Diviš: Pokud vláda neplní své priority, měl by se prezident jednoznačně postavit za lidi

Část dnes jsme strávili u vás ve firmě, kde jste spoluzakladatelem. Bylo vidět, že se v oblasti IT pohybujete velmi kompetentně. Jak jste vyhodnotil, jestli vaše kandidatura může firmě prospět, nebo možná i neprospět?

Tuto myšlenku jsem samozřejmě zvažoval. Ve firmě nejsem sám, mám kolegy a taky společníka, takže jsme se o tom férově pobavili. Ta moje firma není nějaká mamutí, je to firma zhruba o 20 lidech. Máme poměrně stabilní portfolio zákazníků, tak se přiznám, že jsem o tom i s některými hovořil a nakonec jsem to vyhodnotil, že nedělám nic špatného, nejdu nic ukrást ani nikoho zabít. Jdu „jenom“ kandidovat na prezidenta. Takže jsem to vzal úplně normálně. Proč by člověk nemohl kandidovat, když má firmu?

V létě jsme se potkali na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Stál jste na Sadové kolonádě, bylo horko. Vy jste ve velmi slušivém obleku oslovoval kolemjdoucí a představoval jste se jim. Musel jste překonávat třeba nějaké rozpaky, nějaký stud?

Čtěte také

Den s Karlem Divišem

Mám za sebou i tu minulost ve sportovní redakci ČT, takže jsem – snad to nebude znít nějak povýšeně – z práce v médiích docela otrkaný. A myslím si, že jsem od malička člověk, který se nebojí kontaktu s lidmi. Navíc v té Sadové kolonádě, to už byl tuším červenec, už jsme za sebou měli šest měsíců putování po republice, tou dobou tam už žádné rozpaky nebyly.

Když se člověk podívá na vaše webové stránky a na váš kandidátský program, co z toho je pro vaše voliče to hlavní?

Hlavní jsou vize, protože pokud si vyložím ústavní pojem „hlava státu“, je to pro mě právě mít nějaké vize. A já mám takové tři hlavní vize, když řeknu velice ve zkratce, je to vzdělanostní ekonomika, jinými slovy školství, na čemž musíme jednoznačně postavit naši zemi.

Pak je to regionální ekonomika, návrat k Baťovu principu, propojit municipalitu s lokálními firmami a lokálním školstvím. A pak věc, která se vlastně ukázala víc aktuálnější, než jsem si 20.ledna myslel, a to je posílení vlastní obranyschopnosti země. Protože upřímně řečeno, Rusko, ať to dopadne jakkoliv, je přežitá velmoc a ta budoucí polární svět bude spíš mezi Amerikou a Čínou. A myslím si, že Ameriku přestane Evropa víceméně zajímat, spíš se bude soustředit na Čínu, na Pacifik a v tu chvíli musíme být sami připraveni na to, abychom byli naši zem schopni bránit, a to zejména technologickými prostředky, než nějakou početně velkou armádou.

Jednou z kompetencí prezidenta republiky je navrhovat ústavní soudce. Podle jakého klíče byste k tomu jako hlava státu přistoupil?

Já jsem člověk, který má rád spíš konzervativnější výklad ústavy. Myslím si, že to je skutečně základní dokument státotvornosti a měli bychom se ho snažit co nejvíc respektovat. A když se někde ukáže, že je čas na změnu, tak ano, přijmout podle pravidel nový ústavní zákon. Nelíbí se mi extenzivní výklad ústavy. Já sam bych se radil se svými poradci, se soudcovskou unií a taky bych se asi podíval do minulosti.

Jak by Karel Diviš pojal tu funkci hlavy státu, nejvyššího ústavního činitele?

Já bych chtěl být co nejvíce mezi lidmi, to znamená být co nejvíce v regionech, co nejvíc s lidmi hovořit. Vystupovat i častěji ve vládě nebo v parlamentu. Nikoliv aktivisticky, abych prosazoval nějaký svůj paralelní program, ale aktivně.

Chtěl bych být co nejvíce mezi lidmi. Ne aktivisticky, ale aktivně.

Když se dívám zpětně od roku 1989, což si pamatuji, protože bylo mi 13 a už jsem to nějak začal vnímat, tak každá vláda, která tady byla, má nějaké programové prohlášení, a když se do něj začtete bez nějakých emocí, vesměs se tam slibuje to samé – že bude lepší školství, zdravotnictví, důchody, infrastruktura, bydlení pro mladé. A mě jako občana štve, že se to za ty čtyři roky naplní málo.

Bez emocí a bez ohledu na to, jestli je to levice, pravice, jestli se premiér jmenuje tak či onak, by měl prezident na dobrých věcech s vládou spolupracovat. Třeba i třeba tím, že může častěji vyjíždět do regionů, není tolik zaneprázdněn denní operativou jako ministr nebo poslanec. A přinášet vize a myšlenky, ať už v zákulisí při neformálních setkáních s vládou. Ale pokud vláda priority neplní, měl by se prezident postavit jednoznačně za lidi vystoupení v parlamentu, na vládě a chtít, aby vláda buď vysvětlila anebo zdůvodnila, proč to či ono činí či nečiní.

Proč je pro Karla Diviše důležitá e-armáda? A jak vnímal své vyřazení? Poslechněte si celý rozhovor.