Je vám jedno, že ztratíte úplně všechno. Alkohol je na žebříčku hodnot nejvýš, popisuje Michaela Duffková

Když jste se rozhodla začít publikovat svoje zkušenosti a jít ven na sociální sítě, co vám psali lidé na těch sociálních sítích?

Odezvy byly hrozně kladné. Lidi mi začali psát, že třeba prochází něčím podobným nebo že v rodině mají tuhle zkušenost... I nárůst sledujících byl hrozně rychlý. Mně se tím potvrdilo to, proč jsem to začala dělat. Přišlo mi, že sdílení té zkušenosti na internetu chybí. Informací od odborníků najdete mraky, ale zkušenost někoho, tu nenajdete v podstatě žádnou. A tou odezvou, která na blog byla, se mi potvrdilo, že je to potřeba, že jsem asi udělala dobře.

Hrozilo mi, že přijdu o manžela a o dceru. Ale nebyl to hlavní motiv, proč jsem do léčby šla...
Michaela Duffková

Sdílela jste úplně všechno, řekla bych až úplně nekompromisně k vlastní osobě. Nebylo nic, co jste si chtěla nechat pro sebe?

Sdílela jsem toho fakt hodně, ale není to všechno. Jsou věci, je jich tedy malinko, ale věci třeba ve vztahu s manželem, které nemusí nikdo vědět, víme je jenom my dva. Za mě bylo hrozně důležité říct ty věci tak, jak se staly, bez příkras. Jasně, je to tvrdý. Bylo to tvrdý, bylo to hnusný, já jsem byla hnusná. Celá ta etapa byla šílená. Ale tak je to potřeba říct.

Čtěte také

Závislost není problém vůle. Podmíněné reflexy se obrací proti nám

Měla jste malou holčičku. Ani přítomnost toho malého dítěte člověka nezabrzdí, když už je závislý?

Ve chvíli, kdy už je závislý, tak ne. Možná v nějaké chvíli, kdy je to ještě nějaké popíjení, jenže v tu chvíli nereflektujete to, že se řítíte do závislosti. Přijde vám to v pohodě, protože to dítě nijak neohrožujete... Jako v mém případě. Já jsem pila večer, zpravidla to bylo v mezičase, kdy jsem ji uspala a manžel měl být třeba za hodinu doma, takže tam nehrozilo žádné velké riziko. A ve chvíli, kdy už je závislost rozjetá, tak tam už nejste schopná to zastavit. A zase je úplně ztracený reálný náhled na sebe, na to pití, na situaci. Tam už je pozdě.

Motivace k detoxu byl strach, že když budu střízlivět, tak mě to zabije.
Michaela Duffková

Tak pozdě, že se člověk ani nebojí, že ztratí úplně všechno? Že ztratí dítě, manžela, rodinu, přátele, zaměstnání...

Ono je vám to v tu chvíli jedno, alkohol je na žebříčku hodnot úplně nejvýš... Hrozilo mi, že přijdu o manžela a o dceru. Ale až těsně před nástupem na léčbu. Nebyl to ale hlavní motiv, proč jsem do léčby šla. Nehrozilo mi, že přijdu o práci, protože v té jsem fungovala do poslední chvíle. Hrozilo mi asi, že přijdu o bráchu, tam ta hrozba byla daleko dřív než o manžela. Ale ono vám je to v tu chvíli úplně jedno.

A to rozhodnutí k detoxu, ta motivace?

Motivace byla strach. Měla jsem strach, že když budu střízlivět, tak mě to zabije. Protože jsem znala, jaký ty abstinenční příznaky umí bý. Mně hodně sužovaly úzkosti a panické ataky. To máte pocit, že umřete. Umocněný tím střízlivěním, jsem měla pocit, že to nepřežiju. Na druhou stranu jsem nebyla schopná vystřízlivět. Furt jsem pila, úplně jsem ztratila pojem o čase. Díkybohu se stalo něco, kvůli čemu jsem došla k tomu, že fakt tohle by byla konečná, a zavolala jsem a detox jsem si zařídila.

Jak to v centru Alkos vypadá? Liší se ženské a mužské pití? Jak ovlivnila alkoholismus doba covidu? A jak reagovala na vydání knihy její rodina? Poslechněte si celý rozhovor.