Naučme se jíst střídmě. Bez ohledu na koronavirus, radí Pavel Maurer

V rezervách prý máme například mražené maso, masové konzervy, obilí, máslo, sýry, sušené mléko, cukr nebo sůl. Kromě státních rezerv máme ale také napěchované sklady supermarketů, které by určitě v případě potřeby pokryly první nápor, než by se zase obnovilo zásobování. 

Čtěte také

Psycholog: Panika v souvislosti s koronavirem je iracionální. Sledujte hlavně vyjádření lékařů

Jen pro vaši představu – předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr uvedl pro Novinky.cz, že obilí máme na 15 dní a třeba zásoby ropy a ropných produktů máme na 84 dní. Ropa sice není moc k jídlu, ale chápu, že doprava a zásobování musí fungovat. 

A tak se mi nedivte, že jsem po té zprávě začal doma bloumat po kuchyni a namátkou kontrolovat, kolik toho máme ve špajzce a v lednici, kdyby náhodou začalo jít takzvaně „z tlustejch do tenkejch“. Myslím, že bychom při střídmém stravování vydrželi asi tak 3 až 5 dnů. Já už toho moc nesním, moje žena také ne a spíše by záleželo na tom, jaký hlad by měl náš domácí teenager, který je stále ve vývinu. A on má hlad prakticky pořád. 

Tak jsem si jen tak přes prsty spočítal, že pokud bychom se v rámci surovinové krize doma uskrovnili, snad by se dal vydržet týden a možná i víc. Konečně – ono malé zhubnutí vůbec ničemu neškodí. Naopak, někteří lékaři tvrdí, že našemu zdraví lehká podvýživa prospívá rozhodně víc než obezita. A obézních lidí je na světě přes 2 miliardy. 

Umíme se uskrovnit?

Nejpodstatnější totiž je, že člověk vydrží bez jídla docela dlouho, ale tlak okolí, panika a podobné stresy jsou nesmyslné a deprimující. Můj názor je, že naučit se jíst střídmě bychom měli automaticky a možná i povinně. Krize, nekrize, vir, nevir.

Jenže my své nebohé žaludky často zbytečně zaměstnáváme nejen normálním jídlem, nutným k životu, ale také různými nadbytečnými pochutinami, sladkostmi, slanými čipsy, koncentráty, takzvanými energetickými nápoji a nadměrnou konzumací vůbec. Nejsme zvyklí mít hlad. I proto se zbytečně bojíme! 

Zdůrazňuji, že zbytečně. My si prostě jen nedokážeme představit nedostatek potravin nebo že se nebudeme moci přejídat k prasknutí, byť dobře víme, že to vlastně není nutné ani zdravé. My si nedokážeme a nechceme představit situaci, jakou naši pradědové a prapraprababičky museli řešit ve svém životě každou chvíli!