Operace Anthropoid. Proč došlo k atentátu na Heydricha a jaké peklo se po něm rozpoutalo
Ve středu 27. května 1942 dopoledne zaútočili dva mladí muži v pražských Kobylisích na černý mercedes, který vezl nejvyššího představitele Třetí říše do jeho kanceláře na Pražském hradě. Samopal jednoho z nich se v klíčovém okamžiku zasekl, granát hozený druhým už vůz zasáhl. Těchto několik málo minut rozhodlo o nejen o životě a smrti posádky vozu, ale i tisíců dalších obyvatel protektorátu.
V září 1941 byl stárnoucí Konstantin von Neurath, který od začátku války vykonával funkci říšského protektora v Čechách a na Moravě, odeslán na dovolenou „ze zdravotních důvodů“. Jako jeho zástupce přijel dne 27. září do Prahy SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich.
Čtěte také
Příchod jednoho z nejmocnějších mužů nacistického Německa odrážel nejen důležitost českých zemí pro německé válečné hospodářství, ale i obavu ze vzrůstajících aktivit českého domácího odboje.
Stanné právo
Ještě v den svého příjezdu nechal Heydrich zatknout předsedu protektorátní vlády generála Aloise Eliáše, který byl již delší dobu podezříván ze spolupráce s českým odbojem. O den později bylo na území oberlandrátu Praha, Kladno, Hradec Králové, Brno, Olomouc a Moravská Ostrava, vyhlášeno stanné právo a následující den byl seznam rozšířen ještě o tři okresy z oberlandrátu Zlín.
Nastalo období strachu a teroru. Stanné soudy znaly jen tři druhy rozsudku: osvobozen, trest smrti, nebo předán gestapu – což znamenalo převoz do koncentračního tábora. Hned první den platnosti stanného práva byli popraveni někdejší vedoucí činitelé odbojové organizace Obrana národa, generálové Josef Bílý a Hugo Vojta.
Stanné právo platilo na území protektorátu až do 20. ledna 1942 a celkem bylo vyneseno téměř 500 rozsudků smrti. Dalších 2 200 zatčených bylo odesláno do koncentračních táborů.
Ve stejné době čelila československá vláda v Londýně kritice za pasivitu českého národa v okupované vlasti, padlo rozhodnutí o nutnosti na rozpoutaný teror razantně odpovědět…
Anthropoid
V Londýně se na základě zpráv o nastoleném teroru uskutečnila 3. října 1941 porada čs. zpravodajců pod vedením plk. gšt. Františka Moravce, na které bylo rozhodnuto o provedení odvetné akce. Cílem se měl stát Karl Hermann Frank nebo Reinhard Heydrich. Datum útoku bylo symbolicky stanoveno na 28. říjen.
Čtěte také
Operace dostala krycí označení ANTHROPOID a měla být provedena prostřednictvím dvojice důkladně vycvičených vojáků, kteří by byli v civilním oděvu vysazeni padákem na okupované území. Vybráni byli úspěšní absolventi speciálních kurzů rotmistr Josef Gabčík a rotný Karel Svoboda.
Následně byli oba odesláni na doplňující výsadkový výcvik, během něhož se ale Svoboda zranil a nemohl dále pokračovat v přípravě na svěřený úkol. Na Gabčíkovo přání byl nahrazen rotmistrem Janem Kubišem, což vzápětí potvrdil velitel zvláštní skupiny D mjr. Karel Paleček, který předtím Kubiše osobně vybíral.
Naléhavost operace však postupně ztrácela prioritu a přednost dostal program SILVER, jehož hlavním úkolem bylo obnovit ztracené rádiové spojení s domácím odbojem. Rotmistři Kubiš a Gabčík mezitím absolvovali doplňující výsadkový a střelecký výcvik pod dohledem britských instruktorů.
Vzhledem k nedostatku vhodných letounů, došlo k několika odkladům operace. K odletu skupiny Anthropoid došlo až v noci z 28. na 29. prosince 1941. Jelikož bylo třeba využít možností prostorného letounu s dlouhým doletem, byly tímto letem současně vysazeny i zpravodajské a spojovací paraskupiny Silver A a Silver B.
Atentát
Možností pro provedení úkolu operace Anthropoid bylo několik, čemuž také odpovídala nadstandardní operační výzbroj výsadku. Ideální formou se zdál být útok na automobil v místě, kde musí výrazně přibrzdit. Průzkumem variant a tras byla vybrána zatáčka u Vychovatelny v Praze-Libni, kudy Heydrich jezdil ze svého sídla v Panenských Břežanech na Pražský hrad.
Čtěte také
Dne 27. května 1942, několik málo minut po půl jedenácté, musel protektorův vůz, řízený jeho osobním strážcem Johannesem Kleinem, zpomalit v ostré zatáčce. Situace byla značně nepřehledná, neboť právě přijížděla tramvaj.
Tohoto okamžiku využil Gabčík, jehož úkolem bylo Heydricha z bezprostřední blízkosti zastřelit. Jeho samopal Sten Mk. II se však v kritickou chvíli zasekl. Automobil ujel několik metrů, než jej duchapřítomný Jan Kubiš zasáhl speciálně upravenou bombou s nárazovým zapalovačem. Přestože nedopadla dovnitř vozu, exploze poničila jeho pravou zadní část.
Střepiny zasáhly Heydricha do pravého boku a lehce na obličeji poranily i samotného Jana Kubiše. Po výbuchu oba parašutisté urychleně opustili místo útoku, Josef Gabčík ještě při útěku postřelil Heydrichova osobního strážce Johannese Kleina.
Heydrichiáda
Ihned po atentátu německé hlídky izolovaly Prahu, byl vyhlášen výjimečný stav, následujícího dne rozšířený na celé území protektorátu, došlo k rozsáhlým domovním prohlídkám a zatýkání. V souvislosti s výjimečným stavem byly popraveny stovky v té době vězněných osob.
Mezi první oběti patřila rodina Stehlíkových z Rokycan, která parašutistům z výsadku Anthropoid poskytla pomoc krátce po seskoku. Heydrichův stav se sice postupně zlepšoval, nakonec však dostal otravu krve a 4. června 1942 následkům zranění podlehl.
Čtěte také
Následovaly popravy odbojářů, spolupracovníků dalších výsadků na řadě míst protektorátu. Pro zatčení a následný trest smrti postačovalo i schvalování atentátu. Symbolem tohoto období je vypálení dvou českých obcí – Lidic a Ležáků.
Na pražské střelnici v Kobylisích, pardubickém Zámečku, v Brně, Olomouci a dalších místech vyhasínaly před popravčími četami životy skutečné elity národa. Dne 19. června 1942 byl v Praze popraven i bývalý ministerský předseda a předválečný čs. armádní generál Alois Eliáš.
Druhé stanné právo skončilo 3. července 1942 a svou brutalitou téměř desetinásobně předčilo výjimečný stav vyhlášený Heydrichem. Celkový počet popravených osob v tomto období přesáhl 1 400. K tomuto číslu je nutné přičíst i téměř 3 000 židovských občanů, odeslaných ve třech transportech do vyhlazovacích táborů.
Ukrývání
Po atentátu bylo nezbytné nalézt vhodný a bezpečný úkryt jak pro parašutisty z Anthropoidu, tak i pro členy dalších výsadků, pohybujících se v Praze. Ideálním místem se stal pravoslavný kostel Cyrila a Metoděje v Resslově ulici u Karlova náměstí. Díky nezištné pomoci členů čs. pravoslavné církve, získali parašutisté relativně bezpečný úkryt v centru Prahy. Biskup Gorazd, kaplan Vladimír Petřek a farář Václav Čikl pomohli parašutistům se spojením a zásobováním potravinami.
Čtěte také
Toto místo se postupem času stalo útočištěm sedmi parašutistů: Jana Kubiše a Josefa Gabčíka, Adolfa Opálky, Josefa Bublíka, Jaroslava Švarce, Jana Hrubého a Josefa Valčíka. Okupační moc zahájila ihned po atentátu rozsáhlé represe, vlnu zatýkání a poprav, jež vyvrcholily vypálením obce Lidice u Kladna 10. června 1942.
Tento brutální čin a další výhrůžky trestů zřejmě zapříčinily zradu parašutisty z výsadku Out Distance Karla Čurdy, který se 16. června dobrovolně přihlásil v sídle pražského gestapa v Petschkově paláci. Označil zde atentátníky, uvedl jména všech spolupracovníků, a přivedl gestapo na stopu rodiny Moravcových. Nejmladšího syna Vlastimila brutálním výslechem donutili vyzradit místo úkrytu.
Síť nejbližších spolupracovníků byla rozbita, zatčeni byli i představitelé pravoslavné církve.
Poslední boj
V brzkých ranních hodinách 18. června započala velká akce proti parašutistům v kostele svatých Cyrila a Metoděje. Po vstupu do kostela byli útočníci zasypáni palbou obránců z kůru. Po téměř dvouhodinovém boji byli nakonec nalezeni Josef Bublík a Adolf Opálka, kteří se po vystřílení munice pokusili spáchat sebevraždu zastřelením a Jan Kubiš těžce zraněný střepinami granátů.
Bublík a Kubiš, kteří ještě jevili známky života, byli okamžitě převezeni do nedalekého Lazaretu SS v Podolí. Oba, těžce zranění a v bezvědomí, se už k životu neprobrali a jejich těla byla později převezena zpět ke kostelu kvůli identifikaci.
Po zjištění, že se v kostele musí nacházet více osob, se pozornost soustředila na chrámovou pohřební kryptu. Obléhatelé tam nejprve házeli slzotvorné a ruční granáty malým okénkem z ulice, kam byl také přistaven silný reflektor. Obránci vyhazovali oknem zápalné lahve s lihem, kterými se podařilo reflektor zničit.
Dalším pokusem, jak přimět parašutisty k zajetí, byla snaha kryptu vyplavit vodou. Zde sehráli tragickou úlohu čeští hasiči, kteří se iniciativně do tohoto úkolu zapojili.
Čtěte také
Z kostela se po čase podařilo prorazit i druhý otvor do krypty. Odsud vedené útoky se však podařilo odrazit. Vzhledem k zoufalé situaci a nedostatku munice se zastřelili zbylí čtyři parašutisté – Josef Gabčík, Josef Valčík, Jaroslav Švarc a Jan Hrubý.
Peklo v protektorátu
Výsledek nacistického teroru, který následoval v odvetu za atentát na Heydricha, zcela změnil tvář protektorátu. Absolutní zvůli, které se okupační aparát dopustil na civilním obyvatelstvu poklidného protektorátního zázemí, symbolizovaly osudy dvou vyhlazených a z povrchu zemského vymazaných obcí – Lidic a Ležáků.
Dne 24. října 1942 došlo v Mauthausenu k největší popravě českých vlastenců, pomocníků a příbuzných parašutistů. Celkem toho dne zemřelo 262 lidí. Popravy spolupracovníků parašutistů pokračovaly ještě 26. ledna a 3. února 1943.
Množství civilních obětí představovalo pro československou exilovou vládu a prezidenta dostatečnou devízu pro závěrečnou ofenzivu vůči Velké Británii a Francii, jejímž výsledkem bylo oduznání mnichovské dohody a garance předmnichovských hranic Československé republiky.
Velká Británie tak učinila dopisem ministra zahraničních věcí Anthony Edena dne 5. srpna 1942. Na konci září 1942 se připojil i Francouzský národní výbor v čele s gen. Charlesem de Gaullem. Operace Antropoid tak splnila svůj úkol.
(převzato: Vojenský historický ústav)
