V pizzerii chci dostat klasickou pizzu a ve francouzském bistru šneky, přeje si Pavel Maurer

K francouzské gastronomii patří také víno
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy K francouzské gastronomii patří také víno

Jako jsou pro Italy klasikou pizza a špagety, pro Francouze je to auberge a víno. Jaké bylo překvapení Pavla Maurera, když ho v tradiční francouzské restauraci přivítaly orientální vůně krevet a pak choy. Jak moc globalizace poznamenala podobu místních kuchyní?

Před týdnem jsem si objednal večeři v jedné malé francouzské vesničce ve slavném kraji Beaujolais. Říkal jsem si, že když se podnik s malým penzionem jmenuje Auberge, tak to bude typické, obyčejné lokální jídlo, co si dávají místní vinaři a zemědělci. Čekal jsem obvyklé domácí klobásky, kohoutka na víně, nadívané vepřové nožičky, domácí sýry a víno, co roste na kopcích všude kolem.

Dveře lidového hostince mi ale otevřel usměvavý Vietnamec s perfektní angličtinou a francouzským přízvukem. Jídelní lístek obsahoval krevety, pak choy, různé nudle a nabídku thajské, čínské a vietnamské kuchyně. Ne snad, že bych je neměl rád, ale kvůli těmto specialitkám jsem do Auberge určitě nepřijel.

Výraz auberge je stejný, jako když Ital řekne, že jde do pizzerie nebo trattorie, když Němec zavítá do winestube, Slovák do koliby nebo Čech do hospody: je celkem dost jasné, co se tam asi bude gastronomicky odehrávat.

Bohužel, globalizace tyto specifické nuance systematicky pohlcuje a ničí. Slovo auberge je pro mne jednoznačným synonymem francouzského vesnického hostince spíše rustikálního typu. Ale rozhodně francouzského, žádné zahraniční cizí gastronomické vlivy by tam neměly být.

Jenže vše se mění. A tak si vybavuji další podniky u nás i ve světě, kde Bosňáci vaří italskou kuchyni, Marokánci a Senegalci tvoří velkou část personálu pařížských vybraných podniků a u nás zase Ukrajinci, Bulhaři nebo Vietnamci připravují jídla v restauracích jakéhokoli kulinárního zaměření.

Oni ti různí „gastarbeiteři“, „zahraniční pracující migranti“ totiž vaří dost dobře, o tom žádná, navíc moc neremcají, neřeší odbory a jsou lacinější než domácí pracovní síla. Takže pro zaměstnavatele představují mnoho výhod. Tak je tomu nejen u nás, ale vlastně v celém tzv. západním světě.

Gastro gastarbeiter

Já osobně nemám výhrady k žádné národnosti, neznervózňuje mne ani barva pleti, a pokud se lidé chovají slušně, nemám s nikým problém, ale jen si dovolím zbožně přát, abych v pizzerii dostal klasickou neapolskou pizzu, ve francouzském bistru šneky po burgundsku a v indické restauraci pikantní kuře tikka masala. Nic víc mi pak nebude chybět ke štěstí. 

Byť miluji pálivou kuchyni, nechci žádná asijská překvapení v kraji Beaujolais, zvlášť když vstoupím do typického francouzského hostince zvaného auberge, kde, bohužel, jediné autentické zbylo vlastně jejich slavné víno. A to je mi opravdu trochu málo.