Smrt TGM před 85 lety znamenala konec jedné epochy. Poslechněte si unikátní dobové nahrávky

V polovině září 1937 odvysílal rozhlas zprávu, která zaskočila celý československý národ: „Prezident Osvoboditel skonal na zámku lánském dnes v úterý 14. září ve 3 hodiny 29 minut ráno dovršiv 87 let 6 měsíců a sedm dní života.“

Čtěte také

Jak mou dceru uživíte? zeptal se před 140 lety otec Charlotty Garrigue Tomáše Masaryka

„Reakce veřejnosti byla velice silná, emotivní. Masaryk byl opravdu symbolem vzniku a existence první republiky,“ popisuje historik Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.

„Zemřel v roce 1937, kdy už se nad Evropou stahovaly mraky. Hrozba nacistického Německa byla čím dál viditelnější, čili nebylo divu, že to bylo vnímáno jako zmizení epochy s tím, že nás čekají spíše horší časy.“

„V očích žal a stesk“

Masarykovo nabalzamované tělo odvezl o pár dnů později pohřební automobil z lánského zámku do Sloupové síně na Pražský hrad. „Těžkými kroky kráčí průvod pohřební. Dlouhá je jeho cesta. Dlouhá a bolestná. Zástupy lemují boky pohřební družiny. V očích lidí žal a stesk,“ zní z dobové nahrávky Masarykova pohřbu.

Edvard Beneš řeční na pohřbu TGM (21. 9. 1937)|foto:autor neznámý, Archiv Českého rozhlasu

S prezidentem se přišly naposledy rozloučit tisíce lidí. Nad rakví pak pronesl projev také Masarykův nástupce Edvard Beneš: „Masaryk, zůstávaje i při svém odchodu stále mezi námi, je nám příkladem a výzvou. Příkladem veliké víry v člověka, jíž je dnes v Evropě a světě tolik potřeba.“

„Vztah Masaryka a Beneše se datuje ještě před první světovou válku. Byl to vztah nejdříve žáka a učitele – Masaryk byl více než o generaci starší. Beneš patřil k těm, kteří Masaryka obdivovali a patřili k užšímu okruhu jeho spolupracovníků už před válkou a předtím, než Masaryk odešel do exilu,“ vysvětluje Oldřich Tůma.

Čtěte také

Při první volbě prezidenta u nás nikdo hlasy nepočítal. Masaryk neměl konkurenta dalších 17 let

Poklady z archivu

Pracovníci archivu Českého rozhlasu v uplynulých týdnech digitalizovali nahrávky, které se dochovaly na foliích ze 30. let minulého století.

„Každá obsahuje pouze dvě a půl minuty zvuku. Kolega jich přepsal několik desítek, ne-li stovek. Nakonec z toho máme asi 40 hodin archivního materiálu, který určitě minimálně dlouhou dobu nikdo neslyšel,“ pochvaluje si vedoucí archivu Tomáš Dufka.

Kromě projevů státníků a kulturních osobností z celé Evropy přečkaly bez úhony posledních 85 let i výpovědi obyčejných lidí.

„Máme zde dochován například záznam lánského sedláře Vavřičky, který velmi dojemně vzpomíná na Tomáše Garrigue Masaryka. Záměr je samozřejmě ukázat, že s odchodem prezidenta nastává pro republiku velká ztráta,“ popisuje Tomáš Dufka.

Rakev s ostatky prezidenta Masaryka na lafetě houfnice při smutečním průvodu Prahou 21. září 1937|foto: ČTK, Český rozhlas

Redaktor: „A copak jste měl jako poslední službu pro pana prezidenta?“
Sedlář Vavřička: „Poslední práci, to vám ani nemůžu říct, poněvadž to člověku svírá srdce.“
Redaktor: „To bylo teď asi při pohřbu?“
Sedlák Vavřička: „Poslední moje služba, kterou jsem našemu milému panu prezidentovi vykonal.“
záznam archivní audionahrávky

Ukázky nahrávek z období kolem smrti Tomáše Garrigue Masaryka si zájemci mohou poslechnout v rubrice Auditorium v podcastové aplikaci MujRozhlas.