Československo je známá značka od Laosu po Kanadu. Kde všude narazíte na českou stopu?
V pátek jsme si připomněli 104. výročí vzniku Československa. Co Česko, respektive Československo dalo světu? A ve kterých zemích vás může překvapit čeština? Speciální vydání Zápisníku zahraničních zpravodajů věnované výročí vzniku samostatného Československa se ohlíží za českou stopou ve světě, tak jak ji na mikrofon na svých cestách zachytili naši zahraniční zpravodajové. Kde všude zakopli o češtinu třeba Jaromír Marek a Štěpán Macháček? Poslechněte si rozhovor.
Čtěte také
Zpravodaj ve Spojených státech Jan Kaliba byl před čtyřmi lety na oslavách 100 let od uzavření Pittsburské dohody, dokumentu důležitého pro vznik společného státu Čechů a Slováků. V Pittsburghu se tehdy sešli mimo jiné potomci jeho signatářů. A mezi nimi jeden, co si upomínku na události z května 1918 nese celý život ve svém jméně – Masaryk.
„MUDr. Prague“
Na české stopy narazíte ale i v mnohem méně pravděpodobných destinacích, jako je třeba asijský Laos. V 70. a 80. letech totiž v tehdejším Československu studovala řada Laosanů, kteří na to vzpomínají dodnes. Před deseti lety se s nimi v laoském hlavním městě Vientiene setkal zpravodaj Jaromír Marek.
„Československo bylo jednou z mála zemí tehdejšího sovětského ‚tábora míru‘, které tam byly schopné vyvážet technologie nebo zboží,“ vysvětluje, proč je pojem Československo v jihovýchodní Asii stále známý. Narazit v dnešním Laosu na někoho, komu nezní povědomě jen název někdejšího státu, ale i čeština jako taková, už je složitější.
Čtěte také
Studentů z takzvaných rozvojových zemí studovalo v tehdejším Československu sice hodně, ale dnes jsou to už sedmdesátníci nebo i starší. Většina z těch, se kterými se Jaromír Marek na svých cestách setkal, byla po svém návratu do vlasti úspěšná a na svá studia v Česku nebo na Slovensku rádi vzpomínali.
„Letmo se mi vybavuje třeba lékař v Barmě, který měl na cedulce u své ordinace hrdě před jménem ‚MUDr. (Prague)‘, aby dal najevo, že studoval v Československu, nikoli tedy v Barmě, respektive Myanmaru,“ usmívá se zpravodaj.
České překvapení na egyptských pultech
Na češtinu dodnes narazíte díky někdejším zahraničním studentům třeba také v Afghánistánu, Mongolsku nebo Egyptě. V tamní metropoli Káhiře dokonce deset let učil bohemistiku současný blízkovýchodní zpravodaj Štěpán Macháček. „Zájem o češtinu je tam obrovský. Je to možná po Vídni úplně největší bohemistika na světě, která existuje,“ poznamenává.
Čtěte také
„Nedávno jsem mluvil s novým velvyslancem v Káhiře, s panem Ivanem Juklem, a ten byl úplně vyřízený z toho, že v egyptských knihkupectvích viděl arabské překlady současné české literatury včetně Kateřiny Tučkové, Petry Hůlové nebo Martina Vopěnky. A to je právě práce zdejších bohemistů,“ dodává.
Československé a české školy vystudovaly také stovky Súdánců. V Chartúmu se dodnes rádi scházejí a vzpomínají na svá studentská léta v srdci Evropy i na sametovou revoluci před třiceti lety. Štěpán Macháček s nimi natáčel před třemi lety, kdy Súdánci v sérii demonstrací požadovali rychlý přechod k civilní vládě.
Auta, zbraně, tramvaje
České výhonky nezanechal daleko za hranicemi ovšem pouze jazyk. Narazíte tu stále také na některé československé výrobky, jako jsou dopravní prostředky, zbraně nebo čerpadla, které i po letech svým majitelům stále dobře slouží.
Čtěte také
„Stěhovali jsme se v Káhiře do nového bytu a kousek za rohem byl jakýsi překupník veteránů. A ten tam měl postavenou krásnou starou škodovku 1101, které se tuším říkalo Tudor,“ vzpomíná Štěpán Macháček. V Turecku narazil zase na tradici, kterou po sobě zanechala slavná československá značka JAWA, oblíbená mimo jiné také v Indii.
Uznání doma i ve světě si vydobyla také československá značka Tatra, a to nejen svými legendárními nákladními automobily. Na tramvaje, které pod touto značkou vyráběla někdejší ČKD, jste mohli narazit skoro v celé východní Evropě – a dokonce i v Berlíně. Stejně jako tamní zpravodaj Václav Jabůrek.
Čtěte také
Kultura bez hranic
Další oblastí, která hrdě nese českou vlajku za hranicemi, je kultura. Například v Německu nebo třeba v Norsku k Vánocům neodmyslitelně patří Popelka s Libuší Šafránkovou. V literatuře je českou devizou třeba Milan Kundera.
A jednu hudební stopu úplně náhodou našla spolupracovnice Českého rozhlasu Marie Sýkorová v archivech v kanadském hlavním městě Ottawě. Objevila tam záznamy rozhovoru se slavným českým dirigentem Karlem Ančerlem.
Související
-
TGM v Americe: Kořeny zapustil dávno před rokem 1918 – a jeho odkaz tu žije dodnes
V novém seriálu putujeme po stopách Tomáše Garrigua Masaryka ve Spojených státech.
-
Úžasný objev: kanadský archiv vydal osobní vzpomínky dirigenta Karla Ančerla
Marie Sýkorová v archivech v kanadské Ottawě objevila záznamy rozhovoru s českým dirigentem Karlem Ančerlem. Mluvil v něm o rodných Tučapech i o deportaci do Osvětimi.
-
Barokní zámek Moritzburg připomíná Popelku. Lidé ji tam stále hledají spíš než historii
Na film Tři oříšky pro Popelku se o Vánocích dívají děti z celého Německa. A v Německu je také místo, které je s láskou k Popelce neodmyslitelně spojené.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
