Rozhlasová tvorba je skvělá věc. Hlavně při vaření nebo uklízení, směje se spisovatelka Klára Vlasáková

Thriller Rituál je k poslechu na stanici Radio Wave a v podcastových aplikacích. Premiéra filmu Běžná selhání se blíží. V pondělí 10. října začíná prestižní rozhlasový festival v Olomouci Prix Bohemia Radio, kde je nominován Váš loňský seriál Neklid. Cítíte neklid?

Jsem ráda, že se toho teďka tolik sešlo. Jsem zvědavá, nakolik diváci a posluchači uvidí nějaké styčné body. Třeba úzkost z klimatické krize. To je totiž něco, co celkově moji práci prostupuje.

Čtěte také

Český rozhlas získal za thriller Neklid ocenění na mezinárodním festivalu Grand Prix Nova v Bukurešti

Seriál Neklid byl letos oceněn na festivalu v Bukurešti. Dostal se také na shortlist festivalu Prix Europa a i ve dvou kategoriích na zmíněný olomoucký Prix Bohemia Radio, kde je letos poprvé zařazena nová kategorie Podcast. Co pro Vás znamená uspět v tak prestižním rozhlasovém festivalu?

Mám z toho velkou radost a zároveň to chápu jako ocenění celého týmu, protože přece jenom jak u rozhlasové tvorby, tak u filmu je text sám o sobě jenom určitý první krok, ze kterého se potom odvíjí všechno další.

Jak se Vám píše pro rozhlas? Jak zní hlasy ve Vaší hlavě a jak se potom vybírají skutečné hlasy? Máte šanci do výběru toho, kdo bude dílo namlouvat, nějak zasahovat?

Spisovatelka Klára Vlasáková|foto:Patricie Strouhalová, Český rozhlas

Něco navrhnout můžu. Já ale vlastně tuto ambici, že bych tam viděla konkrétní lidi, nemám. Třeba u Rituálu, kde se čtveřice přátel každoročně schází, aby se společně zbavili pocitu viny a frustrace z toho, co se jim za uplynulý rok nepovedlo, bylo strašně důležité vybrat herce tak, aby si je posluchači nepletli. A povedlo se to výborně. Postavy jsou skvěle rozpoznatelné hlasem a doufám, že i charakterově.

Jak si představujete svoje posluchače nebo diváky, když poslouchají nebo se dívají na Vaši práci?

Podcasty a rozhlasovou tvorbu obecně hodně z nás poslouchá při jiné činnosti – při úklidu, při vaření nebo když někam jedeme. Takže úplně nemám přání, aby si člověk sedl a hodinu nerušeně poslouchal Rituál. Když tomu ale bude věnovat pozornost při nějaké činnosti, budu ráda. Na to, si myslím, je rozhlasová tvorba úplně super.

Čím je pro vás rozhlas? S dovolením Vás budu citovat. Kdysi jste řekla: "Když jsem studovala žurnalistiku na pražské Fakultě sociálních věd, vybrala jsem si jako specializaci tisk a foto, protože jsem byla přesvědčená, že pro rozhlas a televizi pracovat nikdy nebudu. Tak co se stalo? Dnes pracujete pro rozhlas i televizi.

Čtěte také

Chtěla jsem prozkoumat vztah a jeho tajemství, říká scenáristka thrilleru Neklid Klára Vlasáková

Ve druháku, kdy jsme si vybírali specializaci, jsem se hodně sekla. Televizní a rozhlasovou tvorbu jsem si totiž spojovala s tím, že bych musela být vidět, stát před kamerou třeba, a toho jsem se dost obávala. Sama sebe totiž vidím jako někoho, kdo je hodně v zákulisí, něco sepisuje a posílá to dál. A to se mi podařilo udržet. I když je to dnes pro jiná média, než jsem si původně představovala.

Psychologické drama Běžná selhání bylo oceněno na filmovém festivalu v Benátkách. Řekněte mi, proč jít v tak složité době, kterou teď zažíváme, právě na psychologické drama?

Všechny tři postavy, ženy tří generací, procházejí během jednoho dne, kdy se děj filmu odehrává, krizí, která se ke konci filmu sklene... A já si myslím, že jedna z rolí umění je ta, že díky tomu, že se díváme nebo něco čteme, tak si vlastně odžíváme i nějaké své emoce, se kterými si třeba moc nevíme rady...

Jak Klára Vlasáková sama zvládá krizové situace a úzkost ze zodpovědnosti za budoucí generace? Kde čerpá inspiraci pro svá díla? Co znamená, že její psaní stojí na pocitech? A v čem je speciální její autorská metoda? Poslechněte si celý rozhovor.