Bombardér jako člen královské rodiny, stíhačky jako koňský doprovod. Setkání Trump-Putin má paralely ve středověku, říká student historie

Pozvali jsme vás, protože se zabýváte středověkem a říkáte, že soudobá setkání vrcholných politiků, státníků mají paralelu už ve středověké době, kdy se setkávali panovníci. Zaměřujete se na dobu lucemburskou, na zahraniční politiku Jana a Karla IV. Proč zrovna tito dva?

Čtěte také

Miloš Sýkora se stal hrdinou díky legendě a na Němce se zapomíná. Ukazujeme lidské příběhy, říká historik Chlebec z Ostravského muzea

K tomu období mě přivedla moje školitelka a vedoucí práce, paní profesorka Lenka Bobková. Z lucemburské epochy nám obecně zůstává více dochovaných pramenů. Už se jedná o novější dobu, než je raný středověk, který nabízí méně pramenů. A zároveň Jan Lucemburský a Karel IV. jsou oba velké politické osobnosti své doby, takže je z čeho čerpat.

Diplomovou práci jste psal na téma role a významu panovnických setkání ve vládní koncepci krále Jana a císaře Karla IV. Jakou měli vládní koncepci?

Diplomovou práci ještě píšu, takže to teprve bude odhaleno. Ale můžeme vidět, že Jan Lucemburský je ve své době často kritizován třeba i svými kronikáři, že to je král cizinec. Je kolem něj takový mýtus, že nepobýval v českých zemích a neustále někam jezdil.

Opravdu byl velmi schopný v zahraniční politice a hodně pro české království vykonal, ačkoli nebyl tolik na domácím poli, které trochu přenechal šlechtě, která už rozpínala, řekněme, své mocenské hnáty. Nebyl tím doma tolik vidět, ale můžeme říci, že v zahraničí vykonal poměrně velké věci a že byl velmi respektovaný. 

Každý se chce ukázat

A když to máte takto nastudované, tak pokud jste sledoval z pátku na sobotu setkání Putina s Trumpem na Aljašce, co se vám linulo hlavou?

Jako je dnes a denně sledováno, jestli si podali ruce, jestli se objali nebo co si řekli nějací vysocí představitelé, tak mě zajímalo, co v tom středověku. Takže když se setkal Trump s Putinem na Aljašce, hned jsem tam viděl paralely. Říkal jsem si: „No jasně, tak to je pořád stejné.“

Dřív se posílal koňský doprovod, dneska se pošlou stíhačky.

Když tam přiletěly stíhačky, říkal jsem si, že dřív se posílal koňský doprovod, a dneska se pošlou stíhačky. A na doprovodu samozřejmě záleželo. Když přijel panovník za nějakým jiným panovníkem, slušnost hostitele byla už od hranic vyslat doprovod. A když byl třeba na koních, byl velmi hezky oděn nebo tam třeba byl přítomen člen královské rodiny, který už vítal hosta v té zemi, tak to také něco značilo.

Takže když tam teď vidím nejnovější stíhačky F-22 Raptor, F-35 a pak tam přiletí ještě neviditelný stealth bombardér B-2, říkám si, že to je ten člen královské rodiny. Jsme pořád stejní, pořád se chce každý ukázat. A tady můžeme říci, že z pohledu hostitele to Donald Trump splnil s grácií, že prakticky vyslal doprovod a člena královské rodiny.

Čtěte také

Ten druhý Moravec, František. Inicioval Anthropoid i činnost odboje v Británii, připomíná vojenský historik Tomek

Když už jsme, Vojtěchu, u těch paralel, tak dnes se sejdou v Bílém domě s americkým prezidentem Ursula von der Leyenová, francouzský prezident Macron, německý kancléř Merz, italská premiérka Giorgia Meloniová, finský prezident Alexander Stubb, britský premiér Starmer, šéf NATO Mark Rutte. I v tom byste našel paralelu v historii?

Tak to už by bylo těžší. Tyto summity máme i ve středověku, ve své bakalářské práci jsem se jedním přímo zabýval. Je to tzv. kongres v Krakově z roku 1364. Není moc známý, protože ho spíš řeší polská historiografie a my Češi ho, přestože tam byl Karel IV., vůbec neřešíme. Snažil jsem se poukázat na to, že proběhl.

Řekl bych, že to je asi nějaká paralela, protože jsem zatím ve svém bádání nenašel setkání, kde by bylo více králů najednou. Na kongresu v Krakově byla taky taková až exotická směsice složení, máme tam různé funkcionáře ze všech koutů světa.

Měli jsme tam Karla IV. jakožto císaře a českého krále, kterého tam pozval polský král Kazimír, byl tam uherský král Ludvík, a všichni byli ještě vzájemně příbuzensky spjati. Do toho tam jako speciální host byl kyperský král Petr I. Takže tam máme čtyři krále z různých koutů tehdejší Evropy. To bych řekl, že je tou směsicí hostů asi nejbližší paralela. 

Jak to bývalo s iniciativou vedoucí k setkání? Kdo zpravidla začínal? Dá se to nějak vysledovat?

Čtěte také

T. G. Masaryk si byl vědomý své úrovně a nebral si servítky, připomíná historička. Blíží se otevření obálky s jeho posledními slovy

Aby vůbec mohlo dojít k nějakému setkání, musí být navázány diplomatické styky. Protože ve středověku nemáme žádný systém trvalých ambasád – nejblíže tomu byl papež a jeho síť legátů nebo italské městské republiky –, tak když chcete oslovit nějakého jiného panovníka, nějakou protistranu, musíte vyslat poselstvo. A opět – pokud vám na tom záleží, vyšlete početné poselstvo, velmi dobře oděno, nejlépe s dary a tak dále.

Když se vrátíme k paralele s Aljaškou, Steve Witkoff už na počátku srpna přijel do Moskvy za Vladimirem Putinem. Nevíme, jak byl při tom setkání oděn nebo jestli přinesl dary, ale tam už můžeme počítat s tím, že byl předán nějaký návrh, nějaká možná pozvánka od Donalda Trumpa. Nějaká iniciativa vždycky musí být z jedné strany. A když jsou navázány diplomatické styky, tak se představitelé mohou dohodnout, že se setkají.

Orel pro Putina

Pak přijede průvod a víme i z filmů, že jdou před panovníkem třeba dva, kteří nesou truhlu s dary panovníkovi, jehož navštěvují. Původně to vypadalo, že Donald Trump neměl připravený žádný dárek pro Vladimira Putina. Až pozoruhodná a kuriózní situace, kdy se v tiskárně hotelu nedaleko základny na Aljašce, kde se konalo setkání Trump-Putin, našly papíry s podrobnostmi k tomu setkání, odhalila, že měl připraveného orla bělohlavého, tedy symbol Spojených států amerických. Samozřejmě ne živého.

Ano, stolní šošku. Nevíme, jestli ji předal, nebo ne, ale i tady se tedy chystalo předání daru. Samozřejmě nevíme, jestli jsou ty dokumenty, co se našly v Anchorage, pravdivé, ale pokud bychom brali, že ano, tak je to dost možné.

Čtěte také

Na šumavské Zlaté stezce bylo nejvíce rušno po skončení husitských válek, vypráví historik Zdeněk Svoboda

Dary se opravdu velmi proměňují a ve středověku se často dávají zlaté nádoby, zlaté konvice nebo třeba kůň. Případně když to byl hodně vřelý vztah, tak si ti panovníci třeba mohli navzájem vyměnit prsteny. A Jan Lucemburský například dostal od jednoho italského města lva, ty dary byly různé. Když byl lev, může být asi i orel bělohlavý, respektive jeho soška.

Vím, že třeba Vladimir Putin dostal od Japonska před lety – už to bude více než deset let – psa. Takže dary stále mají nějaký význam. Asi už ne takový, že byste chtěli ocenit někoho tím, že mu dáte sto zlaťáků nebo zlatou konvici, spíš se asi dává do popředí národní symbol. Myslím, že třeba v Jižní Koreji uvařili Trumpovi ze 360 let staré sojové omáčky. Dáte tam zkrátka národní symboliku, a tím hosta buď pohostíte, nebo mu to darujete.

Jak ve středověku vypadala informovanost? Kdo plnil funkci dnešních novinářů? A má setkání mezi čtyřma očima historickou paralelu? Poslechněte si celý rozhovor.