Úžasný objev: kanadský archiv vydal osobní vzpomínky dirigenta Karla Ančerla
Už se vám asi stalo, že něco hledáte a najdete něco úplně jiného. A možná i něco jedinečného. To se stalo spolupracovnici Radiožurnálu Marii Sýkorové. V archivech v kanadském hlavním městě Ottawě čirou náhodou objevila záznamy rozhovoru se slavným českým dirigentem Karlem Ančerlem. A nebyl to ledajaký rozhovor. Maestro Ančerl v něm mluvil třeba o rodných jihočeských Tučapech, ale i o deportaci do Osvětimi.
Kanadské archivy sídlí ve velké budově plné hal, sálů. Najdeme tady samozřejmě badatelny, místnosti s technickým vybavením, kanceláře a kilometry chodeb převážně z mramoru.
Pravidla archivu
Paní na recepci si zaznamenává můj příchod a popisuje mi provozní pravidla. Mezi ně patří i výhradní používání tužky. Propisky jsou v archivech zakázané. Podává mi igelitovou tašku. Do badatelny totiž smím jen s tou jejich, svou vlastní mít nesmím.
Ve speciálních archivních sbírkách mě má na starosti paní Lynn. Kromě psaných dokumentů mám přístup i k těm zvukovým. Právě v nich jsem objevila desítku krátkých záznamů, které nebyly nijak popsané, jen očíslované.
Svědectví slavného dirigenta
Po několika vteřinách mi ale došlo, že na nich mluví slavný český dirigent Karel Ančerl: „Narodil jsem se v malé vesničce na jihu Čech, v překrásné zemi. Na základní škole jsem také začal hrát na housle. Bylo mi tak šest let a byly to moje první housle. Někdy v té době se začala moje kariéra,“ zní z nahrávky.
Čtěte také
Karel Ančerl mluví nejen o práci pro Československý rozhlas ve třicátých letech, ale také o tragickém osudu své rodiny, která zahynula v Osvětimi. Jen jemu se podařilo přežít a vrátit se do Prahy. A po několika měsících začal opět dirigovat.
„Prací v České filharmonii začalo jedno z nejšťastnějších období v mém životě, a tak jsem v roce 1950 začal pracovat s Českou filharmonií a zůstal jsem tam osmnáct let.“
Dokument o poválečném Československu
To je ale jen malá část archivních záznamů. Karel Ančerl emigroval do Kanady v roce 1968. Rozhovor, který poskytl v roce 1972 kanadskému rozhlasu, byl určený severoamerickému publiku.
S rešeršemi jsem ale pro dnešek musela skončit. Budova Národní knihovny a archivů se ve čtyři hodiny zavírá. Kdo by ale čekal, že i tady najdeme kus české historie.
Mohlo by vás zajímat
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
‚Projevil určitou míru polepšení.‘ Soud ve verdiktu vysvětluje, proč Feriho propustil z vězení
-
Rusko může na NATO zaútočit v roce 2029. Připravujeme ozbrojené složky i IT systémy, říká německý generál
-
Netuka: 20 pilulek pro longevity? Mozku pomáhají základní věci: spánek, sport, učení i sociální interakce
-
Slovensko-maďarské vztahy jsou tak špatné, že se už mohou jen zlepšovat, říká hungarista Blažek
