Udržitelnost ve sportu? Lidé o to stojí, ale v Česku a na Slovensku jsme stále na začátku, říká koordinátorka projektu Sport bez odpadu

Jak si mám představit takovou odpadovou analýzu, kterou jste dělali? Jak probíhá?

Čtěte také

Za protektorátu fotbal zaznamenal rozvoj jako nikdy předtím, popisuje sportovní publicista

Ty odpadové analýzy v podstatě probíhají celkem banálně, dalo by se říct, ale je za tím samozřejmě spoustu práce. Máme tým lidí, spolupracujeme jako Nadace Tipsport na tomto projektu s INCIEN, Institutem cirkulární ekonomiky. Normálně na stadion před zápasem musí přijít fyzicky několik lidí. Oběhnou celý stadion, podívají se, kde jsou umístěné koše, prohlédnou samozřejmě celé zázemí, protože to není jen o tribunách, je to i o kancelářích, je to i o VIP zóně a tak dále. Zmapují celý ten prostor a po samotném zápase, když odejdou fanoušci, se jednoduše začnou hrabat v odpadcích. (směje se)

Komplexní problém

Ale ono asi nejde jenom o fotbal a o stadiony. 

Nejde, ale někde začít musíte. A samozřejmě, jak už jsem zmínila, celá ta ekologická zátěž sportovních akcí je komplexní problém – počínaje dopravou, spotřebou elektřiny, stravovacími službami, ubytovacími službami a tak dále. Vybrali jsme si ty odpady, protože je to toho nevyhnutelná součást a zároveň věc, kterou je nejjednodušší začít, protože jdete vlastně odspodu.

Když ani nerecyklujeme na stadionech – recykluje už v podstatě každá domácnost v ČR –, tak potom nemůžeme řešit další věci, jako jsou solární panely. Protože se nám zdálo – a potvrzuje to bohužel i tento náš projekt –, že jsme stále na začátku v našich geografických podmínkách jak České republice, tak na Slovensku, tak jsme se rozhodli, že začneme těmi odpadky.

A stojí o to lidé vůbec? Myslím to tak, jestli víme, že se fanoušci chtějí chovat ekologičtěji.

Lidé o to stojí velmi. Ti, kterých se to potom týká, jako jsou sportovní manažeři a tak dále, o tom nevědí, že o to lidé stojí. Ale máme k dispozici mnoho průzkumů, které jednoznačně říkají, že občané všeobecně v České republice chtějí vidět lepší ekologické chování. Jsou si vědomi, že to klima jsme si pokazili sami.

Čtěte také

Když si dnes pustím Nagano, tak si říkám, co to je za sport. Klička už dnes neznamená úspěch, zamýšlí se hokejový expert David Pospíšil

Mimochodem, první data k tomuto pocházejí z roku 2009, kdy Český rozhlas po vzoru BBC udělal velký průzkum české společnosti, a z něho vyplynulo, že jediná věc, na které se občané České republiky shodli napříč sociálními vrstvami, je právě to, že jsou si vědomi, že klima je zničené a že jsme si ho zničili svou činností.

A když se potom podíváme na sportovní fanoušky, tak podle mezinárodních dat v České republice 80 procent populace fandí nějakému sportu, a z těch 80 procent populace 70 procent fanoušků deklaruje, že chce, aby se pro udržitelnost ve sportu dělalo víc, než se dělalo doteď.

Reklamní nosiče a „role modely“

Jak chcete oslovit fanoušky, aby si ekologii na stadionech vzali za svou? Jaký použít jazyk, aby je to oslovilo?

To oslovení fanoušků je, myslím si, v principu mnohem jednodušší, než si momentálně představujeme. My v rámci projektu Sport bez odpadu budeme využívat reklamní nosiče na stadionech. Budeme se snažit i hravou formou, různými kvízovými otázkami přes poločas nebo hokejové třetiny – protože tento projekt přinášíme nově i do hokeje – využívat různé tipovací soutěže, abychom zabavili fanoušky otázkami, na které neznají odpovědi a které budou samozřejmě ekologického charakteru. Myslím si, že ta hravá forma je součástí sportu a měly by toho víc využívat kluby i ve své komunikaci k fanouškovské základně.

Čtěte také

Zmačkat a vyhodit? To už mladé nezajímá. Novou roli v designu hraje udržitelnost, říká Martin Wichterle

A co se velmi málo využívá – mluvili jsme o tom na konferenci Sport Positive Summit v Londýně – jsou „role modely“. Ty sportovní vzory, sportovci, kteří mají enormní vliv na své fanoušky. Oni si často stěžovali na konferenci, že to dělají rádi, ale že jsou v tom osamocení – chtělo by to nějakou společnou platformu a podporu shora z těch klubů, aby to tedy mohli dělat. Ale myslím si, že to je správná cesta, jak fanouškům říct, že to je velmi důležité.

UEFA se zavázala dosáhnout nulových emisí uhlíku do roku 2040. Asi nejde jenom o lepší třídění odpadů. Je to vůbec možné takto rychle?

Já si myslím, že je to možné. Pevně v to doufám. UEFA udělala už doteď mimořádně mnoho opatření k tomu, aby se k tomu přiblížili. Oni se totiž zavázali i k tomu, že do roku 2030 sníží oproti roku 2018 množství CO₂ na polovinu a do roku 2040 že se to eliminuje. Tam se určitě počítá s nějakými offsety, ale i na té konferenci deklaroval ředitel UEFA pro udržitelnost, že budou offsetovat co nejméně.

Oni už dnes zavazují každý klub, který hraje v jejich soutěžích, aby měl na plný úvazek zaměstnaného manažera udržitelnosti. Mají regulace pro to, jak mají fotbalové zápasy vypadat, jaké hodnoty nemohou překračovat, pravidelně se to reportuje. Ten cíl je velmi ambiciózní, ale už v Paříži na olympijských hrách jsme viděli, že se toho dá udělat strašně moc.

Šedesát procent všech opatření, která je třeba u sportovních akcí podniknout ke snížení uhlíkové stopy, je behaviorálních.

A ještě k těm analýzám – myslím si, že to vědí i v UEFA, totiž že 60 procent všech opatření, která je třeba u sportovních akcí podniknout ke snížení uhlíkové stopy, je behaviorálních. To znamená, že stačí skutečně změnit naše chování, takže by to mělo jít. Je to velmi ambiciózní plán, ale myslím si, že zrovna UEFA to myslí vážně, a držím jim palce.

Co je to ESG? Existuje sport s nulovou uhlíkovou stopou? A co vyplývá z analýzy, na které se podílel Institut cirkulární ekonomiky? Poslechněte si celý rozhovor!