Litevská Hora křížů je symbol lidské víry a nezdolnosti, který přečkal i časy sovětské okupace
Kdybyste se Litevců zeptali, které místo je pro ně nejposvátnější, pravděpodobně by mezi odpověďmi zazněla Hora křížů. Místní k ní cítí tak hluboké pouto, že když se ho funkcionáři v časech Sovětského svazu pokusili bagry zničit, lidé z okolí ho do rána obnovili. Hora křížů tak pro Litevce není spojená jen se spiritualitou, ale taky se vzdorem.
„S návštěvou Hory křížů se pojí taková tradice: návštěvník si tu koupí křížek, napíše na něj své přání a pak ho na hoře zasadí,“ vypráví Rita Stupeliene z Informačního centra v Šiauliai, která mě spolu s kolegyní Rutou na Horu křížů provází. Každá z nás už má svůj křížek, a tak můžeme vyrazit.
Procházíme krátkým tunelem a vstupujeme na širokou otevřenou plochu, která v dáli končí pahorkem osázeným všemožnými kříži roztodivných velikostí, tvarů a provedení.
Příběh o zázračném uzdravení
„Teď už tu horu můžeš vidět. V Česku jste asi zvyklí na jiné hory, mnohem větší, ale pro nás je hora tohle. Navíc má pro nás velký symbolický význam,“ říká Ruta.
První kříže tu lidé vztyčily v polovině 19. století, dnes je jich tu kolem 200 tisíc. Do jisté míry jde o odhad, ale založený na náročném přepočítávání jednotlivých sektorů kopce. Sčítání křížů tu prováděla i moje průvodkyně Ruta, která se studiu místa věnuje už několik let.
K začátku tradice se váže příběh. „Muž z vesničky Jurgaičiai měl velmi nemocnou dceru. Modlil se za ni a slíbil, že pokud se uzdraví, postaví na vršek hory kříž. Dcera se skutečně uzdravila a on svůj slib splnil. Lidé si o tom zázraku začali vyprávět, a tak to začalo,“ vypráví Ruta.
Okupantům navzdory
Přestože hora není pod patronátem žádné církve nebo farnosti, je velmi silně spojená s vírou. Proto se funkcionáři v čase sovětské okupace pokusili opakovaně místo zničit. Na začátku 60. let minulého století odstranili přes dva tisíce křížů, v polovině 70. let dalších asi čtyři sta.
„Dokonce existoval plán, že místo zatopí – teče tady okolo malá říčka. Ale nikdy se jim to tu zničit nepodařilo. Jak to tu rozhrnuly bagry, lidé z Šiauliai a okolních vesnic sem v noci potají chodili s novými kříži. Nikdy neztratili víru,“ dodává Rita.
Místo je tak spojené nejen se spiritualitou, ale taky se vzdorem.
Hora tisíců příběhů
Na horu vedou dřevěné schody, které jsou lemované tisíci a tisíci různě velkých křížů a křížků nejen ze dřeva, ale taky z kovu. Zahlédla jsem i skleněný kříž nebo uháčkovaný křížek. A kříže, které tu už stojí možná několik let, jsou navíc ověšené růženci.
Některé jsou holé, některou na sobě mají jména novomanželů, kteří sem svůj křížek přinesli po svatebním ceremoniálu, další zase data narození a úmrtí. Na některých si přečtete jméno poutníka, na jiných vzkazy v polštině, španělštině, ale i japonskými znaky.
Každý z křížů nese něčí příběh. Není to tak jenom Hora křížů ale taky Hora tisíců příběhů. Já ten svůj nechávám pod tisem v hloučku podobných, které tu postávají a polehávají už nejméně jednu zimu, soudě podle našedlé barvy.
Kříže, které už jsou ve velmi špatném stavu se jednou dvakrát do roka odnesou do kostela, kde je při zvláštním ceremoniálu spálí.
Místo pro všechny bohy
Kryžių kalnas je dnes na seznamu dědictví UNESCO. K celosvětové popularitě místu pomohla i návštěva papeže. „V září roku 1993 sem zavítal Jan Pavel II. Na místě, odkud papež lidem žehnal, dnes stojí kaplička,“ ukazuje Ruta na skromnou stavbu připomínající altánek, která stojí trochu stranou.
Čtěte také
Dnes je Hora křížů velmi populární místo nejen pro Litevce, ale jezdí sem lidé z celého světa. Podle Ruty je to totiž místo pro všechny: „Je otevřené všem – lidem všech vyznání i bez vyznání. Najdeme tu kříže z celého světa, je tu i památník s Davidovou hvězdou. Každý sem může přijít a spojit se tu se svým Bohem.“
Návštěvníky tu nesvazují ani žádná pravidla jako například v kostelech. Jen rozdělávat oheň se nesmí. Před časem tu totiž někdo zapálil svíčku a část křížů shořela.
Česká stopa
Místo je to větrné. Vítr se tak opírá nejen do vysokých zasazených křížů, ale taky do těch zavěšených. Když se člověk zastaví a zaposlouchá, může je slyšet jako jemnou zvonkohru – zblízka i z opačné strany schodů.
Snažila jsem se tady najít i nějakou českou stopu a objevila jsem ji hned u hlavních schodů, které vedou na vršek hory. Je tady bílo-šedivý kříž, na kterém je modře a červeně napsáno Czech Republic. Stojí tu už asi nějakou chvilku, protože je ověšený spoustou malých dřevěných křížků a růženců. Je to jeden z mála křížů tady, které jsou nějak barevně odlišné.
Související
-
Sochy Lenina, sovětská hudba a dobové rekvizity: v litevském parku Grutas zažijete socialismus
V Pobaltí mají zřejmě největší soukromou kolekci soch sovětských vůdců a dalších artefaktů totalitní doby. Exponáty jsou k vidění v parku Grutas na jihozápadě Litvy.
-
Jak se žije na Erasmu v Lotyšsku? Zima, tma a rovina, usmívají se čeští studenti. Domů se jim nechce
Zhruba sedm tisíc českých studentů odjelo vloni studovat do zahraničí, většinou na západ. Pro východní Evropu se rozhodne jen málo z nich. Josef a Hana si vybrali Lotyšsko.
