Divadlo je krásné, ale obraz je napořád, říká malující herec Filip Čapka k výstavě Face to Face

Jirko, vy říkáte, že vás dohromady svedl i stejný pohled na politickou situaci. Je to ve výtvarné tvorbě důležité?

JM: V době, kdy jsme dělali výstavu Už je nejhůř II, to bylo klíčové. Chtěli jsme totiž poukázat na to, co dělá minulý předseda vlády a prezident. Filipa jsem tenkrát přidal k dalším asi 25 umělcům, kteří už byli etablovaní na umělecké scéně. Oslovil jsem ho ale jako ryzího autodidakta. Jeho práce se mi ale tak moc líbila, že jsem si řekl, že nikdo nemá šanci poznat, že by nebyl jedním z nás.

Filipe, vaše odpověď na otázku, proč jste začal malovat poměrně nedávno, je, že divadlo je krásné, ale obraz je na furt.

FČ: Hercem jsem chtěl být skutečně už jako dítě. V naší rodině to máme jakoby vytetované. Ale došlo u mě k únavě materiálu. Loď se zastavila na mělčině a mně nezbývalo než buď na té lodi zůstat a zničit se, anebo zkusit jinou loď. A tak jsem se rozhodl pro jinou loď, na které jsem objevil malování. Obrovsky mě to naplňuje.

Navíc být pozván na takovou výstavu takovým výtvarníkem, jako je Jirka, bylo neuvěřitelné. Jirka tou výstavou a vůbec svým myšlením a svou energií ve mně znovu probudil pocit občana a zodpovědnosti. A že vlastně i já mám svůj hlas a můžu něco říct a něco ovlivnit. Když potom volby dopadly, jak dopadly, měl jsem pocit, jako bych byl spoluautorem toho všeho. A za to může tady Jirka.

Face to face se jmenuje současná společná výstava v pražském Rock Café. Co mají vaše portréty společného?

JM: Je to opět přístup. Já se specializuji v posledních letech na koláže. Z jednotlivých fotek skládám dohromady obraz, který vytvoří úplně jiný obraz, ale samostatné záběry a motivy v tom obrazu by mohly obstát jako samostatné dílo. U Filipa vidím často to, že když bych si vzal třeba jenom decimetr z jeho metrového plátna, tak by to také mohlo obstát jako samostatný obraz. Takže vidím určitou spojitost v přístupu a v tvorbě a u obou cítím jistou nevázanost a neřízení se jakýmikoli pravidly, což je mi blízké.

Co na osobitých fotografických kolážích Jiřího Machta oceňujete vy, Filipe?

FČ: Já nejvíc oceňuji barevnost. Jirkovi závidím to, že já když na to plátno něco dám, tak to mužů maximálně přetřít nebo nějak pozměnit. Ale dovedu si představit, že hra v počítači s fotkami musí být fascinující zážitek. Když maluji, nemám na obraze jediné hluché místo. A to samé má Jirka. Každý bod, každý pixel má nějaký význam a náboj.

Našel by se portrét, který je vysloveně společnou prací?

JM: To zatím ne. Společné máme spíše motivy. Třeba Filip má na výstavě Masaryka a já ho na jednom obraze mám taky. Obecně cílem výstavy je ukázat náš společný pohled na svět prostřednictvím autorit, které stavíme do vzájemného dialogu.

Filip Čapka a Jiří Macht|foto:Vladimír Kroc, Český rozhlas

Pro mě osobně je autoritou i běžný člověk, kterého neznáme z médií nebo jsme se o něm neučili ve škole. Filip tam bude mít víc lidí, kteří už nejsou mezi námi.

FM: Budu tam mít určitě Karla Kryla, protože toho sám sobě dlužím. Uvažoval jsem ale, že bych udělal ještě jednoho pana Havla, i když už jednoho na svém kontě mám a už je v soukromé sbírce. No, a potom samozřejmě Basquiat. To je moje modla.

Filipe, co rozumíte pod pojmem portrét? Říkáte, že oči prozradí nejvíc. Vychází to z vaší herecké zkušenosti?

FM: Stoprocentně. Oči jsou v herectví to nejdůležitější, byť je samozřejmě důležité, jak člověk stojí, jak se hýbe. Měl jsem obrovskou čest koukat na jevišti do očí pana Třísky, Zusky Bydžovské, pana Bartošky, Karla Heřmánka, takže vím, jak se oko mění v různých momentech. A v malířsví jsem přišel na to, že je důležité fleky správně poskládat a skládat je tak dlouho, dokud se na mě nedívá pan Havel, pan Kryl, pan Masaryk...

Také tam mám portrét Jana Žižky, kterého ale Jirka nemá rád. Jirka do mě prostě v dobrém slova smyslu kopl a řekl, počkej, počkej, to možná vůbec nebyl hrdina a všechno bylo jinak. Takže já od té doby studuju Žižku. Ale ve finále jsem strašně rád, že na výstavě je, byť jde o takovou naivní malbu... ale pojďme jakoby otevírat zavřená vrátka.

Plánují výtvarníci další společné akce? Co je inspiruje k tvorbě? A co má Filip Čapka společného s Jeanem-Michelem Basquiatem? Poslechněte si celý rozhovor.