Zažili jsme rok mláďat, odchovali jsme luskouna krátkoocasého, pochvaluje si ředitel pražské zoo

Čtěte také

„Poslední opravdu divocí koně.“ Po Mongolsku a Číně se vrací koně Převalského i do kazašské stepi

Snídaně s Její Excelencí. Tak se jmenuje nejnovější kniha ředitele pražské zoo Miroslava Bobka. Její Excelencí je ale myšlena Šiška, první mládě luskouna krátkoocasého, odchovaného v pražské zoo...

Luskouni, jediní šupinatí savci, jsou velmi ohrožení a velmi obtížně chovatelní. Takže jako druhá zoo v Evropě jsme je získali, a jako první zoo v Evropě jsme odchovali mládě. To mládě, jak jste říkal, se jmenuje Šiška. A jak její rodiče, tak ona a dnes již i její sestra, jsou pro nás vlastně velvyslanci divoké přírody volně žijících luskounů ve střední Evropě. A proto Její Excelence, protože Jeho Excelence nebo Její Excelence, to je kromě jiného titul velvyslanců nebo velvyslankyň.

Čím je luskoun krátkoocasý zajímavý?

Tak luskounů je několik druhů. Dokonce nedávno na základě genetických analýz byl objeven ještě luskoun tajemný, jak mu začali říkat, protože nikdo ho vlastně nikdy neviděl nebo nedokázal odlišit od známých druhů. Nicméně důležité je, že luskouni žijí jednak v subsaharské Africe, a jednak v jižní Asii.

Živí se hmyzem, jsou to takový mravenečníci starého světa, ale jsou velmi loveni, velmi ohroženi. A to ze dvou důvodů. Jednak jsou konzumováni, je to vlastně velmi oblíbená a vyhledávaná zvěřina. Ale co je ještě větší problém je to, že v Číně a jinde v Asii jsou ty jejich šupiny používány v tradiční medicíně. Takže lov pochopitelně umocňuje to, že se to používá jako léčivo. Byl jsem v Africe před lety svědkem, jak začali Číňané i tam vykupovat šupiny a pašovat je do Asie.

Luskoun (Pholidota), hmyzožravý řád savců s tělem pokrytým velkými rohovitými šupinami|foto:Filip Mašek, Zoo Praha

No ale Šiška, to je mezinárodní hvězda, protože se stala i elitní modelkou. To jedna z kapitol vaší knížky. Dokonce přijel fotograf Joel Sartore ji vyfotit…

Je to tak. Joel je fotograf časopisu National Geographic. Roky fotografoval divoká zvířata v terénu. Ale potom jeho manželka si prošla rakovinou a on to všechno přehodnotil a rozhodl se, že bude dělat takovou fotografickou archu všech zvířat. Takže objíždí zoologické zahrady a další zařízení celého světa a fotografuje jednotlivé druhy zvířat.

Jezdí se svými asistenty a dělá takové improvizované ateliéry, aby zvířata měl buď na černém, nebo na bílém pozadí, což vyvolává bizarní situace – udělejte improvizovaný ateliér u šimpanzů nebo u jiných primátů. Nicméně Joel říkal – luskouna krátkoocasého mám, ale první mládě v Evropě, tak já přiletím a vyfotit vám ho. Při té příležitosti si vyfotil i některá další zvířata, ale pravdou je, že přiletěl kvůli Šišce.

Prvního ledna to bude 15 let od chvíle, kdy jste se stal ředitelem zoologické zahrady v Troji. Jakého to bylo – půldruhého desetiletí?

Čtěte také

Radiožurnál v zoo. Poslechněte si rozhovory s chovateli při zahájení sezony v pražské zoo

Takový tobogán nebo nevím, jak to nazvat. Pořád se něco děje, pořád něco řešíte, pořád se kolem vás míhají nové a nové věci. Kdyby jste se před 15 lety zeptal, jestli si myslím, že mi vydrží ten elán, tak bych říkal, že teda fakt nevím, protože to bude náročný. Ale současně ta práce člověku dost bere, je to náročné, ale strašně moc mu přináší. Takže za mě to bylo skvělých skoro už 15 let. Nepředbíhejme.

Knížka, která vyšla 28. září, má glos nebo kapitol asi 70. Kolik vašich sloupků vyšlo knižně?

První knížka vyšla ve třetím roce mého ředitelování a od té doby každý druhý rok vychází jedna knížka. Ono to tak pěkně vychází, že i když texty přeberete, tak vám jich zbude 60, 70 z více než stovky. A nejsou to jenom sloupky, jsou to často věci psané třeba za jiným účelem. Takže sedm knih.

Jaké nejexotičtější zvíře se v příbězích Miroslava Bobka objeví? Poslechněte si celý rozhovor.