Osmnáct evropských směrnic jsme nepřijali vůbec, sankce proto mohou přijít rychle, vysvětluje Šalomoun

Evropská komise vede vůči Česku 19 řízení kvůli tomu, že zákonodárci nestíhají v daných termínech schválit legislativu vycházející z evropských směrnic. Kdo je za legislativní dluh odpovědný? Čeho se neschválené zákony týkají? A neměla by si poslanecká sněmovna zkrátit letní volno? Tomáš Pancíř se ptal Michala Šalomouna, ministra pro legislativu a předsedy Legislativní rady vlády.

Pro přehled, kolik evropských směrnic v tuto chvíli čeká na své překlopení? Kolik je těch směrnic, kvůli kterým Evropská komise může to řízení zahájit?

Ono se to každým dnem mění. Protože je produkce evropského práva poměrně bohatá, tak se na to odpovídá obtížně. Nicméně pokud jste uváděl to moje prohlášení, že nám hrozí pokuty až 2 miliardy, tak to se týká opravdu těch 19 směrnic.

To je 19 směrnic, kde už Evropská komise zahájila řízení. To řízení má určité postupy, a pokud bychom nedělali nic, tak říkajíc si dali nohy na stůl a vykašlali se na to, tak nám hrozí to penále, ta pokuta až dvě miliardy. To my samozřejmě neděláme, je to ten nejpesimističtější scénář, Damoklův meč nad námi. My s tím něco udělat prostě musíme. Nedokážeme to takříkajíc vysedět a vyignorovat, ono nás to stejně dožene.

Čtěte také

Je jasné, jaký minimální trest nás čeká? Nebo je možné, pokud byste teď rychle přijali příslušné zákony, že by žádná pokuta nepřišla?

Já doufám, že to nějakým způsobem stihneme. Procedura je taková, že nejdřív Evropská komise zašle tzv. formální upozornění, na které samozřejmě nějakým způsobem reagujeme. Pak komise vydává tzv. odůvodněné stanovisko, na to přijde zase nějaká reakce, a pak Evropská komise rozhodne o tom, že podá žalobu. Teprve za nějaký čas, měsíc či dva, teprve komise tu žalobu fakticky podá. U toho nejproblematičtějšího tisku, u toho videa na vyžádání, už Evropská komise rozhodla, že žalobu podá –zatím ji ještě nepodala.

V momentě, kdy žalobu podá, tak v ní bude vyčísleno, kolik bude po České republice, kdy expertní odhady uvažují o nějakých 70 až 80 milionech.

Já bych chtěl uvést, že tyto částky jsou v zásadě známy dopředu. Evropská komise vydává na každý rok sdělení, kde uvádí, kolik tak bude po členských státech chtít, protože se to liší podle ekonomické síly a velikosti toho státu – kdy se posuzuje HDP a počet europoslanců, tak se pozná ta velikost státu – a samozřejmě podle doby prodlení, kdy jste to měli mít a pořád ještě nemáte, a samozřejmě podle závažnosti. Když jsou to věci týkající se třeba ochrany spotřebitelů, tak tam je závažnost větší.

Čtěte také

Počítá se to podle paušální částky, která zahrnuje jednorázovou částku, která vychází z data, kdy to mělo být a data, kdy Evropská komise podává tu žalobu. Stejně tak prodlení – bavíme se o tom, že to nemáme vůbec. A pak ještě penále, které se načítá od doby, kdy Evropský soudní dvůr vydal rozsudek.

Ty částky se pohybují zhruba od 16 tisíc do 32 400 za každý den prodlení, kdy jsme směrnici měli mít a nemáme. Pokud bychom uvažovali, že by to zpoždění bylo třeba rok a půl, tak to může činit od 8,5 milionů do nějakých 177 milionů, záleží, co s tím komise udělá. A denní penále by mohla být od nějakých 41 tisíc do dvou a půl milionu korun denně. Ty částky jsou poměrně dramatické a nesmíme dopustit, aby k tomu došlo.

Platilo už Česko v minulosti takové penále a takové pokuty?

Penále ještě Česko neplatilo. Tady je potřeba uvést, že ta řízení jsou takříkajíc dvojí. Jsou tzv. věcná řízení, která jsou o tom, že evropské právo porušujete proto, že ho provádíte špatně: že uděláte směrnici, která nedostatečně implantuje evropská nařízení, nebo nějakým způsobem nerespektujete závěry soudního dvora. Tam pokutě předchází řízení u Evropského soudního dvora, kde se teprve musí říct, že to ČR dělá prostě špatně.

Čtěte také

Několik rozsudků odsuzujících ČR už bylo, ale pokutu můžete dostat až následně, pokud neopravíte to, co vám Evropský soudní dvůr vyčte.

My se tady nicméně pohybujeme v trochu jiném typu řízení. Pokud by si to chtěl nějaký fanoušek najít, je to článek 260, odstavec 3 ve Smlouvě fungování EU.Každá směrnice, když se implementuje, tak se musí tzv. notifikovat, oznámit Evropské komisi, že to máme. K tomu je taková speciální srovnávací tabulka, kde se uvádí, že tento článek máme v právním řádu v tom a v tom zákoně. Pokud to neuděláme – a my to neuděláme, protože nemáme co notifikovat, co oznámit – tak je tady speciální řízení za tu nenotifikaci, říká se tomu nenotifikační řízení, kde může komise navrhnout pokutu už v prvním kole, že se nečeká na posouzení té protiprávnosti.

To je tedy případ těch 70 až 80 milionů?

To je přesně ten případ. A z těch devatenácti je drtivá většina právě těchto nenotifikačních řízení, to věcné tam je tuším jenom jedno.

Čtěte také

Proto se toho tolik bojíme, ta sankce je poměrně rychlá. A ono je to logické. Tady není spor o tom, jak moc špatně to děláme. My to neděláme vůbec. Tak jasné, že to je špatně.

Vy jste už mluvil o jedné konkrétní směrnici. Čeho se týká těch dalších osmnáct?

Dalšími kolizními věcmi, kde jsou vydávána odůvodněná stanoviska, což je takový velmi zřetelně zdvižený prst před tím, než komise rozhodne o podání žaloby, jsou zákony o významné tržní síle, o svobodném přístupu k informacím a autorský zákon. Potom ty další, který by bylo vhodné projednat, které byly třeba na pořadu dnešní schůze, nestihli se a projednají se příští týden, jsou návrhy zákona o omezení dopadu plastových výrobků na životní prostředí a určitě by bylo žádoucí rychle projednat zákon o vnitrozemské plavbě.

Kolik směrnic, které musí členské státy do svého právního systému implementovat, ročně z Evropské unie přichází? A která ministerstva minulé vlády v jejich přijímání nejvíc zaspala? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.

autoři: Tomáš Pancíř , jkh
Spustit audio

Související