věk dítěte, protože od určitého věku děti hledají oporu více ve vrstevnických vztazích. Ale bezesporu se na tom nemalou měrou podílí i to, že v rodinách se dneska vytrácí čas na povídání a sdílení.

internet - sociální sítě - mobil

Sami víme, jak je někdy těžké, když chceme tomu druhému říct něco, co je citlivé a choulostivé. Rodiče s dětmi o starostech velmi často nemluví, nevytvářejí prostor pro otázky typu: Pojď mně říct, co si prožil, jaký jsi měl den, co bylo ve škole, co jsi tam prožíval, jaké máš vztahy se spolužáky, co bylo fajn a co tě dneska zklamalo nebo rozmrzelo…

Může si to potom dítě kompenzovat na nějakých internetových chatech?

Samozřejmě ano. Na druhé straně může čekat někdo, kdo dítěti vyjadřuje porozumění, přijímá jeho sdělení a potvrzuje to, co chce dítě slyšet. To všechno mu pomůže velmi snadno vzbudit dojem důvěryhodné osoby.

Jakou roli hraje v komunikaci dítěte se starší osobou na internetu jeho přirozený pocit úcty a respektu ke starším? Dítě se svým způsobem obává dospělého odmítnout…

Může to být součást dynamiky jejich rozhovoru. Všimněte si, že predátoři také často přecházejí z jedné polohy do druhé. Chvíli jsou milí a laskaví, chvíli direktivní a velmi razantně požadují to, co chtějí. Pak jsou ale zase laskaví. A to je pro dítě velmi matoucí.

Čtěte také

Pro dítě je těžké se takovéto autoritě vzepřít, vychází to z nerovného postavení dítěte proti dospělému. Internet zcela smíchal svět dětí a svět dospělých bez bariér, neexistuje tam předěl. A to je veliké riziko.

Jak se dítě cítí, když je v pasti predátora? Jak přemýšlí?

Je bezmocné a zranitelné, často velmi osamělé. Za dobu 28 let existence Dětského krizového centra zjišťujeme, že s těmi největšími starostmi děti zůstávají naprosto osamělé uprostřed davu lidí, a nad tím bychom se měli také zamyslet. Pocit bezmoci pak nahrává rozvoji duševních chorob. Je to ohromný stres, který může vyústit v traumatizaci dítěte. Mohou se u něj rozvinout depresivní a úzkostné poruchy.

Jak může internetový predátor ovlivnit psychiku a sexuální vývoj obtěžovaných dětí?

Jde o zneužití dítěte, které mívá dopad na jeho sebepojetí – na to, jak dítě nahlíží samo na sebe. Můžou tam být silné pocity viny, úzkosti, pocity ohrožení. Ta škála dopadu na dítě je velmi pestrá a dlouhodobá a to by si všichni predátoři měli uvědomit – že to není hra. Pro děti to je realita. Prostředí internetu pro ně není jiný časoprostor ani dimenze, která nemá dopad na jejich duši. Je to reálně probíhající zneužití dítěte k uspokojení potřeb predátora.

Čtěte také

Kdy je ideální o nástrahách internetu s dětmi začít mluvit?

Ve chvíli, kdy se dítě začíná seznamovat s kyberprostorem. Nejlépe co nejdřív, jak je to možné. Od samého začátku by mělo dítě mít informace o tom, jaká existují rizika. Každému dítěti, které se začíná samostatně a bez přímé kontroly rodičů pohybovat v kyberprostoru, bych přála, aby s ním rodiče skutečně vedli dlouhé rozhovory o rizicích. Není řešení oddělit dítě od internetu, protože ten je dnes už nedílnou součástí našeho života. Přináší především spoustu pozitivních možností, ale potřebujeme dítě naučit identifikovat nebezpečí.

Jak dítěti vysvětlit, že by nikomu cizímu nemělo posílat své intimní fotky?

Určitě otevřeně. Je potřeba, aby dítě rozumělo, proč to nemá dělat. Aby bylo obeznámené s následky, které to může znamenat. Ve chvíli, kdy dítě jednou pošle svou intimní fotografii, stává se velmi snadno vydíratelným a často také vydírané je. Fotografie se může objevit kdekoli, a hlavně na internetu zůstane napořád. Bude tam i potom, co dítě vyroste a bude chtít navazovat vztahy, až si bude hledat zaměstnání nebo mít vlastní děti. To je hodně silný argument.

Jak má postupovat rodič, pokud odhalí konverzaci svého dítěte s někým cizím?

Otevřít toto téma s dítětem, nemůžeme to řešit bez něj. Vlastně by bylo dobré, kdyby občasná kontrola počítače byla součástí dohody rodičů a dětí. A to už od doby, kdy na sociální sítě teprve vstupují. Dohoda by měla znamenat to, že spolu sem tam projdou komunikaci, že se rodič na konverzace podívá a zjistí, jestli je dítě v bezpečí.

Čtěte také

Měli by rodiče regulovat dětem přístup na internet?

Já bych to dětem přála, ale s nástupem chytrých telefonů to de facto přestalo být možné. Dříve se dalo regulovat, kdy dítě sedí u počítače. To jde dnes, kdy je internet v každém mobilu, už jen obtížně.

Někdy dítě dobrovolně pošle svoje intimní fotky, aby za ně dostalo od útočníka peníze, mobil nebo oblečení. Kde je chyba?

I to je vlastně posun v této problematice, se kterým se setkáváme. Některé děti se učí na těchto situacích profitovat. Najdou si to jako snadnou cestu k dárkům, penězům a jiným výhodám. Může se v tom odrážet rozpad hodnot v rodině, osamělost dítěte, nedostatek kontaktu s rodiči… Nebezpečí vidím i v tom, že to nabourává charakter dítěte.

Můžete srovnat sexuální obtěžování dětí v dnešní internetové době s tím, kdy on-line sociální sítě a chaty neexistovaly?

Jsem si jistá, že dnes to je mnohem častější fenomén, zaznamenává bezesporu obrovský nárůst. Hypoteticky bychom měli každé dítě, které se samostatně pohybuje v sociálních sítích, považovat za dítě ohrožené. Je za tím masovost a dostupnost cest, jak dítě v kyberprostoru kontaktovat.

Když predátor neuspěje u jednoho dítěte, může zkoušet další a další. Stovky denně. Nikdy nevíme, které dítě bylo atakováno. Dokument V síti velmi jasně ilustruje, jak často k tomu v kyberprostoru dochází.

autoři: Veronika Hlaváčová , and | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová