Atentát. Poslechněte si první ze série živých zpravodajských rekonstrukcí Operace Anthropoid
Ráno ve středu 27. května 1942 se Praha probudila do dalšího všedního protektorátního dne. Dva výsadkáři ze skupiny Anthropoid, rotmistři Jozef Gabčík a Jan Kubiš, a s nimi ještě několik málo zasvěcených z řad jejich pomocníků z domácího odboje však tušili, že pokud se nic nepokazí, tento den vstoupí do dějin. V plánu neměli nic menšího než dlouho a pečlivě připravovaný atentát na nejvyššího zástupce Třetí říše v zemi, protektora Reinharda Heydricha.
Nový zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich přišel na podzim 1941 do Prahy s úkolem zpacifikovat domácí odboj a pozvednout zbrojní výrobu. Měl také poskytnout bezpečný koridor pro průjezdy obrovských transportů, které se přesouvaly na východní frontu.
Hosty speciálního vysílání jsou:
- Zdeněk Špitálník, historik z Vojenského historického ústavu;
- Pavla Plachá, historička ÚSTR, expertka na ženy v odboji a autorka knihy Zpřetrhané životy;
- Svatopluk Bauman, syn popravených odbojářů;
- Kateřina Pohlová, historička hnutí Sokol;
- Jindřich Marek, historik Vojenského historického ústavu;
- Alena Staňková, dcera popravených odbojářů.
Heydrich: Architekt konečného řešení židovské otázky
„Přichází několik měsíců po počátku invaze do Sovětského svazu. Klid protektorátu byl pro německou říši velmi důležitý,“ vysvětluje historik Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu. Heydrich v té době patřil mezi nejvýše postavené muže říše a představoval pro Hitlera klíčového člena jeho nejužšího vedení.
„První, co ve své funkci vykonal, bylo zatčení tehdejšího předsedy vlády, předválečného generála Aloise Eliáše, spolupracovníka odboje. Následují popravy generálů H. Vojty a J. Bílého a vyhlášení stanného práva. Heydrichův příchod byl velmi brutální,“ shrnuje Špitálník. Jeho politika ale cílí také na nejprostší sociální vrstvy – zavádí opatření, která mají zlepšit situaci dělnictva, zvyšuje příděly jídla, zavádí rekreace...
Na jaře 1942 se tedy zdá, že vše probíhá podle Heydrichova plánu.
„Heydricha je nutné považovat za architekta konečného řešení židovské otázky, zejména masového způsobu zabíjení židovských obyvatel. Jeho odstranění přispělo k tomu, že se to nerozšířilo na další skupiny obyvatelstva,“ zdůrazňuje Zdeněk Špitálník
Síla sokolů
Atentát měl být původně rychlou akcí dvoučlenné skupiny bez jakéhokoli kontaktu s českým odbojem. Parašutisté měli celou dobu volnou ruku v tom, jak, kde a jakými prostředky Heydricha zlikvidovat. „Měli k dispozici obrovské množství nejrůznějších sabotážních prostředků, výzbroje i jedů,“ doplňuje Zdeněk Špitálník.
Čtěte také
Instruktor, který české parašutisty připravoval na tuto akci, později uvedl, že byly vycvičeni ve všech tehdy známých způsobech zabíjení. „Mohlo se jednat o útok na Heydrichův salónní vůz, útok v jeho sídle, v jeho kanceláři v Černínském paláci, těch možností bylo mnoho.“
Střet parašutistů s realitou protektorátu byl ale drsný. Došlo jim, že potřebují pomoc odboje, takže parašutisté po seskoku vstoupili do kontaktu s radikálními členy Sokola.
„Ti s touhou po odplatě za zrušení jejich organizace a popravy jeho čelných představitelů poskytovali parašutistům tu nejdůležitější pomoc. Jako jedni z mála asi znali skutečný cíl operace. Bylo obrovské štěstí, že se právě sokolští odbojáři nějakým způsobem dostali do cesty skupině Anthropoid,“ konstatuje historik.
Celou dobu museli Kubiš a Gabčík sledovat Heydrichovu rutinu, ale neměli k tomu žádné prostředky. „Zpravodajské pokrytí této operace bylo minimální. Také neexistovala žádná varianta únikové cesty po případném úspěšném dokončení úkolu. Parašutisté měli setrvat v ilegalitě až do konce války, která měla skončit v roce 1942,“ popisuje Zdeněk Špitálník.
Kdyby přežil, byl by schopný všeho
To, že Heydrich atentát nakonec skutečně nepřežije, bylo podle historika Jindřicha Marka z Vojenského historického ústavu překvapení i pro samotné nacisty. „Po operaci docházelo k určitým změnám teploty, ale oficiální zpráva do Berlína byla, že Heydrichův stav je celkem dobrý,“ popisuje. K náhlému zhoršení jeho stavu došlo 4. června a během dvou hodin Heydrich umírá.
„Byl technokrat moci, extrémně pracovitý, extrémně schopný – všehoschopný. Byl architektem holocaustu, na plánech na likvidaci českého národa by pracoval mnohem intenzivněji než jeho nástupci,“ odpovídá historik Jindřich Marek na otázku, co by se stalo, kdyby se atentát nezdařil.
Český domácí odboj Heydrichovou likvidací výrazně zlepšil svůj obraz v očích spojenců. Ještě větší vliv na západní veřejné mínění ale mělo vyhlazení Lidic a další nacistické běsnění, které po atentátu následovalo.
Druhou ze série zpravodajských rekonstrukcí u příležitosti 80. výročí operace Anthropoid odvysílá Radiožurnál v pátek 10. června z Památníku Lidice. Sledujte náš web a sociální sítě.
Související
-
Nacisté byli překvapeni, že jsou ženy schopné pustit se do odvážných akcí, popisuje historička
Poslechněte si rozhovor s Pavlou Plachou, historičkou Ústavu pro studium totalitních režimů a autorkou knihy Zpřetrhané životy o ženách v koncentračním táboře Ravensbrück.
-
Když jsem viděla snímky z Ukrajiny, vrátil se mi sen, jak Němci obkličují barák, vzpomíná pamětnice
Aleně Staňkové byly tři roky, když její rodiče odvleklo gestapo. Už je nikdy neviděla. Stala se jedním z takzvaných svatobořických dětí.
-
Zabití Heydricha holokaustu nezabránilo, ale alespoň se vraždění nerozšířilo na další, říká historik
Historik Zdeněk Špitálník přibližuje, co předcházelo útoku na říšského protektora Reinharda Heydricha před 80 lety a jak celá akce byla připravována.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
