Gorily jsou jen trochu jiní lidé. Ve zvířatech je víc, než si myslíme, říká ředitel pražské zoo Bobek
V pražské zoo bude 28. září otevřen nový pavilon goril, který je ozvučen zvuky z pralesa. Dostal jméno podle kamerunského pralesa Dža, ve kterém se i zvuky natáčely. „Mě v pralese ve střední Africe nejvíc znepokojí, když začne pršet,“ říká ředitel zoo Miroslav Bobek. „Neslyšíte pak totiž pralesní slony,“ vysvětluje. Kdo bude v novém pavilonu bydlet? Jaké je setkání s gorilou ve volné přírodě? A jaké plány má zoo s dalšími pavilony? Poslechněte si celý rozhovor.
Sedíme v novém, ještě neotevřeném pavilonu goril. Obklopují nás fantastické zvuky. Kde to vlastně jsme? Ve střední Africe?
Ano, jsme v pralesích Dža v Kamerunu. Zvuky, které nás v novém pavilonu obklopují, byly skutečně natočeny v pralesích. Michal Rataj tam se mnou v potu tváře natáčel, pochodovali jsme do džungle a on pořád nahrával. Z těch zvuků, které natočil – v rádiu to tak nevyzní, musíte stát tady v tom středu, smíchal prostorový zvuk, takže to působí naprosto věrohodně.
V jedné chvíli je slyšet, jak padá pralesní velikán. Když jsme tu byli s kolegy poprvé, způsobilo to mezi některými kolegyněmi takové leknutí, že jsem si říkal: ano, tomuhle zvuku uvěří každý.
Čtěte také
Jaké zvuky by vás v pralese měly znepokojit?
Mě v pralese ve střední Africe nejvíc znepokojí, když začne pršet. To mě naučili Pygmejové. Déšť sám o sobě nebezpečný není, ale zvuk deště je nebezpečný v tom, že neslyšíte, kde jsou pralesní sloni, nemůžete se jim vyhnout a můžete se s nimi střetnout tváří v tvář.
Zejména samci pralesních slonů bývají velmi agresivní, i na vlastní oči jsem viděl, jak pro zábavu převálcovali buvola. Občas takhle vyběhnou i na lidi.
Co jste se dozvěděl o gorilách?
Zjistil jsem, že gorily jsou jenom trochu jiní lidé. Podobnost goril lidem, tím myslím psýchu a řadu sociálních i jiných projevů, je opravdu neuvěřitelná. Později jsem tady v zoo zjistil, že spousta dalších zvířat je neuvěřitelně podceňována. Ve zvířatech je víc, než si většinou myslíme.
Před pár týdny si prý orangutani po zoo udělali procházku.
Ano, měli jsme tu zrovna mnoho novinářů, kteří byli při tom, když sem přijely želvy obrovské z Německa. Já jsem tam byl s nimi, a najednou na mě mával ode dveří můj náměstek Jaroslav Šimek. Říkal jsem si, co se děje, když si mě takhle někam volá, to není jen tak. Pošeptal mi, že utekl orangutan.
Než jsem k nim došel, venku už byli úplně všichni. Našli si totiž místo ve výběhu, kde pletivo z doby její výstavby nebylo důsledně spojeno, bylo to jenom svázané drátem. Oni po dlouhých letech to místo našli a dokázali si udělat otvor, kterým se vydali na procházku.
Naštěstí to naši lidé hned zjistili, takže jim zablokovali cestu a dali jim najevo, že nemají chodit dál. Orangutani se drželi u pavilonu a na pavilonu, dělali si procházky po voliéře a potom se nám je podařilo nalákat na banán k tomu otvoru a postupně jednoho po druhém zpátky dovnitř.
Podobnými kousky jsou orangutani proslulí. Říká se, že když dáte klíč gorile, šimpanzovi a orangutanovi, gorila si ho nevšímá, klíč ji nezajímá. Šimpanz ho hned vezme a začne zkoumat, na co bude. A orangutan, ten se tváří, že ho klíč nezajímá, a když se otočíte, klíč vezme a odemkne si s ním.
Jaké je setkání s gorilou ve volné přírodě? Jak probíhá návrat koně Převalského do volné přírody v Mongolsku? A co bylo předobrazem pro legendárního pouštního červa olgoje chorchoje? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Vombata musím ráno drbat, jinak mě kouše do bot. Tasmánští čerti mi na boty řvou, popisuje chovatel
David Vala je chovatel vačnatců v Zoo Praha. Čím se krmí luskouni a proč je recept kaše tajný? A proč z výběhu vombata musí při krmení chovatel utíkat?
-
S lachtany rádi jezdíme na klouzačce, ve vodě mají stoprocentní převahu, vypráví chovatel lachtanů
Být s lachtanem ve vodě je nádherný zážitek. Alespoň to tvrdí vrchní cvičitel a chovatel lachtanů v pražské zoo Jakub Mezei.
-
Zmije není smrtelně jedovatá, nejradši je zalezlá a nechce uštknout, upozorňuje kurátor chovu plazů
Jak vypadá otisk zubů anakondy na ruce člověka? Petr Velenský je 20 let kurátor chovu plazů, obojživelníků a ryb. Snědl by někdy hada? A jak se dají chránit ohrožené druhy?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.