S básněmi své verše nesrovnávám. Já jsem zpívající pasáček vepřů, směje se herec Vladimír Javorský
Herec Národního divadla a radostný muzikant Vladimír Javorský získal rozhlasovou Thálii za roli Theodora Mundstocka ve hře Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock. Přiznává, že je to román, který člověka pohltí. Nyní se chystá na představení Bytost podle románu Václava Kahudy, které bude mít premiéru v prosinci 2024 v Divadle X10. „Bude to kus, který nám snad dá nahlédnout naše maličkosti i velikosti. Jsme bytosti nekonečné velké, ale taky nekonečně malé,“ naznačuje s úsměvem.
Když dělám rozhovor, věřím tomu, že každý z hostů, který tady sedí, má nějakou větu, která ke mně mluví. A zase má jinou větu, která mluví k někomu dalšímu. Vy to musíte mít podobně se všemi rolemi, které jste zahrál, ne? Vždycky je tam nějaká věta, přes kterou člověk koriguje svůj život. Nebo dojde k nějakému aha momentu. Když jsou hry dobré.
Ano, přesně tak. Já se z textů opravdu učím. Jsem za to vděčný, když tam něco takového objevím, co mi něco řekne v tom pohledu, kterým se dívám.
Co objevujete teď?
Václav Kahuda napsal román Bytost. Zkoušíme v X10 s Kamilou Polívkovou. To je román vypořádávání se člověka s touhle dobou. Pan Kahuda myslím umřel loni. Jsou tam i ty nové věci. Je to psané z pohledu roku 2080. S tím se teď vypořádávám. Jsou tam krásné věci ke slyšení.
Když srovnáte činohru s koncerty, je to pro vás jiný zážitek? Publikum?
Něčím je to bezprostřednější, neříkáte texty velikánů, říkáte texty své a můžete si s lidmi povídat i jinak než mentálně skrze poselství dramatických nebo jiných textů. Rozhodně je to jiné.
Před dvěma lety jsme si tady vaše texty hráli. Říkal jste, že to vzniká cestou z metra domů, že máte zhruba nějakých sedm až deset minut na to, abyste došel. Tak se ptám, protože tou cestou chodíte denně, kolik nových textů vzniklo cestou?
Čtěte také
Pár jich vzniklo, ale pak si člověk říká, že to není to dobré jako ty texty předtím, funguje taková autocenzura. Zhodnotím si to potom já, někoho si pozvu, aby mi řekl, jestli to fakt má smysl, nebo se na to mám vykašlat. Akorát teď mi chybí to období covidu na to, aby si k tomu člověk mohl klidně sednout a prolistovat si tím...
Jaké máte rád verše? Máte nějaké oblíbené básníky?
Ty, co mluví mezi řádky. Básníky – mám rád všechny ty východní, Li Po a všechny haiku tvůrce. Od nás miluju Ortena, Hrubína, Skácela. Mám hrstku svých oblíbenců.
Co Ivan Blatný? Vy jste kdysi pro televizi natočil pořad s verši Ivana Blatného. Vzpomínal jste na něj, že jste z toho měl radost.
To bylo nádherné. Bylo to v brněnské televizi, básničky pana Blatného. Pro mě to bylo zjevení, viděl jsem je poprvé. Nádherný básník, krásný, úžasný.
Má člověk tendence srovnávat své popěvky a verše s básněmi, které zná, nebo by to neměl dělat?
V nejmenším bych nesrovnával! (směje se) Popěvek je popěvek, báseň je báseň.
Čtěte také
Znám zpívající básníky. Robert Křesťan třeba, koneckonců myslím, že i Miroslav Kemel, kterého znáte, je zpívající básník.
To jo. To jsou zpívající básníci, ano. Já bych řekl, že jsem opravdu ten zpívající pasáček vepřů.
Uvidím někdy vaše obrázky? Jsou to obrázky pasáčka vepřů, když se vpravím do toho kontextu? (smějí se)
Ano. Jsou to mazanice pasáčka vepřů, bych řekl. Pak jsou nějaké grafiky. Dokonce jsme měli s Mírou (Miroslav Kemel, pozn. red.) dvakrát společnou výstavu grafik a obrazů. Míra tam měl ty obrazy, já ty mazanice. Ale grafiky mě baví.
Myslím si, že tvořit je dobré.
Je to nádherné, je to zázrak.
Umí Vladimír Javorský i lelkovat? Od koho se nejvíc učil v rozhlase? A jak vnímá současnou politiku? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Tanec a hudba je osvobození, možnost otevřít oči a dívat se jinam, přemítá herec Javorský
Když Vladimír Javorský přebíral cenu za roli ve filmu Poupata, vyzval k hledání krásy. Kromě té ho dělá šťastným pohyb. Zkoušel s Min Tanakou. Jak hledá své postavy?
-
Skácelovy básně jsou nadpozemsky moudré, a přitom si na nic nehrají, říká muzikant Pavlica
Dokázal spojovat životní kontrasty a pocity, říká muzikant Jiří Pavlica o básníkovi Janu Skácelovi, který se narodil před sto lety.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.