Archiv ještě skrývá spoustu skvostných věcí, čeká nás řada překvapení, láká šéfka rozhlasového archivu k poslechu nového rádia Pohoda

Když se řekne archiv Českého rozhlasu, tak si asi všichni představí nahrávky, staré pásky… Málokdo ale ví, že mezi písemnostmi jsou i veliké skvosty.

Čtěte také

Stanice Český rozhlas Pohoda zahájila vysílání

Je toho hodně, čím se můžeme chlubit. Nejcennější z obecného hlediska jsou pamětní knihy Radiožurnálu, kam se od počátku zapisovali významní hosté. Je tam třeba i podpis prezidenta Edvarda Beneše s chotí na jedné stránce.

Najdeme tu ale kromě vzácných podpisů i rukopisy slavných lidí?

Ty jsou digitalizované. Máme rukopisy Karla Čapka, dalších několik jeho přednášek je ve strojopisu, ale s rukopisnými poznámkami. Máme rukopisy hudebních partitur významných skladatelů, jako je Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk… Pak těch autorů pochopitelně přibývá.

Archiv Českého rozhlasu|foto:Jan Kolář

Jak se vlastně nahrávky nebo dokumenty do archivu dostávaly?

Ze začátku většina vysílání šla na živo, s rozhlasovým záznamem se začalo podstatně později – na začátku 30. let, kdy se používaly běžně fólie pro nahrávání. Do té doby se využívaly gramofonové desky. Takže jedna z cest byla, že Radiožurnál nakupoval gramofonové desky, které zařazoval do vysílání.

Čtěte také

Objevený záznam prezidenta Masaryka: ‚Řemeslné politikaření nestačí.‘ Poslechněte si projev z 28. října 1931

Původní rozhlasové nahrávky jsou až z konce 20. let, kdy se začala vyvíjet záznamová technika tak, aby to umožňovala. Ve 30. letech pak nahrávek přibývalo. Úplně první zvuková nahrávka, která byla určena pro archiv, byly dva projevy prezidenta republiky Tomáše Garrigua Masaryka z 27. října 1928. Jeden projev byl k dětem, druhý k 10. výročí republiky.

Z archivu Českého rozhlasu se také rozběhnou některé záznamy, které posluchači mohou slyšet na nové stanici Pohoda. Proč se nevyhodí staré analogové pásy?

Je to taková pojistka. I když digitální záznamy jsou několikrát jištěné, tak se může stát cokoliv. Druhý důvod je, že tam narazíme na různé lupance. Těch 40, 50 let se zdigitalizovalo během dvou let a nebylo možné, aby to někdo celé poslouchal. A v momentě, kdy kdokoliv narazí na závadu, tak se z těch pásků dokument digitalizuje znovu.