Heroin mě dostal na úplné dno. Život mi zachránily pastelky, vzpomíná výtvarník Šádek

Začněme úplně od konce. Ve vězení jste začal kreslit a postupně se natolik zdokonalil, že dnes je malování vaší profesí. Kde lidi můžou vidět vaše obrázky?

Nejvíce se prezentuji na sociálních sítích. Když se mi podaří nastřádat originály, udělám výstavu. Rád také zdobím nemocnice a dětské domovy.

Čtěte také

Je vám jedno, že ztratíte úplně všechno. Alkohol je na žebříčku hodnot nejvýš, popisuje Michaela Duffková

Jak byste charakterizoval svůj styl? Říká se o vás, že jste Pastelkový král…

Já sám jsem si to pro sebe nazval pastelkový pop art. Je to kresba pastelkou a pop art proto, že se mi daří strefovat do vkusu mnoha lidí.

Vyrůstal jste v Teplicích. Jak se stane, že se člověk v 17 letech dostane k pervitinu?

Byla to divoká 90. léta. A pak samozřejmě hrálo roli, s kým jsem se v mládí stýkal, v jaké společnosti jsem se pohyboval a odkud pocházeli moji přátelé.

Říkali vám kamarádi, že dát si pervitin nic není?

Když mi to nabízeli, bláhově jsem se ptal, jestli mi to něco udělá. Oni tvrdili, že se závislým nestanu, čímž to ale samozřejmě nechci omlouvat. Byla to moje hloupost.

Kde jste na to bral peníze?

Ze začátku to není takový nápor. Stačí vám na to kapesné od rodičů. Pak ale potřebujete peněz víc a víc, a začnete krást. Je to klasický scénář všech závislostí. Nejdřív se to děje doma, a pak jdete do obchodu a děláte vylomeniny.

Čtěte také

Závislost není problém vůle. Podmíněné reflexy se obrací proti nám

Kdy si toho všimli rodiče?

Bylo tam několik varovných signálů. Začalo to alkoholem, kdy jsem se nevracel na noc domů. Pak už jsem byl pryč několik dnů. Nejzásadnější problém ale nastal, až když jsem potkal heroin, to už bylo viditelné.

Jak dlouho jste byl závislý na heroinu?

V té době jsem se rozhodoval, jestli půjdu na vojnu, nebo na civilku. Nakonec jsem šel na náhradní vojenskou službu do nemocnice, kde se to rozjelo naplno a já se nechal semlít. Byla to chyba. Závislý jsem byl od 18 do 27 let.

Rodiče se mi samozřejmě pokoušeli pomoct. Vždy mě naložili do auta a odvezli do léčebny. Když to ale není vaše rozhodnutí, nefunguje to. Buď tam vydržíte tři čtyři měsíce, nebo se jako já sbalíte a odejdete. Těch pokusů bylo hodně.

Co vlastně heroin člověku dává a bere?

Bere toho daleko víc, než dává. Bohužel zážitek po aplikaci je tak silný, že si to mozek pamatuje dlouho. Je to blaho nebo nirvána. Nakonec vám ale heroin vezme nejenom zdraví, ale i duši.

Čtěte také

Nedokážeme „opravit“ závislé dítě. Nejvíc pomáhá rodinná terapie, radí adiktolog

Co by měli udělat rodiče, kteří mají takto závislé dítě?

Okamžitě by ho měli odstřihnout. Umožnit mu u nich přespat, dát mu peníze na přežití, ničemu nepomůže. Je to to nejhorší, co mohou rodiče udělat. Je to strašně těžké, ale nejlepší opravdu je dítě odstřihnout a nechat ho co nejrychleji padnout na dno.

U vás pak přišlo 12 úžasných let, kdy jste se věnoval kulturistice. Byl jste sedmý na světovém šampionátu, byl jste v reprezentaci. Pak ale přišlo to pravé dno, kdy jste se bezdomovcem a sáhl jste si na život. Jak se stalo, že jste se najednou stal vrcholovým sportovcem?

Sport mi pomáhal dostat se ze závislosti. Byla to berlička, která mi pomohla naučit se pravidelnosti a zodpovědnosti. Fungovalo to, zlepšoval jsem se, až mi jednou kolegové z fitka řekli, jestli si někdy nechci obléknout plavky a jít na pódium…

Závislost na heroinu jste nahradil závislostí na sportu a na zdravém životním stylu. Co se stalo, že jste pak znovu začal brát heroin?

Bohužel jsem si do života pustil alkohol. Po pěti letech jsem si dal na dovolené první skleničku vína. Utvrdil jsem se v pocitu, že už jsem normální. Zapomněl jsem na to, kdo jsem a co všechno dokážu. A utvrzovalo mě v tom i okolí. Takže přišla oslava, Silvestr, ples, pak jedna láhev vína po práci, pak dvě láhve. Naprosto jsem ztratil sebekontrolu. A pak jsem jednou šel domů z hospody a napadlo mě znovu zkusit heroin. Namluvil jsem si, že to tentokrát zvládnu, vždyť jsem přece superman, který zvládne všechno…

Proč je Jan Šádek přesvědčený, že mu vězení zachránilo život? A jak se odrazit ode dna? Poslechněte si celý rozhovor.