Některé věci pokrok nepotřebují. Nejlepší sleď neboli herynek ve Velké Británii je uzený a vyrábí se stejně od konce 19. století
Sleď obecný neboli herynek, je nejhojnější rybou na naší planetě. Ještě relativně nedávno byl hlavním zdrojem obživy nejen v přímořských oblastech. Tradičně se sledi nakládali do solného nálevu, sušili nebo udili. Ti nejlepší uzení sledi ve Velké Británii pocházejí z malé severoanglické rybářské vesničky Craster. Do dnešních dnů se tam zachovala už jen jedna udírna. Rodinný podnik funguje nepřetržitě od roku 1856.
Právě jsme vstoupili do udírny, a to ještě před tím než se sem ryby začnou skládat, je to prostorná a hlavně vysoká místnost. Stěny jsou černou, lesklou a při dotyku lepkavou hmotou.
„Toto je největší z našich tří udíren, všechno je tady černé. To, co vidíš na zdech je dehet. Snažíme se odstraňovat tak často, jak to jen jde, ale je to nekonečné.“
Bílý kouř a vůně ryb
Ptám se, odkud se bere kouř?
„Ohniště rozděláme přímo tady, pod rybami. Protože je udírna opravdu velká, celkem zažehneme devět ohnišť,“ vysvětluje Chris, který je něco jako vedoucí provozu.
Čtěte také
Zatímco dva muži napichují na dřevěné mřížky ryby, které se před tím dvacet minut namáčely ve slané vodě, Chris za pomocí plynového hořáku zažehá hromádky dubových pilin. Ve chvilce se vytvoří obrovské množství bílého voňavého kouře, který se mísí s intenzivní vůní ryb.
„Podruhé zapálíme oheň ve čtyři odpoledne a pak v osm večer a ráno je hotovo. Jsme možná poslední udírna v Anglii, která používá výhradně přírodní suroviny: kouř vytváříme pomocí dubových pilin.“
Zůstala už jen poslední
Kdysi bývalo v Crasteru udíren nepočítaně, do dnešních dnů zůstala jediná: rodinná firma L. Robson a synové.
„Podnik založil můj pradědeček, v té době byl Craster významným přístavem, kam přijížděli rybáři se svými úlovky. V té době neexistovaly chladničky a jediný způsob, jak ryby zakonzervovat bylo uzení. Uzení sledi se prodávali nejen v blízkém okolí, ale vozili se vlakem až do vzdáleného Londýna,“ říká majitel společnosti Niel Robson.
Po několik generací
Hrdě neopomene dodat, že on sám je zástupcem čtvrté generace, která se uzením sleďů od roku 1856 zabývá. Doufá, že štafetu přebere jednou jeho syn.
Čtěte také
„Dnes jsou sledi větší, než byli. Nevím, čím to je. Možná tehdy se rybáři drželi blíž ke břehu a tam jsou ryby menší, než na širém moři, kde se loví dnes.“
„Na každý pád, můžu zaručit, že naši uzení sledi chutnají úplně stejně, jako ti, co prodával pradědeček. Zachovali jsme původní postupy, byť jsou hodně složité a zdlouhavé, například uzení trvá 14 až 16 hodin,“ přísahá Niel Robson.
Možní i proto jsou sledi z jeho prastaré udírny považováni za ty nejlepší v celé Anglii.
Související
-
Rybí divočina je k pohledání. Najdete ji ale třeba v Hurghadě, kde se usazuje také stále víc Čechů
Většina mořských ryb už dnes pochází ze sádek. Pro svou chuť je ale rybí divočina ceněná. Rozdíl v ceně bývá i několikanásobný.
-
„Chyť a pusť!“ Slovinské ryby se o život bát nemusí, rybáři je pouštějí zpět do řeky
Horské řeky ve slovinských Alpách se hemží pstruhy a lipany. Nic na tom nemění ani populární sportovní rybaření.
-
Jak se žije lososům v norských mořských sádkách?
Norská firma Nordlaks vybavila své řídící centrum nejmodernější technikou, což umožňuje věnovat zvláštní péči každému jednotlivému lososovi.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Spolu a ANO v předvolebním průzkumu agentury STEM mírně ztratily. SPD si polepšilo
-
‚Tu ledvinu jsem chtěla, možná jsem sobecká.‘ Orgány od chudých Keňanů kupovali Němci i Izraelci
-
Referendum nebylo pouze o přehradě. Výsledek nás velmi těší, říká starostka Nových Heřminov
-
Další úmrtí při jízdě na střeše vagonů. V Berlíně na střeše S-Bahn zahynuli dva mladí lidé