Dnes před 80 lety. Zpravodajská rekonstrukce událostí, které předcházely atentátu na Heydricha

19. květen 2022

Letos v květnu uplyne 80 let od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Od dubna vám v sérii historických zpravodajských rekonstrukcí budeme připomínat, co tomuto zlomovému okamžiku předcházelo. Den za dnem budeme ve vysílání Radiožurnálu sledovat dění v protektorátu. A chystáme také sérii speciálních vysílání – rozhlasovou rekonstrukci výsadkové operace Anthropoid. Co se tedy stalo přesně před 80 lety v dubnu a na počátku května 1942?

1. dubna 1942: Stěhování a první oběť

Na začátku dubna 1942 se Reinhard Heydrich s těhotnou manželkou Linou a třemi dětmi stěhuje z bytu na Pražském hradě do Dolního zámku v Panenských Břežanech, zhruba 20 kilometrů od centra Prahy. Ode dneška tak bude jeho auto cestou na Pražský hrad projíždět ostrou zatáčkou mezi Kirchmayerovou ulicích a ulicí V Holešovičkách pod vychovatelnou v Kobylisích, kde jeho řidič Johannes Klein musí zpomalit.

Čtěte také

V protektorátu jsou už od konce roku 1941 parašutisté Jan Kubiš a Josef Gabčík s úkolem zaútočit na Reinharda Heydricha.

Zastupující říšský protektor dostává informaci, že četníci našli v okolí Ořechova zásobník s operačním materiálem, padáky a falešné doklady Ivana Kolaříka. Ty dvacetiletý parašutista ztratil před pěti dny během seskoku jeho výsadku Out Distance na území protektorátu.

Mezi doklady a potravinovými lístky měl Kolařík bohužel také fotografii své snoubenky i s věnováním. Vše si přebírá gestapo a začíná vyšetřování. V bezvýchodné situaci, a především ve snaze ochránit své spolubojovníky a rodinu, spáchá Ivan Kolařík 1. dubna sebevraždu.

13. dubna 1942: Rozbití odbojové skupiny

13. dubna 1942 se gestapu podařilo rozbít přerovskou větev odbojové skupiny Jana Rychtalíka, rodáka z Uherského Brodu. Zatčení byli vedoucí skupiny Antonín Hrachovina a Jan Krásný. Na jejich stopu přivedl nacisty někdejší komunistický odbojář a konfident gestapa Štěpán Šíma.

V té době byl velitel odbojové skupiny učitel Jan Rychtalík už téměř tři měsíce ve vězení. Gestapo si pro něj přišlo domů 23. ledna 1942. Hodiny tvrdých výslechů a neustálé mučení si postupně vybíraly daň na jeho zdravotním stavu.

15. dubna 1942: Žižlavského gestapo nedostalo

15. dubna 1942 gestapo v Korytčanech zahájilo zátah na učitele Cyrila Žižlavského, podporovatele parašutisty Oldřicha Pechala, velitele výsadku ZINC. Přestože je zraněný, podaří se Žižlavskému uniknout a Pechala varovat.

Čtěte také

Na Oldřicha Pechala se lepila smůla od prvního okamžiku. Kvůli navigační chybě nebyla jeho skupina vysazena na Moravě, ale až u Kbel na Slovensku. Záhy po seskoku narazil na dva německé pohraničníky. Oba zastřelil, ale ztratil kufřík s penězi a doklady. Díky nim znali nacisté jeho totožnost.

Skupinu ZINC spolu s Pechalem tvořili Arnošt Mikš a radiotelegrafista Wiiem Gerick, kterým se oběma podařilo přejít hranice bez problémů. Zatímco Mikše se přesunul do Prahy a podařilo se mu navázat spojení s výsadkáři, Gerick se šel udat na pražské policejní ředitelství.

Doufal že jako Slovák bude vydán na Slovensko, místo toho skončil na pražském gestapu a stal se jedním z nejaktivnějších konfidentů. O ničem z toho jejich velitel Oldřich Pechal nemá 15. dubna tušení. Štěstí ale tentokrát stojí na jeho straně díky statečnosti jeho švagra Cyrila Žižlavského.

17. dubna 1942: Seifertovy básně a skeč W+V

Verše o růži. Název jedné z básní ze sbírky Jaroslava Seiferta Jaro sbohem. Její druhé vydání vydává 17. dubna 1942 nakladatelství Borový. Poprvé se na pulty knihkupectví dílo dostalo v roce 1937. Spisovatel se inspiroval především svými vzpomínkami z dětství.

V+W - druhá polovina 30. let

17. dubna ale také vychází v nakladatelství Orbis úplně jinak laděná kniha. Antisemitská publikace Anglo-židovská aliance, pod kterou je podepsaný německý právník a novinář Wolf Meyer-Christian. Ve 30. letech byl hlavním řečníkem během pálení knih v Hamburku. Od roku 1940 bojoval v řadách Wehrmachtu na východní frontě.

V půlce dubna 1942 vysílají Jan Werich a Jiří Voskovec na rozhlasové stanici Hlas Ameriky skeč Jarní ofenziva. Oba už jsou několik let ve Spojených státech. Tentokrát si dělají legraci z německé armády, jejíž tažení Sovětským svazem nejde podle Hitlerových představ.

20. dubna 1942: Dárek pro Hitlera

V pondělí 20. dubna se v Praze na Hlavním nádraží na nástupišti u první koleje shromáždili vrcholní představitelé protektorátní vlády i nacistického vedení.

Prezident Emil Hácha symbolicky předává zastupujícímu říšskému protektorovi Reinhardu Heydrichovi dar obyvatel protektorátu vůdci Adolfu Hitlerovi k jeho 53. narozeninám. „Pracovali jste k ušlechtilému cíli, jímž jest pomoc statečným říšským bojovníkům v jejich světodělném zápolení. Poskytli jste krásný výsledek české práce,“ pronáší k posluchačům.

Dar v podobě speciálního lazaretního vlaku je dlouhý 415 metrů a váží 550 tun. Pracovníci železničních dílen v Holešovicích – Bubnech jej vyrobili za necelé tři týdny.

26. dubna 1942: Operace Canonbury

V noci z 25. na 26. dubna 1942 se parašutisté v čele s Adolfem Opálkou zúčastnili takzvané operace Canonbury. Jednalo se o společný projekt českého odboje a britského královského bombardovacího letectva. Cílem byla zbrojní výroba pro nacisty v plzeňských Škodových závodech.

Secesní činžovní dům v ulici Pod Záhorskem 1 v Plzni má zajímavou historii. Začátkem roku 1942 se tu ukrývali parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš

Adolf Opálka, Josef Valčík, Karel Čurda a Jan Kubiš se blíží ke stohům na Borských polích a Skvrňanech v Plzni. Před sebou mají důležitý úkol – dovést britské bombardéry k jejich cíli – plzeňským Škodovým závodům.

Bombardování Škodových závodů ale skončí neúspěchem. Ani jedna z bomb netrefí strategicky důležité cíle. Škodovy závody tak zůstávají jednou z největších zbrojovek v Evropě pod kontrolou Třetí říše.

2. května 1942: Výsedek Bivouac

Před 80 lety dopadlo gestapo dva parašutisty z výsadku Bivouac. Františku Pospíšilovi se se štěstím podařilo utéct. Libora Zapletala četníci předají gestapu, které začne s tvrdým výslechem.

Už v noci ho gestapo použije jako živý štít během zatýkání dalšího člena výsadku Bivouac. V Brně dopadnou nacisté parašutistu Jindřicha Čoubka. Spolu s ním zatknou jeho otce, bratrance a další příbuzné. Jindřicha Čoubka gestapo vyslýchá celou noc. Kromě mučení musí čelit výhrůžkám, že jeho rodina bude popravena.

3. května 1942: Zatčení generála Zahálky

Brigádního generála Otakara Zahálku dopadlo v Brně Gestapo. Byl si vědom toho, že Brno je plné konfidentů Gestapa. Jeden z nich se mu na začátku května stane osudným. Jeho zatčení představuje pro domácí odboj obrovskou ztrátu.

Bohuslav Kouba seskočil do protektorátu na konci dubna spolu s Josefem Bublíkem a Janem Hrubým. U osady Požáry nedaleko Křivoklátu zakopali kontejner s materiálem, pro který se chtěli vrátit později. To se jim nepodařilo. Na četnické stanici v Kutné Hoře se Bohuslav Kouba otráví, aby unikl nacistickému zajetí. Přestože mohl proti četníkům použít zbraň, odmítl zabíjet české lidi.

4. května 1942: Pražský hudební máj

Václav Talich

4. května 1942 začíná v hlavním městě hudební festival Pražský hudební máj. Poprvé ho uspořádal dirigent Václav Talich po okupaci v březnu 1939. Chtěl povzbudit národ, který krutě pociťoval dohru mnichovského diktátu. Představení Smetanovy Libuše se stalo národní manifestací, kterou zakončil spontánní zpěv české hymny.

Zatímco v Praze zní tóny vážné hudby, v Mutějovicích ve středních Čechách se koná pohřeb četnického strážmistra Františka Ometáka, který zemřel při přestřelce s parašutistou Arnoštem Mikšem z výsadku Zinc. Sám Mikš byl raněný a na místě spáchal sebevraždu.

Smuteční slavnost probíhá zcela v německé režii. Nacistická propaganda využije svou šanci ukázat, jak Češi vraždí Čechy.

11. května 1942: Cílem atentátu by měl být Moravec

noci z 11. na 12. května 1942 žádá domácí odboj v Praze prostřednictvím vysílačky Libuše výsadku Silver-A od československé exilové vlády v Londýně přehodnocení atentátu. Místo Heydricha vybral nový cíl – ministra školství, kolaboranta Emanuela Moravce.

Replika radiosoupravy Libuše

„Atentát na H by asi v ničem neprospěl spojencům a pro náš národ by měl nedozírné následky,“ stálo ve zprávě. „Nejenže by ohrozil naše rukojmí a politické vězně, ale vyžádal by si tisíce dalších životů a uvrhl národ do neslýchaného útlaku.“

Emanuel Moravec coby symbol kolaboranství byl proto podle autorů depeše mnohem vhodnějším cílem atentátu. Za první světové války bojoval Moravec v řadách československých legií a ještě v době mnichovské krize patřil k nejodhodlanějším odpůrcům přijetí mnichovského diktátu. Po březnové okupaci v roce 1939 ale překvapivě obrátil a stal se naopak horlivým spolupracovníkem nacistů.

12. května 1942: Zatčení Vladislava Vančury

Vladislav Vančura

V úterý 12. května gestapo zatklo dva členy protinacistické skupiny Národně revoluční výbor inteligence – herečku Boženu Půlpánovou a spisovatele Vladislava Vančuru. Své poslední dílo – 3. díl série Obrazy z dějin národa českého – už nestihl dopsat. Skončil v půlce věty.

Vančura se do odbojové činnosti zapojil hned na začátku německé okupace, stejně jako herečka Božena Půlpánová. Ta je zatčena na základě výpovědi odbojáře Jaroslava Klecana, kterého nacisté podrobili mučení.

13. května 1942: Parašutista Zapletal utíká gestapu

Parašutistovi Liboru Zapletalovi se podaří husarský kousek. Po svém zatčení 2. května přesvědčí gestapo, že je ochotný spolupracovat. O jedenáct dní později za pomoci rodičů a dalších příbuzných uteče a připojí se k partyzánům ze skupiny Zelený kádr. Její členové pocházejí z Kroměřížska, Prostějovska a Ostravska a základnu si vybudovali v hostýnských lesích u obce Chomýže u Holešova. Jde o první organizovanou partyzánskou skupinu v českých zemích.

Utéct se naopak nepodaří Františku Mikšovi – bratrovi parašutisty Arnošta Mikše z výsadku Zinc. Gestapo ho dopade v Táboře poté, co ho na jeho stopu přivede parašutista Viliam Gerik. Ten se na začátku dubna – pár dní po seskoku do protektorátu – přihlásil na pražském policejním ředitelství, kde jako rodilý Slovák žádal o repatriaci na Slovensko. Místo toho si ho okamžitě převzalo gestapo.

15. května 1942: Zatčení Miloslava Vojtěchovského

Gestapo po celé republice má žně. V Ivančicích u Brna se snaží zatknout odbojáře z odbojové organizace Hnutí slovanské domoviny Jana Fibicha. Zastřelí ho, když se pokusí uprchnout. Kvůli udání konfidenta Miloše Krejčího dopadne gestapo také dva členy komunistického odboje Jana Haraše a Václava Procházku.

Čtěte také

Smyčka se utahuje i v Praze, kde tajná policie zatýká jednoho z nejbližších spolupracovníků Tří králů – vydavatele vojenské varianty ilegálního časopisu V boj Josefa Líkaře. Spolu s ním i jeho manželku a syna.

Ve stejný den dopadnou nacisté i dalšího podporovatele Balabána, Mašína a Morávka a také výsadku Anthropoid a Silver A Miloslava Vojtěchovského. Jeho ženu Marianu posílají nacisté kvůli jejímu židovskému původu do koncentračního tábora Osvětim.

17. května 1942: Poslední lístek z Hradu

František Šafařík pracuje jako údržbář nábytku ve Správě Pražského hradu. Po odpolední směně si pečlivě zapíše čas příjezdu a odjezdu Reinharda Heydricha. Pod číselné údaje připíše poznámku o tom, jestli měl ozbrojený doprovod. Dělá to tak už několik měsíců. Lístek v Magdeburské ulici předá spojkám odboje sestrám Marii Kovárníkové a Ludmile Soukupové. Dnes předává vzkaz naposledy. Gabčík a Kubiš už vědí všechno potřebné o Heidrichově pohybu a denní rutině.

Ve stejný den se do Prahy vydává také Rudolfa Hejnová zvaná Miluška, snoubenka velitele výsadku Out Distance Adolfa Opálky. Snoubenci se setkají na Žižkově v bytě rodiny Moravcových. Při loučení vtiskne Opálka Milušce do ruky lístek. Je na něm napsáno, co mu mají vytesat na náhrobek, kdyby zahynul.

19. května 1942: Propusťte Rudolfa Berana!

Prezident Emil Hácha posílá dopis šéfovi policie a říšskému sekretáři protektorátu Čechy a Morava Karlu Hermannu Frankovi. Žádá v něm, aby zastavil soudní proces s Rudolfem Beranem. Demokrat a vlastenec Beran byl od roku 1935 předsedou agrární strany, hlavní státotvorné strany první republiky. V prosinci 1938 přijal nelehkou roli předsedy vlády po mnichovském diktátu.

Čtěte také

Když 15. března 1939 německá armáda překročila hranice a dokončila zkázu Československa, zareagovala Beranova vláda okamžitou demisí. V osudnou noc ze 14. na 15. března se mu podařilo telefonicky prosadit, aby z prohlášení, které nacisté donutili podepsat prezidenta Emila Háchu, byl vyňat výraz se souhlasem vlády.

Na jaře 1939 se Rudolf Beran přidal k odboji, zatčen byl o dva roky později. Při následných výsleších se choval statečně a nikoho neprozradil. 19. května 1942 Háchovu žádost o Beranovo propuštění K. H. Frank smete ze stolu.

autoři: Radiožurnál , and
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Mimozemští roboti, červí díry, kosmické elektrárny... je lepší být ve střehu.

Tomáš Vacek, vedoucí Programu celoplošné stanice

Tomáš Vacek

Komplet 3CD Vladana a Prasopes

Koupit

Co se stane, když se desetiletá holka rozhodne být intergalaktickou strážkyní? Sci-fi seriál o útěku z domova, vzpouře strojů a přátelství s jedním zvláštním kouzelným zvířetem.