Na mých obrazech se vlasy stávají účesem psychiky, popisuje malířka Sedlo. Zve na výstavu Kadeřnictví

Čím vás inspirují vlasy a účesy, že se k jejich uměleckému ztvárnění vracíte?

Jednak je to fascinace čistě vizuální stránkou vlasů, protože když je zapojíme do obrazu, tak mohou vytvářet neskutečně zajímavé linie, struktury. Takže je to fascinace výtvarná. A za druhé je to fascinace kulturně historická, kdy vlasy sloužily jako důležitý symbol, případně prvek magických rituálů.

Čtěte také

Antidepresiva mi zachránila život, přiznává režisér Ondřej Moravec. Depresi představuje ve virtuální realitě

Před výstavou jste si objednala několik kilogramů instalatérské vlny…

 Ano, technického lnu. V rámci výstavy jsem chtěla vytvořit instalace, které by byly z vlasů, ale samozřejmě jsem hledala nějakou náhražku vlasů, která by působila realisticky. Nejlépe z toho vyšel technický len, takže jsem si ho objednala deset kilo.

Co vlasy ve vaší tvorbě symbolizují?

Vlasy jsou strašně vázaný na naši osobnost, ať už v tom, že máme různé účesy – vyjadřujeme tím svoji osobnost. A já jsem v tomhle zašla ještě dál a řekla jsem si, že vlasy vlastně můžou vyjadřovat i náš psychický stav. Takže tam mám třeba obraz, kde jsou vlasy, z kterých vyrůstají křičící ústa, což symbolizuje vztek a znepokojení, potom tam mám obraz, kde vlasy vstávají nahoru z hlavy, což je zase nějaké rozrušení. Takže vlasy na mých obrazech se vlastně stávají účesem naší psychiky.

Říkáte, že se pohybujete na pomezí pop surrealismu a symbolismu. Můžete to popsat více slovy?

Klara Sedlo|foto:Vladimír Kroc, Český rozhlas

Pop surrealismus je nový směr, který se dá shrnout jako surrealismus využívající prvky současné pop kultury, tudíž ne surrealismus, na který jsme zvyklí třeba z minulého století, ale trochu posunutý. A symbolismus je směr, který se ve výtvarném umění vyskytoval hlavně okolo roku 1900 a který se zaměřuje na mytologii, na legendy, jsou to hodně snové až pohádkové temné výjevy.

A kombinace těchto obou směrů definuje mojí tvorbu, protože vycházím ze snů, podvědomí, vizí, což vede k surrealismu. Potom do toho ale kombinuji prvky pop kultury, jako jsou plyšové hračky, filmové plakáty. A je tam i temnější složka tvorby, kdy obrazy mohou být až lehce hororové. Takže si myslím, že to je syntéza těchto tří přístupů.

Říkáte, že vycházíte z vizí. Jak ty vize vypadají? Můžete to popsat?

Není to tak, že bych měla halucinace. Během dne mě napadají obrazy, vidím v hlavě obraz, jak bude vypadat dokončený, a napadne mě to najednou z ničeho nic, třeba během uklízení, usínání, mytí nádobí. Nebo během malování, kdy mě napadá spousta dalších obrazů.

Malujete obraz a najednou vám v mysli vytane jiný?

Čtěte také

Divadlo je krásné, ale obraz je napořád, říká malující herec Filip Čapka k výstavě Face to Face

Třeba deset, musím si je zapisovat. Zjistila jsem, že můj limit je pět až šest obrazů, které jsem schopná udržet v hlavě i několik dní, ale potom je začnou vytlačovat jiné nápady, které si dám na pozici nejlepší nápad. Takže to musím zaznamenávat.

Ve svých obrazech se zabýváte psychologií. V jakém smyslu?

O psychologii jsem se zajímala vždycky, od gymnasiálních let jsem četla knihy o psychologii, zajímám se hlavně o úzkostné poruchy, hlavně třeba o obsedantně kompulzivní poruchu, kterou mám taky, ale třeba i o mezilidskou komunikaci, toxické vzorce ve vztazích. A myslím si, že jednak to do obrazů implementovat chci, ale jednak se to tam určitě propisuje přirozeně, tím, že se o to hodně zajímám a hodně mě baví to studovat.

Vystavujete i v zahraničí?

Ano, třeba minulý rok jsem se zúčastnila několika skupinových výstav v Itálii, Anglii, ve Španělsku, v Monaku a v USA. V minulých letech i v dalších zemích, třeba v Německu…

Jak Klára Sedlo pracuje s podvědomím? A jaké další výstavy chystá? Poslechněte si celý rozhovor.