Posledních pár měsíců hranatých tramvají Tatra. Ze západního Berlína vymizely, ve východním dosluhují

„Zvoní hrozně hlasitě – a taky je to potřeba. Řidiči aut rádi vjíždí do cesty a nechtějí tramvaje pouštět. Je to úplně jiné než v Česku, kde mají skoro vždycky přednost,“ říká Hartmut Gröschke v kabině Tatry KT4, hranaté československé tramvaje, která po Berlíně dodnes jezdí.

Skvělá pověst českých strojů

„Mezi řidiči má pořád skvělou pověst, ostatně jako všechny vozy z Česka. Jsou spolehlivé, bytelné a navíc ty novější stroje – řeknu to trošku ošklivě – to jsou takové pojízdné počítače. Tam stačí menší porucha elektroniky nebo špatně zapadlá vločka sněhu, a hned se jede hůř,“ všímá si.

Pan Gröschke vede sdružení, které pečuje o berlínské historické tramvaje. Sídlí v depu na předměstí Köpenick a Tatry má hned dvě. Ještě v původních barvách. Jednu červenobílou a druhou béžovo-oranžovou.

„Při historických projížďkách se o ně cestující málem perou. K Tatrám je to táhne mnohem víc než třeba ke sto let starým vozům. Je to pro ně kus dětství a jiné tramvaje pořádně neznají,“ vysvětluje.

Tramvaje připomínají historii

Starší stroje přitom mají dost pohnutý příběh a mimo jiné připomínají, jak to ve městě dřív chodilo: „Třeba tenhle vůz jezdil v Charlottenburgu přes náměstí Richarda Wagnera. Je to ročník 1929, předválečná konstrukce…“

Čtvrť Charlottenburg je na západě města a po tramvajových kolejích tam není ani stopy. Zmizely už koncem šedesátých let. „V západní části města zažívali hospodářský růst a mít vlastní auto byla součást životního stylu. Lidé z východu si to samozřejmě nemohli dovolit. Na objednaný trabant se muselo čekat až osmnáct let, než vám ho dodali. Takže jsme byli odkázaní na spolehlivou hromadnou dopravu,“ popisuje pan Gröschke.

Zato na západě si řidiči stěžovali, jak jim tramvaje překáží v cestě a namísto kolejí by se měla raději postavit parkoviště. I proto se jejich konec tak oslavoval,“ vysvětluje mi. Nechybělo moc a podobný krok tehdy udělalo i východní Německo.

Přežily díky ropné krizi a ještě zůstanou

Podle pana Gröschkeho se už s tramvajemi málem rozloučilo: „Ještě když byla ropa prakticky bezcenná, přibližně na konci šedesátých let, se NDR rozhodla, že západ napodobí. Třeba náměstí Alexanderplatz bylo původně klíčový uzel, kde se křížily tramvaje z celého města, a naráz se kompletně vyklidilo. Pak ale přišla ropná krize a z plánů rychle sešlo. Východ se pak ještě rád vrátil k tramvajím, protože proud mohl snadno vyrábět ze svého hnědého uhlí,“ uzavírá.

Právě kvůli ropné krizi pak východní Berlín koupil Tatry. Letos v únoru se měly nadobro stáhnout z provozu, nakonec v něm ale ještě na pár měsíců zůstanou.