Jak si pamatovat? Vytvořit si asociaci a opakovat. Paměť omezuje stres a nesoustředěnost, říká autor Dokonalé paměti

Celoživotně se peru třeba se členy v němčině. Je na to nějaká technika?

Naprosto skvělá. Klasicky to je: der Man, die Frau, das Kind, ten muž, ta žena, to dítě – v pořádku. Ale co třeba der Stuhl? Měla by to být ta židle, ale německy je to ten židle.

První, co člověk s paměťovými technikami použije, je, že si udělá symboly. Pro der může být modrá barva, pro die může být růžová, pro das může být třeba zlatá. A když je to někde jinak, než to je česky, tak vidím tu židli, der Stuhl, která je totálně modrá, postříkaná inkoustem.

Čtěte také

Co můžeme udělat proti Alzheimeru? Trénujte paměť, učte se cizí jazyky, doporučuje expertka

Když zavřu oči a pak si udělám krátkou představu, kdy obarvím například holuba narůžovo, že to bude růžovoučký holub, tak to bezpečně musí být die Taube. Tohle když si člověk udělá na pět, deset, dvacet, třicet členů, tak takhle je tam pak opravdu má. Vyzkoušejte to, myslím, že to je super.

No já vám věřím, protože díky vaší pomůcce už nikdy nezapomenu, jak se řekne španělsky postel. Stačí si vytvořit paměťové dráhy, anebo je musíte pravidelně trénovat a udržovat?

Ty paměťové cesty, paměťové nebo mentální obrazy, všechno to vyžaduje opakování. Spousta vlastně lidí neví, že by se mělo řádně opakovat.

Existuje vědecky ověřená, tzv. Ebbinghausova křivka zapomínání: nebudu to tu dlouhosáhle rozebírat, ale vlastně říká, že první opakování by člověk měl udělat do 24 hodin. Když to neudělá, tak až 80 % informací může z paměti zmizet, což mi připadá, že je velikánská škoda. Kolikrát informace nezmizí, ale nejsou aktivní.

Další opakování se dělá za tři dny. Třeba opakování toho slovíčka kama: prostě v krátkosti, vidím postel – a tam se točí ten hodnotný film. Takže tak se to dá velmi rychle zopakovat.

Čtěte také

V 90. letech byl postoj k práci extrémní, dnešní generace už k ní přistupuje jinak, tvrdí psycholog Dalibor Špok

A neplánujete pokračování knihy s názvem Jak nezapomínat?

Jak nezapomínat? Teď, Vladimíre, opravdu ne. Teď nás ta knížka opravdu jako fyzicky vyčerpala.

Ale bylo by užitečné, ne?

Musím říct, že by se asi hodila. Hodně to dnes lidé dávají do vztahu, každý druhý člověk, který přijde na různé školení a i v té knize to opakujeme pořád dokolečka: lidé se tak trošku přestali umět koncentrovat.

Někdy mi připadá, že to není o paměti, že to je o koncentraci. Zapomenuté klíče, které jsem někam hodil, když jsem během toho přemýšlel o tom, co dneska odpoledne budu dělat v práci a že ještě na ten e-mail jsem neodpověděl... to si myslím, že je o koncentraci, kdy lidé přestávají být tady a teď.

A proč mívá od jistého věku člověk potíže vybavit si zejména jména?

Jména si myslím, že kolikrát vypadávají i v relativně raném věku. Jména jsou jedna ze třech oblastí, které jsou pro naši paměť naprosto neuchopitelné: na první místě jsou ta jména, pak jsou čísla a pak jsou slovíčka.

Je to proto, že vlastně nejsme schopni si to jméno představit. Většinou o tom člověku víme, že měl dlouhé vlasy, brýle, třeba takovej černej bomber, nějakou bundu... ale jak se ten člověk jmenoval, to si nejsme schopni představit. To všechno ostatní jsou obrázky, ty vlasy, ta bunda atd.

Čtěte také

Trénovat paměť, zatímco spíte? Čeští vědci zkoumají, zda by mohl pomoct takzvaný růžový šum

Každý člověk by si možná mohl uvědomit, že když si pod tím jménem něco představím, co mi připomíná, udělám z toho nějaký symbol, nějaký obraz k něčemu si to připodobním, tak ta asociace mi zvedne pravděpodobnost uložení do paměti.

Může to být: Petr má třeba větší uši, tak mu na ty uši napíchnu třeba PET lahev. Teď se nelekněte, taková technika má samozřejmá své pravidla: ten moderátor Vladimír Kroc tam má toho krocana, že ano, třeba vládce, má korunu vladařskou. Zní to hodně zvláštně, ale je to jenom otázka zvyku.

A není to někdy tak, že zapůsobí panika, že si člověk nemůže vzpomenout na jméno? A čím úzkostlivěji se snaží to nějakým způsobem napravit, tím jakoby se ten pojem vzdaloval? S tím že za pár minut, když jste v klidu, tak si to vybavíte úplně v pohodě.

Já často říkám, že stresové hormony mažou paměťové huby. Přesně tak to je, že vlastně lidé jsou v presu, neuklidní se, neuvolní se.

Pro hodně lidí je to otázka i mentální přípravy. Hodně lidí bere seznámení se s někým, samotný akt toho podání ruky, jako relativně stresující záležitost. Vlastně neví, jak si mají to jméno uložit do paměti, většinou se koncentrují na sebe: abych mu tu ruku podal, nepromáčkni mu ji, tvař se trošku inteligentně... a vůbec nevnímají toho druhého člověka.

Říká se, že 90 procent jmen zmizí v prvních pěti vteřinách a to fakt souhlasí.

Čtěte také

Bez pohybu hrozí apnoe, přílišnými starostmi zase nespavost. Dnešní doba je jeden velký stres, říká spánkový lékař

Do jaké míry naše paměť souvisí s kondicí mozku? Myslím tedy se zdravou životosprávou, dostatkem spánku, aktivního pohybu atd.?

To naprosto perfektní dotaz. Spánek je klíčový a těch výzkumů je opravdu hafo. Lidé spí pět, šest hodin a říkají: já jsem si na to prostě zvykl.

Když potom porovnáváme lidi, kteří spí sedm a půl hodiny, což je podle posledních výzkumů spodní hranice, a poté, co spí třeba pět hodin, nebo je budu deprimovat třeba až na tři, čtyři hodiny, tak tam se říká, že spát čtyři, pět hodin je téměř jako jedna promile v krvi: neschopnost se zkoncentrovat, uložit cokoli do paměti. Takže spánek je velmi klíčový.

Když mám kurz, tak si opravdu jdu lehnout tak, že striktně v deset hodin, spím těch osm hodin, poslední jídlo si dávám kolem sedmé hodiny.

No a další důležitá věc, krásně to říká profesor Medína v jedné svých knih, kdy mluví o pohybu. Ten pohyb jako okysličování mozku je další naprosto klíčová záležitost.

Proč podle Jakuba Poka zvládají ženy multitasking lépe než muži? A jak si zapamtovat celou báseň? Poslechněte si celý rozhovor.