Pavel: Pro někoho jsem asi kontroverzní kandidát. Spíš než kvůli minulosti je to ale kvůli přítomnosti

Vystudoval vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova, vysokou vojenskou školu pozemního vojska. Absolvoval postgraduální studium v Brně a pak i v Británii. Armádní generál, bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR, bývalý předseda vojenského výboru NATO Petr Pavel. kandiduje na prezidenta jako občanský kandidát. Kontroverze v médiích budí během kampaně zejména jeho minulost v komunistické armádě. Voliče se snaží získat sloganem Vrátit Česku řád a klid.

Co vás služba v armádě naučila a na co byste nejradši zapomněl?

Naučila mě to, že služba v armádě přes všechny na první pohled nedostatky, které s sebou nese – ať už je to riziko, nebo nutnost poslouchat, smiřovat se s pravidly –, tak přináší člověku, který je takto nastaven, obrovskou škálu příležitostí, které jsem si pro sebe přeložil jako privilegium.

Čtěte také

Privilegium dostat se ke zkušenostem, ke kterým se běžný člověk nemá šanci dostat. Ať už jsou to hraniční zkušenosti někde v konfliktech, nebo ty, které vás přivedou do královských paláců, případně do supertajných zařízení nebo k informacím, které se běžně ke smrtelníkům nedostávají.

Já jsem se na to vždycky snažil dívat spíš z téhle pozitivní stránky.

A na co byste nejradši zapomněl?

A to, co mi vzala? No, tak vzala mi určitě podstatnou část soukromých zájmů, rodinného života, protože ten na to asi trpí nejvíc. A asi třeba taky možnost dělat něco jiného. Ale na druhou stranu já jsem nikdy nebyl ten typ, který by se vracel zpátky a litoval toho, co udělal. Možná jsem spíš litoval toho, co jsem neudělal.

Prezident republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil. To ale neznamená, že v případě války vede vojsko do boje, když to hodně zjednoduším. Jak vy vnímáte tuto roli?

Já ji vnímám opravdu spíš jako symbolickou, protože vrchní velitel má ty pravomoci hodně omezené. Asi ta nejviditelnější je, že jmenuje do funkce náčelníka generálního štábu. Potom ale schvaluje základní řády, případně uděluje čestné názvy a bojové prapory.

Chápu, že Michael Kocáb nedokáže s tím, jak on vnímal realitu, vstřebat to, že někdo mohl být tak naivní a nemusel mít takový rozhled.
Petr Pavel

Ale myslím si, že důležité je to, že vrchní velitel se může z titulu své funkce účastnit zasedání Bezpečnostní rady státu, vlády, která je ze zákona odpovědná za vedení obrany. A navíc je také reprezentantem státu navenek a reprezentuje Českou republiku například i v NATO jako orgánu kolektivní obrany, kterému jsme svěřili podstatnou část naší vnější bezpečnosti do rukou.

Prezident jako náš zástupce při summitech NATO, tam má rozhodující slovo. Takže myslím, že to je poměrně zásadní pravomoc.

Generál Petr Pavel během rozhovoru s Janem Pokorným v kavárně Dejvického divadla

Kandidujete na hlavu státu v době pokračující agrese Ruska na Ukrajinu? Určitě to téma sledujete. Francouzský prezident Macron nedávno řekl, že by Západ měl zvážit, jak se postaví k ruským požadavkům. O čem to svědčí podle vás?

Myslím, že Francie i Německo se tradičně snaží hledat cesty, jak uspořádat vztahy s Ruskem i po konfliktu na Ukrajině. Na jednu stranu to samozřejmě může působit jako narušování jednoty Západu ve vztahu k Rusku. Na druhou stranu je to odrazem určitého pragmatického pohledu na věc, že Rusko tady bude i nadále. A ať už bude jakékoli, tak bude součástí minimálně tedy regionální politiky.

Kdo se tehdy staral o politiku? Když si vzpomenu, kolik nám bylo a viděli jsme, že věci jsou dány, že nemá smysl se o ně starat...
Petr Pavel

Přesto ale i ze svojí zkušenosti si myslím, že teď je předčasné hovořit o jakýchkoli garancích Rusku. Protože Rusko musí primárně ukázat vůli k nějakému mírovému řešení. A zatím se prezident Putin ani náznakem nevyjádřil, že by chtěl konflikt ukončit, a pokud ano, tak jenom za jeho podmínek. To si myslím není situace, kdy bychom se měli bavit o tom, jaké my poskytneme záruky Rusku.

Vy musíte často odpovídat na otázku vašeho předlistopadového členství v KSČ a vůbec působení v tehdejší armádě. Říkáte, že jste neměl dost informací a zkušeností, abyste vyhodnotil zločinnost tehdejšího režimu, a dnes víte, že to byla chyba. Otázka zní, proč jste si líp nepřipravil komunikaci tohoto tématu?

Tu komunikaci jsem si nijak nepřipravoval. Já jsem se prostě jenom snažil odpovídat upřímně na to, jak jsem to tehdy cítil.

Včera jsem si to uvědomil znova, když jsem jenom na chvilku koukal na TV Barrandov, kde Jaromír Soukup s Michaelem Kocábem zpovídali Miloše Vystrčila. A Michael Kocáb je samozřejmě velice razantně orientován proti jakékoli šanci bývalého komunisty uspět v prezidentské volbě. A já jsem si uvědomil, že to vlastně chápu.

Protože Michael Kocáb nedokáže s tím, jak on vnímal realitu i tehdy, vstřebat to, že někdo mohl být tak naivní a nemusel mít takový rozhled. Že nevnímal, že to prostě bylo špatně. Protože si nedokáže představit, že někdo byl vychováván úplně v jiném kontextu a navíc se možná ani o politiku nestaral.

Čtěte také

Protože tehdy – kdo se tehdy staral o politiku? Když si vzpomenu na to, kolik nám bylo a viděli jsme, že věci jsou dány, že ani nemá smysl se o ně nějak moc starat, tak jsme se spíš zajímali o to, co nás bavilo, než o to, jaká ta politika je. A informací opravdu nebylo tolik, abychom si mohli udělat nějaký jiný, alternativní názor.

A jestli už jsme něco vnímali negativně, tak já jsem to aspoň vnímal tak, že to, co se mně zdálo jako špatné – ať už to bylo pokrytectví, povrchnost, případně některá omezení, která z toho plynula –, tak jsem je vnímal spíš jako selhání jednotlivců než jako selhání systému, režimu. A z dnešního pohledu samozřejmě naivně jsem si říkal, že když tam budou vstupovat lidi, kteří jsou slušní, a když se budou chovat slušně, tak se to celé může nakonec se změnit v to, že to bude slušné.

To bylo naivní, přiznávám, ale rozhodně se nemíním omlouvat za něco, co jsem nevnímal jako morální selhání. Protože já jsem to tehdy rozhodně nevnímal tak, že si tím chci nějak polepšit, že se budu mít líp. Protože jsem se snažil nastoupit k útvaru, kde byl nejnáročnější výcvik v celé armádě, kde mě čekala jenom zodpovědnost a spousta práce. To přece nebyla žádná úleva.

Server Hlídací pes píše, že jste terčem největšího počtu e-mailů, které nemají moc dobrou pověst. Vy to cítíte?

Snažím se to nevnímat. Samozřejmě nechci žít úplně ve vzduchoprázdnu, takže pokud je nějaká negativní odezva, tak se snažím ji alespoň monitorovat. Člověk by měl mít zpětnou vazbu, nejenom tu pozitivní. Ale netrápím se tím.

Píší, že jste nejčastějším terčem takzvaných řetězových e-mailů. Dá se proti tomu nějak bojovat?

No, možná dá, ale já se tím nemíním zabývat a ztrácet tím čas a energii, protože to bych asi potom musel uvažovat vůbec o odchodu z celého veřejného života.

Je to asi přirozená věc, protože já jsem asi kandidát, který bude u některých lidí budit kontroverze. U některých možná kvůli minulosti, ale u mnohých a to bych řekl, že bude většina je to spíš ta přítomnost.

Protože jim asi vadí to, že by tady mohlo být někdo, kdo opravdu není svázán se zájmovou skupinou. Kdo by nedej bože opravdu chtěl prosazovat, aby pravidla platila pro všechny stejně. A kdo by třeba chtěl, abychom skutečně zapomněli na nějaké iluze o mostu mezi Východem a Západem, a snažil by se, abychom byli tentokrát už jednou pro vždy součástí toho, co můžeme nazývat kulturní a politický Západ.

Co si Petr Pavel myslí o odstraňování pomníků? Jak by naložil s přízní voličů, kdyby v souboji o prezidentské křeslo neuspěl? A jaký recept má na environmentální žal? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Jan Pokorný , and

Související

Čekání na prezidenta

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.