Autor unikátních záběrů z pražské zoo odhalen. Při prvním pohledu jsem zůstal užaslý, prozrazuje ředitel Bobek

Rakouské filmové muzeum vám dodalo 13 starých filmových kotoučů s amatérskou sbírkou filmů, na nichž identifikovalo pražskou zoo, a vy jste se tak ocitl v procesu zajímavého detektivního pátrání, o co jde?

Poprvé se mi ozvala Stefanie Zingl v říjnu loňského roku, že objevili barevný film – tehdy psala pouze o barevném filmu – kde je zmíněn profesor Janda (zakladatel zoologické zahrady v Praze – pozn. r.).

Potřebovala hlavně vědět okolnosti vzniku tohoto filmu, ale posléze se ukázalo, že těch filmových kotoučů je celkem 13.

Ty zbývající jsou černobílé, v takovém už zapomenutém formátu Pathé, který se vyznačoval tím, že měl perforaci mezi políčky. Když jsem pak ty černobílé filmy viděl, zůstal jsem úplně užaslý, protože zachycovaly neskutečné věci z pražské zoo ze 30. let minulého století. Časově jsme ty snímky potom umístili do období 1934 až 1938.

Vy už dnes víte, kdo je autorem toho filmu a kdo je ona neznámá žena, která se ve filmu často objevuje?

Ano. Na důležitou stopu mě přivedl filmový znalec, kurátor filmových sbírek Vojenského historického muzea Milan Hrubý, který si myslel, že záběry z prostředí armády, které ve sbírce také jsou, zachycují zkoušky zbraní Vojenského technického leteckého ústavu.

Napsal mi ve čtvrtek mail s asi 50 možnými jmény. Já jsem si vytipoval jméno Josef Zelinka, ze dvou důvodů.

Čtěte také

Gorily jsou jen trochu jiní lidé. Ve zvířatech je víc, než si myslíme, říká ředitel pražské zoo Bobek

Za prvé jeho jméno začíná od Z, přičemž v úvodu těch filmů je takové logo se zet a amatéři si ve třicátých letech často nechávali dělat taková loga na základě svých iniciál, a za druhé proto, že mi pan Hrubý poslal schematismus, čili přehled těch důstojníků, kde jsem se dočetl, že ten Josef Zelinka byl povýšen k 1. lednu 1937 na plukovníka, což odpovídá jeho hodnostem v těch filmech, když ho natáčela jeho žena nebo někdo v okolí.

Z filmových záběrů bychom chtěli udělat obrazovou publikaci a pouštět ji návštěvníkům i jako sestřih.

Tuhle domněnku pak potvrdily ještě poznámky z kartotéky historika Eduarda Stehlíka a také e-mail od podplukovníka pyrotechnické služby Zdeňka Horáka.

Co na záběrech je?

Třeba slon Baby tlačící vozík s kamením. Pomáhá stavět zoo, ale dokonce tam hraje i na flašinet. Pak je tam také třeba Zita Kabátová s medvíďaty, která hodně pomáhala s propagací zoo ve třicátých letech. S profesorem Jandou se znala z dob dětství, bydleli ve stejném domě, chodila se k němu dívat na zvířata.

Uvidíme to někdy celé sestříhané?

Chceme z toho udělat obrazovou publikaci, kde budou všechna ta zásadní zvířata a zásadní lidé, a pak chceme udělat takový sestřih, který by se promítal v Gočárových domech.

Udělali bychom tam takové dobové kino, výstavu a projekci ukázek z těchto filmů. A samozřejmě by bylo krásné udělat televizní dokument, protože je to unikátní materiál. Uvidíme, jestli o to nějaký producent projeví zájem.

Čím byl život Josefa Zelinky tolik fascinující? A co může podniknout ředitel pražské zoo na záchranu luskounů? Poslechněte si celý rozhovor.