I hračky mohou reflektovat aktuální témata. Ztvárnit elementární částice ale byla výzva, usmívá se designérka

Řemeslná tradice dřevěných hraček vychází u nás z lidové tvořivosti. Začali ji tvůrci jako Minka Podhajská, Václav Špála nebo Ladislav Sutnar. Nacházíte v jejich dílech inspiraci nebo spíš uklidnění?

Před rokem 2019 to bylo uklidnění a obdiv. Potom jsem začala tvořit svoji první sérii, která vycházela z nákresů figurek od Minky Podhajské, které jsem si našla v archivech a které jsem aktualizovala do dnešní doby. Dala jsem jim dnešní kabátek, aby to sedělo na současná povolání a třeba i na naši fyziognomii. Figurky Minky Podhajské byly maličké, veliké jen několik centimetrů. V archivech nebyly kompletní údaje, v reálu jsem si žádné originály osahat nemohla, a tak jsem začala tvořit figurky, které začínají až na 25 centimetrech.

Čtěte také

Kvalitní design je stále mladý, nehledě na stáří, říká ředitelka Designbloku Jana Zielinski

Věřila jste na začátku, že obor, který chcete prosadit, vás jednou uživí, nebo jste to zamýšlela jen jako vedlejšák pro radost?

Jako vedlejšák. Absolutně mě nenapadlo nic jiného. Zatím se tím živím krátce a stále se bojím, že to může kdykoli umřít nezájmem. Samozřejmě ale doufám, že obor a vůbec celý svět se nezapomene a že to třeba i letos trošku osvětlíme a posuneme.

Na Designbloku jste letos se sérií Počátek, která je inspirována elementárními částicemi, základní součástí hmoty. Proč toto téma?

Když jsem se koukala na série v minulých letech Designbloku, uvědomila jsem si, že za nimi vždycky stály nějaké mé obavy. Třeba za sérií Plavci stála moje obava svléknout se do plavek. A u Počátků je to stejné. Od malička jsem měla obavy z matematiky a fyziky. Vždycky to byly trojky, čtyřky... Myslím si ale, že čeho se člověk bojí, do toho by se měl vrhnout, takže jsem začala studovat svět fyziky, který jsem opustila někdy v osmé třídě základní školy a jinak mi byl naprosto odepřený.

Roli ale hrálo i mé přesvědčení, že i v oboru hračka mohou být tato témata aktuální. Proto jsem se rozhodla umělecky ztvárnit prvky, které vlastně téměř nikdo nezná a nikdo neví, jak vlastně vypadají.

Radila jste se s někým, kdo fyzice rozumí?

Čtěte také

Řemeslná umělkyně z Letné vyrábí dřevěné figurky. Připomínají dobu první republiky

Pár dotazů jsem vznesla. Vždycky jsem měla pocit, že přemýšlejí, jestli jsem neměla pár deci. Po návštěvě ateliéru ale pochopili. Problém ale byl, že nikdo neví, jak tyto částice vypadají. V CERN je vždycky vidět jen jejich stopa, což mi přijde vizuálně krásné.

Jak dlouho trvá vyrobit jednu figurku?

U každé figurky je to jinak. Některé vyrábím pár dnů, složitější, propracovanější kousky tvořím několik týdnů. Měsíc mi třeba trvalo, než jsem je jenom namalovala. Soustružení, lakování a broušení je vlastně dlouhodobá záležitost.

Pořád platí, že to, co máte v hlavě, si nejprve nakreslíte křídou na samet?

To je taky jeden z mých strachů. Když si koupíte nový blok a svítí na vás bílá obrazovka, je to hrozně vysilující stresující, jestli to vůbec má cenu. Samet je takový, že se zabalíte, že se na to těšíte jak do postele, tolik to nebolí.

V dětství jste dostala od tatínka japonskou dřevěnou panenku kokeši. Myslíte si, že tam to tedy celé vzniklo?

Čtěte také

Žirafa Sophie je takový český Krteček, znají ji všechny francouzské děti. Bodovala i v Americe

Jsem člověk, který velmi dá na intuici a podvědomí. Vůbec nechápu, kde se to ve mně vzalo, ale evidentně tady někde byl počátek. Paradoxní je, že když jsem hledala podklad pro pro své figurky, se dřevem jsem původně vůbec nepočítala. Nikdy předtím jsem s ním nepracovala. Vlastně jsem na něj přišla až jako na poslední možnost.

Platí, že nejlepším dřevem je bříza?

Bříza je krásná, světlá, dobře se s ní dělá. Javor je ale ještě lepší. Od javoru jsem pak přešla k buku a teď poslední figurky jsou z dubu. Záleží na tom, co která figurka zrovna potřebuje.

Proč jste nechtěla, aby povrch vašich figurek působil rustikálně?

Osobně nemám ráda dlátovité zářezy, i když to má svoji zálesáckou poezii. Já miluji oblý hlaďoučký povrch, který připomíná plátno. Pořád je to dřevo, ale ušlechtile zpracované...

Jak se dá k hračce přistupovat z pohledu rodiče? A jak o ní může přemýšlet tvůrce? Poslechněte si celý rozhovor.